Komfort izoluje. Na druhé straně
vrhá ty, kteří jsou jím zhýčkáni, k mechanismu co nejblíže.
S vynálezem zápalky kolem poloviny století nastupuje řada novot s
jedním společným znakem: trhnutím ruky lze nahradit mnohočlennou
řadu úkonů. Tento vývoj probíhá na různých úsecích; názorný
je například na případě telefonu, kde místo plynulého pohybu
kliky při obsluze starého aparátu stačí zvednutí sluchátka.
Mezi nezčíslnými gesty řazení, vhazování, mačkání, atd.
mělo své zvláštní důsledky „stisknutí“ spouště u
fotografického aparátu. Zmáčknutí prstu stačilo, aby si
jednorázová událost zachovala pro neomezenou dobu. Bylo by možno
říci, že aparát zasáhl okamžik posthumním šokem. K haptickým
zkušenostem tohoto druhu přibyly časem zkušnosti optické, které
přinesla např. inzertní část novin nebo také celá doprava ve
velkém městě. Pohybovat se v něm znamená pro jednotlivce celý
sled šoků a kolizí. Na nebezpečných křižovatkách jej v
rychlém sledu zasahují inervace obdobné ranám baterie. Baudelaire
mluví o muži, který se noří do davu jako do rezervoáru
elektrické energie. Aby opsal zkušenost šoku, nazývá muže hned
na to „kaleidoskopem, opatřeným vědomím“. Vrhají-li chodci
Poeovi dosud zdánlivě bez příčiny pohledy na všechny strany,
jsou nuceni dnešní chodci provádět totéž proto, aby se
orientovali v dupravních signálech. Tímto způsobem podrobila
technika lidské vnímání komplexnímu tréninku. Došlo k tomu, že
na novou a nutkavou potřebu dráždění odpověděl film. Vnímání
utvářené šoky se uplatňuje ve filmu jako formální princip.
Trhavý pohyb, který určuje rytmus výroby u běžícího pásu, je
základem pro recepci filmu.
O některých motivech u Baudelaira, in
Dílo a jeho zdroj. 1979. s. 95