čtvrtek 31. března 2022

Daybook tag alias Občasníček

Už hodně dlouho obdivuju blog https://ponderedinmyheart.typepad.com/ (už není moc aktuální, autorka občas přispívá na instagram, ale já se k němu vracím, když potřebuju povzbudit) a je to asi tak 8 let, co jsem se jím chtěla inspirovat v psaní občasných příspěvků - Daybooks - podle jedné šablony. Líbilo se mi, jak v nich autorka čas od času shrnovala jejich domškoláckou každodennost. Stejně tak se mi líbí tag  {pretty, happy, funny, real}, ale ten už je spíš značkou blogu Like mother, like daughter, že nevím, jestli si ho mám přeložit, nebo nechat anglicky. :D

Nevýhoda je, že pokud se ke mně nikdo nepřidá, nebudu s nikým pomocí těchto tagů propojená. :-D Ale třeba to někoho zaujme a zkusí to taky. (Evi?:) 

Dneska jsem se rozhodla, že si názvy odstavců přeložím a "daybook" zapíšu. Prostě tak, abych zachytila zas nějaké momenty. 

Akorát když nad tím tak přemýšlím, tak si nejsem jistá, jestli jsem to už někdy v minulosti nezkusila. Třeba to je můj druhý pokus a já o tom nevím? 


Za oknem: Prší. Moc málo. Zahrádka by hltala víc. Vsadím se, že se rozprší nejvíc ve chvíli, kdy půjdu vyprovodit nejstarší dítě na kroužek.

Takhle to za oknem vypadalo před pár dny

Poslouchám: Řev dětí. Občas je přehluší sluchátka. Naposledy jsem poslouchala podcast Příběh, který se opravdu stal.

Nosím: Tady ta položka asi počítá s tím, že žena pěstuje nějakou kulturu oblékání i v domácnosti. To se mi ještě nepodařilo, takže mám tepláky. Obrovité tepláky, do kterých by se vešla celá rodina naráz. 

Jsem vděčná za: Teď třeba za to, že mají obě naše holky rády knížky. Že je baví, když čtu. Za muže pracujícího na homeoffice. Že se mi možná něco povedlo zařídit na úřadě. Jen čekám, jestli jsme si odtamtud nepřinesli covídek.

Přemýšlím o: O tom, že toho potřebuju strašně moc stihnout. Zejména co se týče úklidu a prádla. A taky, že všechno těšení je nějak poskvrněné něčím jiným, čemu by se člověk chtěl vyhnout.

Čtu: Dočetla jsem Majonézu k snídani od Markéty Lukáškové. Čekala jsem velkou oddychovku, ale bylo to vlastně docela propracované čtení. Líbilo se mi to. Proč já vlastně nepíšu knihy? Protože by měly tak 3 stránky. Nejstarší teď zuřivě hltá Poseroutku. Nejí, nespí, neslyší, nemluví a čte.

Z kuchyně: Dostala jsem se do fáze, kdy už vařím k obědu celý jeden balíček těstovin a použijeme dva kelímky smetany. Dnes tedy těstoviny s krůtím a smetanovou omáčkou. 

Z domškoly: Učíme se pořád něco, ale namátkově z dneška: bavily jsme se o sv. Zdislavě a sv. Marii z Magdaly. Učila jsem nejstarší dítě dělat si výpisky, ještě to asi nechápe, ale byl to první pokus. A až je jednou bude potřebovat, tak si určitě poradí.

Prožíváme liturgický rok: Půst no. Přidala jsem růženec, motivoval mě článek od Katorovo. Čeho se zříkám? To pořád moc neumím. Ale snažím se aspoň neutrácet za vzdělávací potřeby. Perou se ve mně dvě koncepce: má se člověk zříct toho, čeho by se zřekl jen velice nerad (ehm ehm internet), nebo toho, co zvládne? 

Vyrábíme: Děti vyrábí nezávisle na mě, obě holky pořád kreslí draky. Já pletu šaty na barbínu, dopletla jsem svetr pro větší panenku a nastřihala jsem nějaká "trička" pro barbíny. 



Plány na zbytek týdne: Poskládat prádlo, vyprat prádlo. Krmit děti a manžela. Nezbláznit se z batoláče, který je schopen za pikosekundu vylézt na stůl. Navštívit babičku a dědečka.

Co se mi líbilo: Vím, že to je přízemní, ale přišel mi konečně rodičák. A poskládala jsem fakt hodně ponožek. A ačkoli teď covid není už vůbec cool, konečně jsem se dostala na 3. dávku. 

Řekni to obrázkem: 





Tak uvidíme, jestli se mi povede někdy podobný tag napsat znova. 
Přeju pěkné jaro a požehnaný zbytek půstu.








čtvrtek 24. března 2022

Další perlení

Ležím na trampolíně na zahradě a chytám trochu slunce. 
Čtyřletá se ke mně přitulí: Budeš mi chybět, maminko.
Já: Co? Já nikam nejdu.
Čtyřletá: Nemluv a nesměj se, hraju si, že seš mrtvá. 







úterý 1. března 2022

Něco k pousmání...

Myslím, že potřebujeme odlehčit. 

Sedmiletá dcera chodí občas po mši na takový rychlokatechismus před prvním svatým přijímáním. Myslím, že dává otci trochu zabrat.

On: No a jak se jmenovali ti dva bratři, synové Adama a Evy. 
Ona: Kain a Ábel. Dohromady je to vlastně takovej Kábel. 

On: No a abychom poznali, jestli jsme zhřešili, nebo ne, k tomu máme svědomí.
Ona: Aha... a to dělá mozek nebo duše? 


Přeju vám všem požehnaný půst a pokud možno žádnou jadernou válku. 

Genealogické objevy: Tragédie ze školní kroniky

Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...