pátek 22. března 2013

Walter Benjamin

Komfort izoluje. Na druhé straně vrhá ty, kteří jsou jím zhýčkáni, k mechanismu co nejblíže. S vynálezem zápalky kolem poloviny století nastupuje řada novot s jedním společným znakem: trhnutím ruky lze nahradit mnohočlennou řadu úkonů. Tento vývoj probíhá na různých úsecích; názorný je například na případě telefonu, kde místo plynulého pohybu kliky při obsluze starého aparátu stačí zvednutí sluchátka. Mezi nezčíslnými gesty řazení, vhazování, mačkání, atd. mělo své zvláštní důsledky „stisknutí“ spouště u fotografického aparátu. Zmáčknutí prstu stačilo, aby si jednorázová událost zachovala pro neomezenou dobu. Bylo by možno říci, že aparát zasáhl okamžik posthumním šokem. K haptickým zkušenostem tohoto druhu přibyly časem zkušnosti optické, které přinesla např. inzertní část novin nebo také celá doprava ve velkém městě. Pohybovat se v něm znamená pro jednotlivce celý sled šoků a kolizí. Na nebezpečných křižovatkách jej v rychlém sledu zasahují inervace obdobné ranám baterie. Baudelaire mluví o muži, který se noří do davu jako do rezervoáru elektrické energie. Aby opsal zkušenost šoku, nazývá muže hned na to „kaleidoskopem, opatřeným vědomím“. Vrhají-li chodci Poeovi dosud zdánlivě bez příčiny pohledy na všechny strany, jsou nuceni dnešní chodci provádět totéž proto, aby se orientovali v dupravních signálech. Tímto způsobem podrobila technika lidské vnímání komplexnímu tréninku. Došlo k tomu, že na novou a nutkavou potřebu dráždění odpověděl film. Vnímání utvářené šoky se uplatňuje ve filmu jako formální princip. Trhavý pohyb, který určuje rytmus výroby u běžícího pásu, je základem pro recepci filmu.

O některých motivech u Baudelaira, in Dílo a jeho zdroj. 1979. s. 95

Genealogické objevy: Tragédie ze školní kroniky

Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...