čtvrtek 19. prosince 2013

Jan Zahradníček: Vánoční strom

Pýcho rodin, radosti maličkých
nic po tobě není
a dárky kladené pod záštitu tvých nejnižších větví
znamenají leda přetvářku, leda klam
jestliže nám nějak vzdáleně
a naléhavěji než ve snu
nepřipomínáš Eden

Mé oči bolí
vidět jinak tvůj rozzářený kužel
než jako sloup světla
prorůstající kolmo ke spánku, kolmo k tíze
všemi stropy a oblohami
i mou pamětí, mým nepřetržitým stěhováním
z místa na místo

Které jablko jsem neutrhl z tebe a kterou růži
kterého ptáka jsem neslyšel zpívat z tvých větví
který vánek mě neovál kolébán tvými halouzkami
pod nimiž se ani nekupuje ani neprodává
ale jen co je zadarmo, má na nich svou cenu
své místo a svůj nezpochybnitelný třpyt milosti
v něžném šumění světel -


čtvrtek 5. prosince 2013

Nechci nechat zapomenout


V knihách k rozebrání se občas dají najít poklady od (bohužel) téměř neznámých autorů. Dnes jsem ulovila: 
  • knihu od Ludmily Klukanové Na štítu bylo vytesáno kolo - bohužel cenzurované vydání z roku 1984, ale Ludmila Klukanová je mnou již ověřená autorka, takže doporučuju. (Na internetu se píše: "Stala se spisovatelkou. Ve svých dílech reflektuje především období zániku selského stavu v období komunistické totality." http://myjsmetonevzdali.cz/pametnici/ludmila-klukanova-rozena-sabatova#sthash.nPj9pmZv.dpuf) Nakladatelství Host vydalo knihu Konce kolověku, v níž najdete novelu Na štítu bylo vytesáno kolo už bez cenzorských zásahů.
  • knihu od Václava Prokůpka Zakryto slzami, kterou jsem nedávno četla a okouzlila mě, takže mě velice těší možnost mít ji zadarmo doma. Tato kniha mě velice hypertextově ovlivnila: explicitně se v ní odkazuje na překrásnou (katolickou) trilogii Kristina Vavřincová od Sigrid Undset, s níž jsem strávila půl října a půl listopadu.
 „Ale ty, Kristino,“ obrátil se k ženě, „jsi v životě zažila už víc než dost, aby ses mohla s větší důvěrou spolehnout na Pána Boha. Copak sis ještě nevšimla, že podrží každou duši tak dlouho, pokud se ho sama nepustí? Copak si stále ještě myslíš, ženo, i v tomto věku jsi ještě jako dítě, že je to trest boží, když sklízíš zármutek a ponížení, protože sis libovala v choutkách a pýše, na cestách, po nichž Bůh zakázal svým dítkám chodit? Chceš snad tvrdit, že jsi trestala své děti, když vzaly nádobu s vařící vodou a opařily si ruku, přestože jsi jim to přísně zakázala, aby se k ní nepřibližovaly? Nebo když se pod nimi prolomil led, před kterým jsi je přísně varovala? Cožpak nechápeš, že když pod tebou praskne tenký led, že ses propadla jen tehdy, když jsi sama pustila roku Páně, a že jsi byla pokaždé zachráněna z hlubin, kdykoliv jsi Ho zavolala? Což pro tebe nebyla láska, jež tě spojovala s otcem, i když jsi mu často vzdorovala a stavěla se proti jeho vůli, přesto balzámem a útěchou, kdykoliv jsi musela sklízet ovoce své neposlušnosti? Tys ještě nepochopila, sestro, že ti Bůh pomohl pokaždé, když ses modlila, třebas to bylo jen polovičaté a na oko, a že ti pomohl víc, než jsi žádala? Milovala jsi Boha jako svého otce, ale ne tak moc, jako svá přání, ale přesto tolik, že jsi vždy litovala, kdykoliv ses od něho odvrátila. Ale i tak se ti dostalo milosti, rostlo v tobě dobré i zlé a to jsi také ze setby své vzdorné mysli musela sklidit.“
  • A knihu od Stanislava Vodičky, přítele Jakuba Demla, Jepičí okamžiky. O autorovi a jeho díle jsem nikdy neslyšela, ale anotace mě namlsala.
Nechci nechat zapomenout některá díla, která k tomu už pomalu spějí. Možná má chystaná diplomová práce některým dílům pomůže, ale jinak to dělám vlastně neustále, když přátelům doporučuji autory, o kterých nikdy neslyšeli. A jaktože o nich slyším já? Při studiu ke zkouškám, když jsem ve škole, když čtu, když se hrabu v krabicích s knihami na vyhození, mám zapnutý radar citlivý na slova: okrajový, zapomenutý, regionální, atd.

Genealogické objevy: Tragédie ze školní kroniky

Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...