Letos nebudeme čekat jen na oslavu narození Páně, ale ještě na narození našeho zimního miminka. Jsem zvědavá, kdy přijde, a jestli s námi bude na některý ze svátků. Snad ne až na Hromnice... Dost mi dává zabrat, moc toho nenaspím, den po špatné noci bývá hodně mizerný. Pohyb, jídlo a termoregulace jsou náročné taky. (Já chodím a větrám a manžel se choulí doma v mikině s kapucí na hlavě.)
Stále platí, že nejlíp se cítím v lese. Je to moje útočiště a ani četba hororů od Kariky na tom nic nemění. Chtěla jsem proto udělat i lesní adventní věnec. A zbylo mi i na věnec na dveře, který sdílím zde, protože ho jinak uvidí max. 2 sousedi. Abych si z lesa jen tak neodnášela větve, přinesli jsme tam nějaké dobroty pro zvířata. Doufáme, že to nějaká zvěř najde. Na jaře, během karantény, jsme právě v tomhle lese (Gebranntebësch) viděli srnky, tak třeba by mohly zavětřit vůni našich mrkví.