Pod letní oblohou

Asi nejsem moc letní blogopisač, nebo možná zážitkový? Jak bylo vidno z minulého příspěvku, rodinné vzpomínky uchovávám. Uchovávám i osobní vzpomínky, neb hustě popisuji stránky deníků. Ale nechci mít nad sebou ještě bič, že popíšu každý letní výlet ještě na blog. Vždyť co... Taky máte svoje výlety, kde svítí nebo nesvítí sluníčko, vidíte staré zdi a starý nábytek, obrazy, sochy, parky. Nějakým způsobem se namáčíte do vody, ať už sladké nebo slané. Tak co bych o těchto věcech mohla napsat nového. 

Ale je srpen a něco, co se nedá moc dobře vyfotit, se děje. A letos se to děje velmi pěkně, protože jsou jasné noci. Je tak trochu vidět roj Perseid. A pro mě je to taková tradice, protože jak děti rostou, snažím se je udržovat vzhůru (nejstarší s tím už nemá problém) a nutím je mžourat na oblohu příliš přepálenou světelným smogem. Letos jsme to ale díky teplu a suchu vymysleli pohodlnější pozorování, než sedět na lavičce se zakloněnou hlavou a čekat. Vytáhli jsme na terasu matrace, peřiny, plyšáky a repráček s pohádkami a nocujeme přímo pod hvězdami. Kvůli světlu linoucímu se z noční Prahy toho opravdu moc vidět není, ale každý z nás nějakou Perseidu zahlédl (i když nevím, zda manžel taky, nesvěřil se, ale děti ano, dokonce i nejmladší). Zřejmě jsme dokonce viděly s mladší dcerkou i bolid. Jedno těleso bylo totiž velmi zřetelné a vypadalo to jako kdyby nad námi prosvištěl plamen, ne jen vzdálená čárka. Usínali jsme a za hlavami se nám kolébala Kasiopea, nad námi zářila jasná Vega, a částí křídla mávala Labuť, trochu zakrytá střechou, jako první zřetelně viditelné těleso nás večer zdravil Arcturus. Kolem půlnoci, když obloha byla trochu temnější, bylo vidět i části Malého vozu. Každý srpen si slibuji, že naplánuji dovolenou někde daleko od sídel, ale zatím se mi to nikdy nevyvedlo. Jednou, při našem prvním pozorování, jsme byli ve vesničce u Českého ráje, to jsme viděli dokonce Mléčnou dráhu. Ten pohled na rameno naší galaxie mi dost chybí. 

A protože psí víno na plotě začíná rudnout, plánuju si, jestli se mi vydaří na podzim spatřit Andromedu, a jak se srovnáme se změnami, které nás čekají, budeme moct vyhodnotit, až bude noční oblohu zdobit Orionův pás. Byť dnes ještě mají být teploty vražedně vysoké, už vytahuji pletení a experimentuji s novými vzory. Je horké léto, půlka srpna a já se pomalu nořím do svetru podzimu. 

Průlet dubnem 2025

Připravte si prstíky na scrollování. Tenhle post bude dlouhý, protože asi bude obsahovat hodně obrázků. Kdybych neměla fotky hezky podle data uložené na Google Photos, tak ani nevím, co jsem dělala. Ale i pro osvěžení paměti si vytvářím tento post. 

Domškola v akci a bublanina. Moje nejoblíbenější místo na vzdělávání dětí je velká postel v ložnici. Stůl v ložnici je také jediný v domě, kde si děti můžou psát písanky, protože je tam celkem uklizeno. 

Dubnová příroda v okolí našeho bydliště. O měsíc později bude všude bujná zeleň, tady teprve neochotně vykukovala.

Rodinný výlet na zámek Kačina a můj OOTD focený na wc. :-D Protože byl duben, děti se mohly zabavit vajíčkovou bojovkou v parku. Hledali jsme obří kraslice a vajíčka s otázkami. Bylo krásně a zámek je impozantní. 

Velikonoční setkání v naší obci. H. si udělala obří pomlázku z čerstvých proutků, takže jsme neodolali a pomlázku jsme později zkusili zasadit na zahradu. Jestli z ní třeba nevyroste vrba mlátivá. 

Dopletla jsem svetr plyšákovi a vyfotila jsem ho cestou do lesní školy, kde předškoláci předvedli svoje vystoupení při jarní slavnosti.

Opět vzdělávání v plném proudu. H. si v klídku dělá písanku, zatímco nebohá T. se drtí na přijímačky. Děti se také chystají do kina na Minecraft film a z krabic si vyrábí cosplay. 

Nejstarší T. slaví narozeniny. Oslava je zatím malá rodinná, větší pro kamarády uspořádáme až v květnu (spoiler: vydařila se!), protože se nám nechce ještě pár dní před přijímačkama organizovat setkání více lidí. Povedlo se nám ale setkání v centru s kamárdkou z Lucemburska a jejími synky. 

Během čekání, až dítku skončí kroužek, si dělám procházku za architekturou a uměním Prahy 8.

    

Vyšla mi další samostatná procházka! Tentokrát jsem poprvé prozkoumala botanickou zahradu v Malešicích a prošla se i v okolních ulicích Malešic.

V lesní škole se tentokrát konal jarmark dětských výrobků. T. dělá přijímačky a pak chce doma odpočívat, tak jdu jen s H. a J.
A našli jsme zmutovanou pampelišku.

S H. objevujeme pražská Stínadla. V dubnu jsme je navštívily 2x. Jednou ještě s nejmladším J. a mou tetou. Pokaždé jsme se zastavili i v Anežském klášteře, kde je dílnička pro děti, v níž si můžou vyzkoušet různé aktivity související se středověkým uměním. Sestavit puzzle obrazu světce, psát brkem, tisknout ornamenty, postavit si z kostek románskou a gotickou klenbu... 

Na Velikonoce byly děti u babičky a já jsem opět mohla poznávat pražská zákoutí. Tentokrát jsem důkladně prozkoumala oblast Nových mlýnů. Byla jsem i v Poštovním muzeu a na velikonoční neděli jsem se byla podívat na anglikánskou bohoslužbu v kostele sv. Klimenta.  Také se mi povedlo sejít se s kamarádkou z Lucemburska a dopřát si s ní čokoládu v kavárně Louvre. A další večer jsem zašla s jinou kamarádkou do místní hospůdky na čaj a jiné tekutiny (jó, hrdě v hospodách piju čaj:-). 

Slíbila jsem T., že s ní půjdu někdy sama do galerie, ale návštěvou galerie DOX jsem tento slib nesplnila a stále ho ještě plánuju splnit. Vyhrály jsme totiž s sebou nejmladšího J., takže tento čtyřletý trpaslík trochu určoval tempo našeho prohlížení. Ale i tak jsme se mohly kochat zvláštními díly.

Víkendu v Krušných horách jsem se věnovala v předminulém článku.

Poslední dubnová kulturní akce. Vzala jsem nejmladšího J. do vojenského leteckého muzea v Kbelích. 

Když to takhle vidím, vnímám, že žijeme akčnější, kulturnější a společenštější život, než bych si myslela, když unavená večer sedím nad deníkem a přemýšlím, co do něj zaznamenat, protože můj přesycený mozek touží hlavně po čučení na Dr. House. 

Pár velikonočních momentek...

Naše dekorace jsou velmi barevné a trochu se ztrácí v našem nepořádku... chci říct v prostoru, kde žijou velmi kreativní děti i rodiče. Ale většinu těchto fotek jsem nafejkovala. :-) 

Na vinted jsem si sehnala retro velikonoční ubrus. 

Vlevo je kuřecí muž. Na fotce vyšel zelenější, než by měl. Autorkou háčkovaných ozdob je manželova babička. 

Na pozadí této fotky se už začíná objevovat ten nepořádek. 

A tato vajíčka jsem do okna pověsila až dnes. Čas je relativní. :)

Sepisování o tradicích - Leden

Možná jsme se na čas trochu vychýlili z prožívání cyklu roku, protože teď je po něm velká poptávka. Mnoho tvůrců se k tomuto tématu vrací a zdá se, že se jim to vyplácí. Často jsou do toho zahrnuty i prvky z jiných kultur, což dává smysl. Ne všechny naše tradice promlouvají k lidem v současnosti. Je v pořádku dělat to, co má pro nás význam. 

IG - kolo roku pro rodiny

Rytmus roku s Hankou Zemanovou - autorku pro sebe řadím do skupiny lidí, kteří mě v něčem inspirují a v mnohém iritují, ale tato kniha mě láká hodně, vypadá jako zdroj informací o bylinách, do nichž bych ráda pronikla více. 

Tradinář 

Drobky v peřinách

Doubravčiny tradice - zde právě leden

Mě tyto projekty baví a jsou pro mě inspirativní, ale zároveň sama vnímám prožívání časoprostoru trochu jinak. Za prvé - upouštím od přehnaného plánování aktivit s dětmi. I když je otázka, jestli jsem to někdy přehnaně dělala. Možná jsem po tom jen toužila. Místo toho víc vědomě "jedu" na vlnách akcí, které se odehrávají v okolí, protože proč si např. vymýšlet vlastní masopustní aktivity, když se koná masopust jak v naší čtvrti, tak v lesní škole, kam chodí děti. Ani neorientuju tento zájem na nějaké utváření vzpomínek dětem. Ty se utvářejí samy během toho, jak žijeme, ne? Jen jim to zapisuju zpětně do domškoláckého sešitu.  

Druhý faktor, který odlišuje mou potřebu prožívání roku, od těch nyní populárních: Neumím slavit. A už vůbec neumím slavit ve společnosti vícera lidí. Odkud to slavení uchopit? Co to vlastně je? Je to nějaké družné pobývání s lidmi? Já si mezi lidmi, kteří se druží, třeba ráda čtu. Je to jídlo? Já mám s jídlem vztah hodně komplikovaný, mezi lidmi z nervozity jím hodně, takže jakoukoli společenskou událost spojenou s jídlem, mám okořeněnou vydatnými pocity viny. Souvisí slavení s pitím alkoholu? Od svých cca 30 podezírám své tělo, že zapomnělo, jak zpracovat alkohol, i po skleničce vína mi je špatně. Souvisí slavení s... radostí? Největší radost mám, když ze slavnosti odjíždím/odcházím. Tudíž bych řekla, že moje tradice v průběhu roku se odehrávají tak nějak mimo slavnosti. Ty pozoruju z povzdálí a nevím, jak s nimi naložit. Za legitimní způsoby prožívání svátku považuju sledování filmů, poslech podcastů, kreslení, tvoření a procházky. Případně setkávání s úzkým okruhem přátel či rodinných příslušníků. 

Takže... co já a leden? 
Letos chodím a plánuji chodit na procházky určitě víc než loni. Užívám si proměny přírody. Teď je dokonce sníh a led a tak a přijde mi to kouzelný. Obzvlášť různé kombinace mlhy, červánků a omrzlých větví. 10/10. Leden je pro mě jako čistý papír. Odstrojím stromeček a v hlavě už se mi pomalu začínají honit předzvěsti kytiček a kraslic, ale užívám si zatím to mizení dekorací. 

Během ledna toužím zjednodušovat, takže občas proběhne nějaké to vyklízení a zbavování se věcí.  

Zima je čas tvoření: ruční práce nebo kreslení u pěkného filmu/seriálu/podcastu jsou má oblíbená zábava, když je venku tma. 

V období Tří králů se nestíháme zaobírat Třemi králi, protože slavíme narozeniny nejmladšího. Ale možná letos upeču bábovku z vaječného koňaku, protože jsem dostala koňak a co jinak s ním... 

S dětmi děláme aspoň jeden zimní výlet do lesa nebo někam do města, loni to byla třeba procházka po Kolíně. 

Také je čas přezkoušení a povinností s tím spojených, dcerky si na mě vymyslely, že aspoň část předmětů chtějí mít hodnoceno slovně, takže mi trochu naložily. Letos k tomu přibyla ještě příprava na přijímačky, protože moje nejstarší děťátko chce zkusit osmiletý gympl. 

Kdybyste nevěděli, na co se v lednu a vůbec v průběhu roku zaměřit, doporučuju inspiraci ze seznamu různých mezinárodních dní. 7. 1. je slavný den švihlé chůze, ale hned den poté můžeme cítit vděčnost za zemskou rotaci, bez níž bychom tu zcela určitě nebyli. Dále si můžeme užívat den milovníků sýru, den popkornu nebo den ostrých jídel. Ideální příležitost si nějakou pochoutku přichystat. 

Pranostiky vám sem dávat nebudu, protože stejně (už?) moc neplatí. 

A jak si vy užíváte leden? Co podnikáte? Jak tento měsíc vnímáte?