neděle 24. února 2019

Prázdninový týden

Když se snažím zachytit momenty dní v běžném týdnu, lámu si hlavu, co se stalo zajímavého, protože je vše zdánlivě běžné a opakující se. Když jsme na prázdninách, děje se toho zajímavého dost, ale a) vybrat něco krátkého a trefného taky není snadné, b) je to takové celé bolavější. V úterý jsem byla jinde než v pátek a ani nemrknu a už se zas chystáme vyrazit do Země Nezemě.

Místo frustrace, že nedokážu popsat vše, se budu radovat, že si nechávám něco pro sebe.

Potkala jsem se s několika pro mě důležitýma lidma, a ... neumím psát o tom, jak jsou pro mě důležití, takže si to uchovám v sobě. A na papíře.

17/02/19
Objevili jsme nová hřiště na starých místech. 
Přemílám v puse toponymum Sokolníky. Chutná jak šedé vzpomínky. 



18/02/19
Tradiční prázdninová výprava - k doktorovi. Jedno z dětí dostalo antibiotika. Tradičně.
Netradičně to mladší.
To zdravější pak mohlo vyrazit do Království železnic.
To nemocnější si aspoň pospalo v lese v kočárku. 

19/02/19
Vždycky jsem tak naivní.
S železnou představivostí si představuju, jak moc si budu číst. A kreslit.
Nakonec aspoň procházím staré knížky, co mají moji rodiče v knihovně.
Chtěla jsem T. ukázat nějaké encyklopedie, ale neúspěšně. Leží ve Čtyřlístkách. 
Kromě pohledu na knihovnu je mi těsno z pohledu do mapy.
Tolik míst, která bych chtěla projít a nevyjde to. A na všech těch místech bych chtěla někoho potkat.

Jsem ráda, že existuje víno, když se potřebuju rozmluvit.
Jsem nerada, že existuje víno, když mi je z něj špatně. 



20/02/19

Potěší, když potkám člověka, který má taky rád, když mu někdo zvědavě očumuje...




knihovnu. 



21/02/19




22/02/19
Nevím, jak moc mám zápasit s vlastní divností.
Jsem ráda, když jsou lidi kolem mě, a jsem ráda, když se spolu baví. Většinou i vnímám a reaguju.
Ale zároveň si přitom děsně nutně potřebuju číst.

23/02/19
Do Prahy přes Tlustovousy, vyspat se a v neděli vyrazit směr Lucembursko.
Málo poetiky, hodně stesku.
Plánování, co je doma třeba uklidit, zalít, odmrazit. 

sobota 16. února 2019

Do třetice

10/02/19
Kostel a návštěva přátel v Mameru.
Asi nic k rozepisování, ale dělala jsem si malou rešerši o Mameru a pobavilo, že mu kamarádka říká "naše vesnice", a podle wikipedie to je 13. největší město v Lucemburku. :-D

11/02/19
K pondělku jsem si nenapsala žádnou poznámku, u něj bylo důležité zřejmě to, že jsem přežila. Odpolední školka, na kterou musíme běžet o 15 minut dřív, protože děti odváží bus do lesa.
Pak české zpívánky na druhém konci města.
Podělím se aspoň o zajímavou aktivitu s dětmi - výroba ročňoobdobového stromu.

12/02/19
Mně se ty dny strašně slévají, už ani nevím, co se dělo včera.

Dneska jsem byla dopoledne ráno s T. ve školce (a s H. taky samozřejmě).
Představila jsem lucemburské multi-kulti třídě čtyřlístek z roku 1979 a převyprávěla jim (anglicky a s tlumočením do lucemburštiny od píučky) Robot to zařídí. Samozřejmě jsem se nezapomněla prsit původem slova robot.



Čtu T. Hobita.
- A kdy tam hoděj ten prsten do sopky?
- O tom se píše v támhletěch 3 tlustejch knihách.
- Tak mi přečti Hobita, pak poslendí díl Narnie ... a pak mi můžeš přečíst to s tim prstenem.
- T., to je ale fakt strašně složitá knížka.
- Já to zvládnu. Budu se hodně ptát.


13/02/19
Dny jsou tak stejné...
Cesty ze školky, do školky.
Dneska bylo jinak jen to, že Tina chtěla jít po určitých dlaždicích. Co má taky dělat.
Ve školce se jich ptali, co jim dělá smutek. Už jsem se děsila, že napráská svou věčně řvoucí matku a brzy u nás zazvoní sociálka, ale dobrý... prý je smutná, když odpoledka.
Chápu, to jsou dny, kdy ze školky a do školky naběhám dohromady 6 kilometrů.

14/02/19
Čtu Prstenec prozření od Julie Novákové, ačkoli se mi to vůbec nehodí do Čtenářské výzvy. I když ještě uvidím, třeba by se to dalo na něco napasovat. 
Dneska bych toho chtěla TOLIK dělat, včetně čtení, ale budu muset balit (v pátek v noci vyrážíme směr Czechland) a dodělat obrázek.
Sny o tom, jak bych si nakreslila nějaké logo blogu nebo napsala článek pro signály asi musím prozatím odložit. A nápady si ideálně zapsat, že?



15/02/19
Balení, shon a stres.

16/02/19
Cesta za babičkama.
Jestli si s partnerem chcete pěkně popovídat, vyražte na několikahodinovou cestu. My jeli 8 hodin z Lucemburska do Prahy.
Vstávat v 1.30 ráno bylo opravdu bolestivé.
Cestou sice neřídím, ale tentokrát jsem měla složitý management blicích pytlíků. Aspoň že batole spalo. Odpoledne les. Sídlištní les. Mám teď nějaké štěstí na skřítky, pořídila jsem dětem knížky o pohádkových bytostech a v pražském sídlištním lese se chodíme dívat na dřevěnou sochu skřítka Čimíska.


Nové knihy a sídlištní insta fotka:



sobota 9. února 2019

Úmor sílí

03/02/19
Víkend stále ve znamení marodění. V neděli dostala T. horečky, až z toho blouznila. Stěžovala si na bolest uší.

04/02/19
S T. na ORL, napsal antibiotika a řekl, že má jít do školky. Logiku lucemburských lékařů nechápu.
T. si u lékaře prohlížela přístroj na vyšetřování uší: Tímhle pan doktor poslouchá hlasy bacilů?

05/02/19
T. bude skoro pět. Vojta se jí ptal, jestli by se jí líbil k narozeninám mikroskop.
Ona na to: Tatínku, já nechci mikroskop, já bych radši puzzle a princeznovský šaty.

Ale už si to rozmyslela, už prý chce i mikroskop. 



06/02/19
Tento týden jsme oficiálně zahájily hřišťovou sezónu.
Možná jako jediné v naší čtvrti. Tento týden nemrzlo, spíš občas pršelo, ale na hřištích jsme bývaly dost opuštěné. Přitom trable s blátem snadno vyřeší gumové kalhoty. 

07/02/19
Rozhovory s našimi děvčaty (skoro mám pocit, že ten blog píšou ony).

T.: A když jsem viděla to hřiště, tak jsem se urazila! (Myslela zarazila.)


Já: Nenechaly jsme něco na tom hřišti?
T.: Ne, jen naši lásku. 


I batole H. začíná pěkně komunikovat.
Jde do kuchyně a povídá: A-a-a! 

Já: Chceš napít?
H.: Jo. Taj. 

08/02/19
Zjistila jsem, že když zapomenem na stole pastelky, nemusím připravovat svačinu. Děti se po návratu domů vrhnou opět na kreslení a na jídlo zapomenou.


Skřítkové Mechovníček a Trávovníček podle Růženčiných pohádek


09/02/19
Nepořádek se nevyplatí!
Jen se neumím přeučit.

Šla jsem dát vyprat počuraný aj. plíny.
Přijdu domu, luxuju a čuchám, co to pořád smrdí. Zajela jsem s vysavačem do chodby a tam taška s těma plínama. Co jsem teda dala vyprat?

Tušíte správně. V chodbě jsem měla tašku s vypranýma a suchýma plínama, který se teda pro jistotu perou znova. (Všimla jsem si včas, praly se asi 5 minut, takže jsem k nim ještě běžela přihodit ty pleny, co praní potřebujou.)

T. staví kopec z polštářů a říká: H.! Dat ass net fäerdeg!
Já: Pomoc! Ty seš Lucemburčan!
T.: Neřikej pomoc, dyť jsem i Češan.



Příště si zkusím všímat i jiných věcí, než jen výroků mých drahých potomkyň.


sobota 2. února 2019

Že bych to riskla?

A zkusila si psát a kreslit týdeníky?

Jednou jsem to zkusila jako výzvu od Henrietty/Jindry a nebylo to špatné, ale že bych já dělala něco pravidelně? A systematicky? Hm. (Beztak to už bude tak rok, co výzva proběhla, to mě děsí.)

Což o to, útvar by mi vyhovoval, nejsem na nějaké dlouhé rozepisování jednoho tématu, mám spousty hlášek dětí, fotek a obrázků...

Nejvíc času psát bych měla v sobotu večer, takže by můj týden byl od soboty, do soboty. Nebylo by špatné to trochu okořenit trochou vděčného deníkování po vzoru Letitie.

Tak já to zkusím. Zkusím to aspoň teď v únoru, protože tenhle měsíc bývá tak krátký a takový nijaký, že si ho kolikrát ani nevšimnu.

26/01/19
Sobotní česká škola. Slova skuhrajících starců o dnešní mládeži se opět nepotvrdila. I děti z francouzských, lucemburských a jiných škol znají skákání gumy.
Čáru o céčka neznaly, ale velmi rychle propadly touze vyhrát a trefit čáru.

27/01/19
První oficiální den dětského marodění. T. celý den v pyžamu a koukat na pohádky.

28/01/19
T. se dívá na dokument o australské divočině; záběr na červená skaliska, níže jsou vidět stromy: "Hele, to vypadá jako Bambësch!" (Bambësch je les připláclý na severu k městu Lucemburk. Australskou přírodu moc nepřipomíná.)

29/01/19
Celý den jsem se připravovala na zpověď, dost se s tím stresovala a večer pater zavolal, že se mu to nehodí. Takže někdy jindy.


30/01/19
Nevídáno, napadl sníh.
Koulovaly jsme se s pokašlávajícíma dětma aspoň na terase. Vyčerpání se na mě začíná podepisovat, míso vaření oběda manžel objednal suši.
Kvůli sněhu přijeli později. T. nadšeně věnovala paní doručovatelce nakreslené srdíčko a H. jásavě provolávala ňami ňami a ukazovala na tašku se suši. Takové uvítání asi nemívají často.

31/01/19
H. se už v noci neprobouzí s pláčem, ale buď volá: MAMI? nebo MÍMÓ! Hádejte, co je asi mímo. T. byla zkusmo ve školce a tak jsme cestou domů šly přes park a postavila jsem jim sněhuláka.



Když náhodou nad něčím rozjímám, jsou to úryvky z dopisů sv. Alžběty od Trojice. Povzbuzují mě, jako by mi byly adresovány.


01/02/19
T. byla dopoledne ve školce a odpoledne jsme šli k doktorce, protože si stěžovala na bolest ucha. Jsem z toho tak unavená, že na všechno reaguju nepříjemným "ne!". Jsem dneska protivná no-mum a neřeším žádné respektující výchovné směry.

Začaly jsme číst Hobita, T. mě překvapivě povzbuzuje, abych pokračovala ve čtení (ještě jí není ani 5).

02/02/19
Zatímco včera to vypadalo, že je T. líp, dneska celý den prozvracela.
Odpoledne jsem dostala propustku a šla se projít do města, okouknout obchody, pomodlit se v katedrále. Dlouho jsem se nebyla podívat na hrobku Jana Lucemburského, tak jsem to dnes napravila. Nakoupila jsem si velké zásoby čokolády a krásně ilustrovanou Popelku pro T. Ještě lepší je, že jsem spoustu věcí chtěla a nekoupila jsem si je... i když tu knihu Urban Jungle obdivuju už druhým rokem. Až se rozhodnu ji koupit, tak bude vyprodaná.

  















Kolobřeh 2022

Na přelomu srpna a září jsme byli u Baltského moře v polském Kolobřehu.  Bylo už chladno, ale jeden den přece jen holky nahodily plavky a šl...