neděle 4. února 2018

Týdenní zrnka - speciál pro Henrietu

Zaujala mě Henrietina výzva, aby si čtenáři jejího blogu zkusili napsat aspoň jeden "týdeník", příspěvek shrnující den po dni uplynulý týden. Připomínám si tím zakreslování a zapisování letních vděčností.
Tento týden se nesl hlavně v duchu skokového vývoje našeho mimina (7,5 měsíců), které zřejmě touží být co nejdřív batoletem, a nepříjemné virózy, s níž se pere naše dítko větší, to skoro čtyřleté. (Když jsem jí nabízela jogurt, tak spekulovala: Tahle lžička je pro mimina. Ale velký nemocný lidi jsou taky jako mimina, tak si ji vezmu.)

Tak tedy jaký byl uplynulý týden?

29. 1. 2018
Listováním v jedné učebnici lucemburštiny jsem učinila významný objev. Lucemburština nemá jen nudné názvy měsíců typu Januar, Februar ... Dezember. Ale má i vlastní, nyní už nepoužívané názvy měsíců. Je to lákadlo pro hipstery: 

30. 1. 2018
V úterý si T. ustřihla poprvé pramínek vlasů. (Je to první střihnutí vlasů v jejím životě.) 
Snažila jsem se z ní vymámit slib, že když jí povolím nůžky, tak nebude stříhat nic jiného než papír.
Povídá: Nemůžu ti to žíct, potože nevim, co budu dělat. 
Vysvětlovala jsem jí, že je správně stříhat jenom papír, když se na tom domluvíme, atd.
Odvětila: K tomu ti nechci nic žíct. 

31. 1. 2018 

1. 2. 2012
Mimino si včera kleklo a dnes poprvé na dětskách zpívánkách ulezlo několik kroků po čtyřech.

2. 2. 2018
Ambivalentní den.
Byla jsem na francouzské konverzaci s miminem a jedna milá paní mi nabídla, že kdybych měla problém pokračovat, protože H. roste a divočí, tak by se mnou klidně konverzovala na procházce s kočárkem.
Nadšení kapku vychladlo, když jsem se po rozloučení podívala na telefon, kde byly sms od muže, že musel pro T. do školky, protože mu volaly učitely, že jí je zle. (Mně se nemohly dovolat.) Takže jsem zbytek dne srážela T. teplotu lékama, protože chudák vypadala strašně, a přemýšlela, jestli zůstat doma nebo jet na pohotovost.


3. 2. 2018
Viróza skáče i na mě, ale stíhám uklidit větší část ložnice. Na pohotovost nejedem, ale T. je hodně zle, tak pokračujem ve vyčkávání, domácí léčbě. T. střídavě spí a střídavě kouká na kreslená autíčka. 

4. 2. 2018
T. je líp a já mám naštěstí jen rýmu.
V kostele byl tedy dnes jen manžel, tak jsme si s T. (a H. spící na mých zádech) udělaly malou katechezi, kreslila jsem jí rozsévače a ukazovala na mapě a globusu, kde bývala Judea.
Neudržela jsem se úplně v nedělním klidovém režimu, uklízela jsem a vyměnili jsme dětský koberec. Obvykle se snažím stihnout maximum práce v sobotu, ale tentokrát to moc nevyšlo. Musím se v tomhle ohledu přístě víc vynasnažit, ale alespoň jsem na pondělí nechala haldy prádla. Sedla jsem si na chvilku s kindlem a byla úplně nadšená z toho, že to naše prtě za mnou přilezlo po čtyřech. Pak klečela u krabice s duplem a ... takhle to dopadlo:

A o hodinu později mi vyrazila dech naprosto, to si prosímpěkně opřená o krabici s duplem STOUPLA! Lego je silná motivace. 
Volala jsem na muže cosi jako: Podívej se na TO, chytej TO a foť TO! Měl zrovna v ruce telefon.

Mám pocit, že se během toho týdne i dost proměnil způsob, jak si hraje. Nebo se spíš změnil způsob, jak ji vnímám? Že si s ní hraju jinak já, když se takhle definitivně vertikalizuje? Kdepak ležet na zádech a zůstávat miminem, když kolem pobíhá ta velká holka a dělá tolik zajímavých věcí. 




Genealogické objevy: Tragédie ze školní kroniky

Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...