pondělí 28. září 2015

Mít děti je přece normální!

V jedné diskuzi se naťuklo téma, jak mluví dětné s bezdětnými. Jaktože pořád chrlí jen informace o svých dětech? A dělají to opravdu stále? 

Protože diskuzi zahajovala žena zatím bezdětná, psala ze své pozice. Samozřejmě. 
Zvláštní ale, že tak obecně se ten bezdětný stav považuje za "normální" a matky jsou ty "vykojené" a nevyspalé a mimo. (Rozhodně nemyslím, že to tak myslela ta, co se na to zeptala, prostě psala ze své pozice, to je v pořádku, spíš narážím na to, jak se o matkách píše tak vůbec.) A obvykle to vyznívá dost nelichotivě: z normální atraktivní ženy se stane monstrum, které šišlá a mluví o hovínkách! 


Co když to je naopak? :-) 
Co když normální a nejnormálnější je život s dětmi? Ne, nechci se dohadovat o definici normálna, spíš se bavím tou představou.


Představuju si ty články (a možná nějaké jsou?): 

Co se stalo s mými kamarádky? Od té doby, co se mi narodilo dítě, mě nevnímají! 

Jak komunikovat s kamarádkami, které se baví jen o práci, líčení a mužích? 

Petice za MHD bez sedaček! Kočárkový prostor všude a pro všechny! 

... 

Že lidé, kteří tráví 99% času s dětmi, a lidé, kteří jich kolem sebe moc nemají, žijí v jiných vesmírech mi došlo, když jsem četla článek v Lógr magazínu: http://www.logrmagazin.cz/2015/08/19/ctenarovy-trable-pri-cestovani-mhd/ 
Četla jsem to a říkala jsem si, že takové starosti v MHD bych někdy časem chtěla mít. 
"Jezdit s knížkou je trochu jako jezdit s kočárkem. Hledáte bezbariérové trasy. Schody vás netrápí. Ale nechcete být vyrušení od četby." 
Neni to ani trochu takové! Když jezdíte s kočárkem, tak si moc nepočtete. 

Po "mnoha" "letech" na kafi a sušence. Sušenku i sendvič mi záhy ujídalo dítě a domáhalo se i toho kafe. ;-) 


čtvrtek 24. září 2015

Mobilohrátky

A zase na virtuální téma.

Při uspávacím kojení jsem si oblíbila takovou hříčku.

Zapnu instagram a dám vyhledávání. -> Vyhledávám pomocí polohy. -> Zadávám svá oblíbená místa a dívám se, jak na nich zachytil někdo jiný drobek svého života.

Na oplátku se pak snažím zachycovat pro ostatní.
Třeba tady kus mého života po dešti v Lucemburku:

 









Novinky?

Celé dny uklízím, vařím, dávám prát prádlo, věším prádlo, chodím s malou na písek, čtem s malou leporela, modlím se, koukáme se s mužem na seriály, večeříme a odpadáme do postele. Chtěla bych psát mnohem víc, než píšu, vždycky mi bleskne hlavou myšlenka na článek, ale než přebalím dítě, je pryč. 

Jediné novinky, které se odehrávají v mém životě, se týkají vývoje mé dcery, takže: chodí! Konečně chodí! Od 14. mesíce (tj. začátek léta) se několikrát postavila bez držení, počkala do 16. měsíce, kdy udělala první samostatné krůčky a teď už mašíruje po bytě a komentuje, kde co vidí: její fotka = "mimí!", obrázek kočky na punčocháčích = "čičííí", odpakdový koš = "ble". Venku zatím za ruku, ale je to fajn, nemusím ji vmačkávat uřvanou do kočárku, když potřebuju jít z hřiště a začít vařit večeři, ale většinou odcupitá sama. Od včerejška ji do prádelny nenosím na zádech v nosítku, ale do toho výtahu už vejde sama, zmáčkne číslo patra a v prádelně fascinovaně hledí na pračky. 
Krom toho taky kreslí (rybičky a kola), a sama ! Taky se rozmlouvá a poznává mnoho věcí, jejichž název neumí vyslovit. 
Včera jsem jí ze zoufalosti půjčila tablet a ona v něm listovala a vybírala si hry, které ji manžel ukázal někdy před 3 měsíci, takže si i pamatuje

 




Na konci září nás čeká milá návštěva, přijede kamarádka s celou rodinou, takže to asi bude organizačně náročnější, ale doufám, že i lepší než obyčejně všední dny. A potom v říjnu máme namířeno navštívit my naše příbuzné a přátelé v Čechách. Těším se velice. Snad Pán Bůh dá. 


Genealogické objevy: Tragédie ze školní kroniky

Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...