Občas tu utrousím nějaké momentky ze svého života. Svádí mě to k tomu, abych informace doplňovala. Nechci ale aby se tento blog proměnil v nějaké pravidelné kronikářské zaznamenávání mého bytí, přece jen mým původním záměrem byla hravost, zachycování vjemů a každodenních postřehů. Tolik uvažuju, co všechno napsat, až nakonec nenapíšu nic. Ráda bych sem ale vtlačila jednu rovinu svého života, a to rovinu víry. Ještě nevím jestli se to bude dít systematicky, nechci si dělat velké psací plány, protože je zpravidla nedodržím, nebo jestli budu tak jako dosud trousit drobné katolické korálky z drobného katolického života, kterým jsem byla přijata, obklopena a ovinuta. Ta hravost, kterou jsem deklarovala zpočátku tohoto staro-nového blogu, mě teď docela svazuje. Předurčuje, v jakém duchu se má psaní odehrávat, ale mám chuť na zcela jiné melodie. Celý původní blog jsem už jednou promazala a po určité době začala psát znova. Teď se mi to dělat nechce, protože změna není razantní, nýbrž pozvolná. Zároveň nechci tříštit psaní zakládáním nového blogu, zároveň nechci psát jen na křesťanské domény. Jak psát?
V tomto článku jsem opravdu chtěla napsat něco ze života a už zas jen píšu o psaní. Samoúčelně. Grafomansky. Ve stejném duchu jsem si dnes koupila dvě nová pera a cestou autobusem fascinovaně prohlížela jejich hroty.
Žádné komentáře:
Okomentovat