neděle 6. listopadu 2022

Kolobřeh 2022

Na přelomu srpna a září jsme byli u Baltského moře v polském Kolobřehu. 

Bylo už chladno, ale jeden den přece jen holky nahodily plavky a šly se trochu ponořit. Nejmladší synek párkrát spadnul do vody omylem a pak si dával dobrý pozor, když se blížila vlna. Když si namočil všechno oblečení, následovaly veselé módní kreace - musel zbytek večera na pláži strávit v růžové mikině své sestry, která mu sahala ke kotníkům.

Když se ohlížíme zpět, moře nám hodně chybí, tak jsem se rozhodla zasednout a napsat pár vzpomínek. 

Kolobřeh je plný atrakcí, pomocí kterých mohou místní vydělat na nebohém turistovi, ať už je hezky nebo ošklivo. :-) My jsme se nechali na hodně věcí nalákat, ale určitě by šlo pobyt v Kolobřehu pojmout víc lowcost. 

Musím přiznat, že jsme vůbec nenavštívili historické centrum! Pohybovali jsme se jen kolem pobřeží a přístavu.  

Dětem se líbila plavba na vyhlídkové lodi, muzeum minerálů, a pak ještě "kouzelný domeček" Ukryta kraina (o tom se rozepíšu později, to stojí za zmínku), ale nejlepší místa pro ně byly pláže a pak atrakce, která asi nebyla zamýšlená primárně pro turisty, chodili tam hodně místní teeanegeri, a to lanový park.

K tomu kouzelnému domečku - v Kolobřehu je několik atrakcí, kde je zřemě nějaký přízemní byt nebo sklep přestaven na jakési muzeum/hernu. V té atrakci Ukryta kraina děti procházejí místnostmi, kde potkávají různé mechanické loutky. Pak je tam třeba Oceanárium, Myšárium (Miasto Myszy), kde děti podobně prochází místnostmi, ale v nich jsou různě stylizovaná terárka pro myši. Další atrakce podobného typu je založená na světelných efektech. Dokonce je v Kolobřehu dům postavený na střeše, kam se dá také za poplatek vstoupit. My jsme nebyli na všech těchto místech, děti daly přednost pláži a třeba do lanového parku šly 2x. 


Mně ze všeho nejvíc chybí smažené ryby s majonézou... Sbíhají se mi sliny, jen na to pomyslím. Skoro bych řekla, že za sebe jsem nejvíc peněz utratila právě za ně. 

Po večerech a dopoledních, když jsme byli v našem ubytování, jsem si četla knihu o tragickém výstupu na Everest a povídala jsem o tom i dětem a manželovi, takže se pak holky chtěly podívat i na film Everest, kde velká část výpravy umrzne. Není nad idylické příběhy, když si člověk užívá dovolené. 

Naštěstí se odehrála jenom jedna smolná situace: z ničeho nic začala stříkat myčka v airbnb a měli jsme z toho poněkud vytopenou podlahu. Po několika hodinách přišel pán, že mu zatejká do garáže. Jak se mi najednou hodilo, že jsem se dva roky učila polsky. I když na skutečný život vás žádná učebnice nepřipraví, takže nakonec to bylo za významné dopomoci češtiny a končetin. 

Kolobřeh jsme si vybrali, protože to je od Prahy nejbližší moře, jeli jsme přibližně 5h, ale bez čůracích pauz by to mohlo být rychlejší. Jeli jsme přes Německo, kolem Berlína.  












pondělí 15. srpna 2022

{pretty, happy, funny, real} - srpen 2022

Experimentálně si vyzkouším tento tag. Překládat ho asi nebudu, všichni tušíme, co ta slova asi znamenají a stejně jim můžeme dávat trochu jiné významy, než mají v angličtině. Je pondělí ráno a já nějak nevím, co dělat. Tak si aspoň proberu uplynulé dny.


{pretty} 

O víkendu se vydařil výlet na Toulovcovy maštale. Mělo celý den silně pršet a nakonec nás vzbudilo slunce. Takže jsme si užívali na střídačku idylickou lesní krajinu se skalami a příkré sestupy nebo výstupy po klouzavých kořenech. Šli jsme s manželovou sestrou a jejíma dětma a děti se každou chvíli zastavovaly a rejpaly se v písku nebo v potůčkách. Strmé cesty jim nedělaly problém, jsou to kamzíci.





{happy} 

Včera jsme s nejstarší pozorovaly Perseidy a debatovaly na naše oblíbená témata: vesmír a Bůh.
Nejdřív jsme vyšly na kopec za dům a když jsme byly skoro u branky, zachrochtal metr od nás divočák. Úprk do zahrady byl rychlý.


{funny} 

Tříletá neteř komentovala kojení našeho rok a půl starého batoláče:
"Když se poblije, mušíš to pak učít."
Já: On nebude blinkat.
Ona: "Aby se nepšepil! "
Já: "Neboj. On to už umí."
Malej se sotva přisál a ona: 
"Stačí!!!"
Já: "On půjde, až bude mít dost."
Ona: "Nepšepil se?"

Pár dní předtím pozorovala čtyřměsíční miminko, tak byla zřejmě plná dojmů. 


Vyrábět tohle by byla pro mě práce snů:


Tohle jsem si vyrobila. Až se podzim zeptá, budu mít pokrývku hlavy:


{real} 

Prostřední dcera nám spadla do Vltavy. (Ale byla hned vytažena ven.)
Byli jsme společně na lanovém hřišti v arálu Vltavanů, pak jsme se chtěli projít podél řeky. Holky viděly molo, hned si sundaly ponožky a boty a že si namočí nohy. Jenže jednu vteřinu vidím sedět na mole dvě děti, vzápětí jen jedno. H. si chtěla namočit ruku a spadla tam celá. Starší si zachovala chladnou hlavu a hned ségru chytla za ruku. 
Překvapilo mě, jak není nic slyšet, když člověk zajede do vody. A jak strašně moc se nasákne oblečení. 
Dopadlo to dobře, díky Bohu. 

H. po tom akorát fňukala: Nejvíc mě mrzí, že mě nezachránily ty kachničky. Asi je budu nesnášet.


 

pátek 29. července 2022

Daybook tag - červenec 2022

Za oknem: Dneska se trochu ochladilo a je to moc fajn. Ještě by to chtělo déšť. 

Poslouchám: Jsem nucena poslouchat minecraftové písničky a nějaké popové tancovačky. 

H. říkala: Mami, pusť nám kaptnhans.

Já: Cože? Captain Hans? 

T.: Ona myslí Clap your hands! 

Nosím: Tříčtvrťáky a domácí tuniku. Dneska mi přišel červený papírový klobouček, který jsem sehnala, abych některým situacím dodala divadelní šmrnc. 

Jsem vděčná za: to, že děti jsou takové kreativní a mají dobré nápady. Že jsme včera byli v knihovně. Že jsem si dneska dala koláč.

Přemýšlím o: tom, jak ten čas letí. To už bude zas půlka prázdnin?!

Čtu: Knížky o traumatu a psychických poruchách a dávám si sama rozličné diagnózy. 

Z kuchyně: Na dnešek navařil manžel, ale jsem nevděčnice, protože nemám moc ráda jídla z pomalého hrnce. Dětem to ovšem nevadilo a pochutnaly si.

Z domškoly: Jsou prázdniny, takže se děti učí, co chtějí, když chtějí. Nejstarší začala pařit minecraft. 

Náš běžný houmskuling

Děcka, nežerte chemikálie!
Já vim, že testujeme pH láku od okurek a mlíka, ale chemikálie se nežerou!

Manžel: Přijď si pro malýho! Mám schůzku!!!
Já: Tvl, nemůžu! Mám ruku popálenou od uhličitanu sodnýho. 

Prožíváme liturgický rok: Byli jsme na poutní bohoslužbě v kapli sv. Anny v Hylvátech. Nejstarší nedávno také slavila svátek. V červnu měla 1. sv. přijímání.



Vyrábíme: Nějak nic. Mám už měsíc rozháčkované šatičky na Barbínu, občas kreslím, ledaže točím videa na TikTok. Děti jsou ovšem studnice výtvarných projektů. Prostřední H. nedávno kreslila samé ryby, T. zase vyrábí věci z minecraftu. Nejmladší spíš ničí, než tvoří. Ale hraje si s nářadím.

Plány na zbytek týdne: Bylo by hezké, kdyby vyšlo technické muzeum a návštěva kamarádky.

Co se mi líbilo:  Holky si užily první příměstské tábory, předtím jsme byli na dovolené na Slapech, odkud jsme si přivezli mnoho pěkných zážitků.



Řekni to obrázkem:   

Vyfotila starší - svůj koutek na stole




čtvrtek 31. března 2022

Daybook tag alias Občasníček

Už hodně dlouho obdivuju blog https://ponderedinmyheart.typepad.com/ (už není moc aktuální, autorka občas přispívá na instagram, ale já se k němu vracím, když potřebuju povzbudit) a je to asi tak 8 let, co jsem se jím chtěla inspirovat v psaní občasných příspěvků - Daybooks - podle jedné šablony. Líbilo se mi, jak v nich autorka čas od času shrnovala jejich domškoláckou každodennost. Stejně tak se mi líbí tag  {pretty, happy, funny, real}, ale ten už je spíš značkou blogu Like mother, like daughter, že nevím, jestli si ho mám přeložit, nebo nechat anglicky. :D

Nevýhoda je, že pokud se ke mně nikdo nepřidá, nebudu s nikým pomocí těchto tagů propojená. :-D Ale třeba to někoho zaujme a zkusí to taky. (Evi?:) 

Dneska jsem se rozhodla, že si názvy odstavců přeložím a "daybook" zapíšu. Prostě tak, abych zachytila zas nějaké momenty. 

Akorát když nad tím tak přemýšlím, tak si nejsem jistá, jestli jsem to už někdy v minulosti nezkusila. Třeba to je můj druhý pokus a já o tom nevím? 


Za oknem: Prší. Moc málo. Zahrádka by hltala víc. Vsadím se, že se rozprší nejvíc ve chvíli, kdy půjdu vyprovodit nejstarší dítě na kroužek.

Takhle to za oknem vypadalo před pár dny

Poslouchám: Řev dětí. Občas je přehluší sluchátka. Naposledy jsem poslouchala podcast Příběh, který se opravdu stal.

Nosím: Tady ta položka asi počítá s tím, že žena pěstuje nějakou kulturu oblékání i v domácnosti. To se mi ještě nepodařilo, takže mám tepláky. Obrovité tepláky, do kterých by se vešla celá rodina naráz. 

Jsem vděčná za: Teď třeba za to, že mají obě naše holky rády knížky. Že je baví, když čtu. Za muže pracujícího na homeoffice. Že se mi možná něco povedlo zařídit na úřadě. Jen čekám, jestli jsme si odtamtud nepřinesli covídek.

Přemýšlím o: O tom, že toho potřebuju strašně moc stihnout. Zejména co se týče úklidu a prádla. A taky, že všechno těšení je nějak poskvrněné něčím jiným, čemu by se člověk chtěl vyhnout.

Čtu: Dočetla jsem Majonézu k snídani od Markéty Lukáškové. Čekala jsem velkou oddychovku, ale bylo to vlastně docela propracované čtení. Líbilo se mi to. Proč já vlastně nepíšu knihy? Protože by měly tak 3 stránky. Nejstarší teď zuřivě hltá Poseroutku. Nejí, nespí, neslyší, nemluví a čte.

Z kuchyně: Dostala jsem se do fáze, kdy už vařím k obědu celý jeden balíček těstovin a použijeme dva kelímky smetany. Dnes tedy těstoviny s krůtím a smetanovou omáčkou. 

Z domškoly: Učíme se pořád něco, ale namátkově z dneška: bavily jsme se o sv. Zdislavě a sv. Marii z Magdaly. Učila jsem nejstarší dítě dělat si výpisky, ještě to asi nechápe, ale byl to první pokus. A až je jednou bude potřebovat, tak si určitě poradí.

Prožíváme liturgický rok: Půst no. Přidala jsem růženec, motivoval mě článek od Katorovo. Čeho se zříkám? To pořád moc neumím. Ale snažím se aspoň neutrácet za vzdělávací potřeby. Perou se ve mně dvě koncepce: má se člověk zříct toho, čeho by se zřekl jen velice nerad (ehm ehm internet), nebo toho, co zvládne? 

Vyrábíme: Děti vyrábí nezávisle na mě, obě holky pořád kreslí draky. Já pletu šaty na barbínu, dopletla jsem svetr pro větší panenku a nastřihala jsem nějaká "trička" pro barbíny. 



Plány na zbytek týdne: Poskládat prádlo, vyprat prádlo. Krmit děti a manžela. Nezbláznit se z batoláče, který je schopen za pikosekundu vylézt na stůl. Navštívit babičku a dědečka.

Co se mi líbilo: Vím, že to je přízemní, ale přišel mi konečně rodičák. A poskládala jsem fakt hodně ponožek. A ačkoli teď covid není už vůbec cool, konečně jsem se dostala na 3. dávku. 

Řekni to obrázkem: 





Tak uvidíme, jestli se mi povede někdy podobný tag napsat znova. 
Přeju pěkné jaro a požehnaný zbytek půstu.








čtvrtek 24. března 2022

Další perlení

Ležím na trampolíně na zahradě a chytám trochu slunce. 
Čtyřletá se ke mně přitulí: Budeš mi chybět, maminko.
Já: Co? Já nikam nejdu.
Čtyřletá: Nemluv a nesměj se, hraju si, že seš mrtvá. 







úterý 1. března 2022

Něco k pousmání...

Myslím, že potřebujeme odlehčit. 

Sedmiletá dcera chodí občas po mši na takový rychlokatechismus před prvním svatým přijímáním. Myslím, že dává otci trochu zabrat.

On: No a jak se jmenovali ti dva bratři, synové Adama a Evy. 
Ona: Kain a Ábel. Dohromady je to vlastně takovej Kábel. 

On: No a abychom poznali, jestli jsme zhřešili, nebo ne, k tomu máme svědomí.
Ona: Aha... a to dělá mozek nebo duše? 


Přeju vám všem požehnaný půst a pokud možno žádnou jadernou válku. 

středa 12. ledna 2022

Lednové novinky

Loňský leden byl na dárky bohatší než Vánoce, protože se nám narodil synek. 

Letošní leden to asi netrumfne, ale máme nový gauč a nového křečka. To je dobrá kombinace, ale nesmí nám Bobík na gauč sázet bobíky.








úterý 11. ledna 2022

Fotoprůlet prosincem

Vždycky kolem konce roku si říkám, že by bylo hezké si udělat nějakou každodenní fotovýzvu, ale pak si vzpomenu, že mám instagram, fejsbuk a píšu si deník Tam & zpět a rychle se uklidním. Nicméně fotky archivuju, vybírám z nich na kalendáře a nově budu dělat fotobalbum k přezkoušení z domácího vzdělávání, takže vybírat by bylo z čeho. 

Fotky se mi seřadily tak, že nejstarší jsou dole. :)

Nějak to zase uteklo...





















Tohle není náš domek, to je takový bizár v Hylvátech.

Užívám si nové bydlení a ráda si ho fotím, když je náhodou uklizené.

Naše nejstarší dítě má sochu v centru!




Naše občasná zábava - koupila jsem sobě i manželovi




Genealogické objevy: Tragédie ze školní kroniky

Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...