pondělí 28. srpna 2017

Léto se připozdívá...

22. 8. 2017

23. 8. 2017

Malé potěšení. Díky výzvě jsem pomalovala a popsala deník, takže můžu načít úplně nový sešit. To je vždycky nejlepší.

24. 8. 2017
K procvičování lucemburských slovíček používám aplikaci Memrise. Zatím jsem docela spokojená, uvidíme, jak to půjde, až se bude slovní zásoba i gramatika zesložiťovat.


25. 8. 2017

Myšlenka při pátku.


27. 8. 2017

Neděle ve znamení neklidu, neb muž cestuje a já jsem na naše "Kand" a "Puppelchen" sama.

Ale i tak zkouším pokračovat v publikování letní výzvy.

pondělí 21. srpna 2017

Vděčný podzim*? Tentokrát stručněji.

*Teda vlastně léto, ale počasí mě mate. 

15. 8. 2017
Konečně zase otevřeli Muzeum přírody.
Večer mše v Trevíru.
Je státní svátek, takže jsme spolu!
Díky Bohu za to.


16. 8. 2017
První poporodní fyzioterapie.
Chuť číst, chuť učit se jazyky.














Děkuju za chvíle čtení.

17. 8. 2017
17. 8. 17


18. 8. 2017
18. 8. 17

19. 8. 17

Nákup v Německu :-)

Děkuju, že máme co jíst. A že jsme spolu.

20. 8. 17

Děkuju za možnost procházky v lese. 
Děkuju, že můžu ukazovat svým holkám, jak hezky je venku.
Děkuju za rodinu, která zbavuje toulání po lese nádechu melancholie. 


neděle 20. srpna 2017

Cesta do lesa mytág - Howald...

... Houwald, Minesbësch a další podivná slova. 



Opět, jako často, mě přepadla touha jít někam do lesa.
A dnes... dnes se ji povedlo naplnit!
Po kostele jsme rychle jeli domů na jídlo a pak ven. I když jsme tedy dnes byli oba (= rodiče) úplně hotoví a naše těla volala po celodenním spánku, nějak jsme se oklepali a vyrazili. Miminko teda taky chtělo spát, ale tomu nic nebránilo, naopak se pěkně zachumlalo v kočáru a mohlo se na čerstvém vzduchu vyspat dosyta.

Jako inspiraci jsem poprvé využila novou knihu, takový atlas turistických cest v Lucembursku. Nejsou tam úplně všechny možné trasy, ale i tak budeme mít co dělat, než to všechno projdem. Navíc nemáme ambice projít trasy celé, obzvlášť pokud s sebou berem kočár, dvě děti a chuť lovit kešky.

 


Asi jsme si ale dnes nevybrali obyčejný les, asi to byl les kouzelný..., protože se na nás díval.
V hlavě mi hrálo:
Dej si pozor na les, ať tě nespolkne... hýkal... a rudý vřes. 
Hýkalů jsme viděli dost. A oni nás. Nebo to byla mytága?





Myslím, že to bylo snad poprvé, co se T. na procházce v lese nenudila. Snad to bylo tím, že jsem ji chvíli nesla, snad tím, že se bavila sbíráním listů a žaludů nebo že hledala oči na stromech nebo že jsme ji občas vysadili na nějaký pařez nebo něco ukázali. Kéž by v lesích taky našla zalíbení.

pondělí 14. srpna 2017

Sedmý týden vděčného léta - deníkověji

Pokračování Letitiiny letní výzvy.

Tento týden jsem byla nezvykle společenská.

V pondělí jsem poznala na hřišti jednu rumunskou maminku, jejíž muž pracuje pro stejnou firmu jako můj. Nejenže jsem odpovídala, když se na něco ptala, ale občas jsem se zeptala já jí. Měla bych dostat nějakou speciální medaili pro plaché introverty.

V úterý jsem hrdinně vyrazila s oběma dětmi na setkání Positive Birth Movement, kde jsme potkaly českou nastávající maminku D. Moje T. se k ní okamžitě posadila a začala hustit (podívej, jaký mám šatičky! podívej, jak jsem vymalovala mašinku!). S D. jsme si vyměnily kontakty a dneska jsme se zase sešly.

Středu si moc nepamatuju..., to jsem se snažila nafotit pěkné fotky holek. Ale ve čtvrtek mě odrovnala bolest zad. V. musel přijet trochu dřív pomoct mi s dětmi, chvilkama jsem myslela, že pojedem do nemocnice, protože mě k tomu bolelo břicho, ale nejspíš to bylo od těch zad. Asi jak jsem si s něčím hnula na zádech, projevilo se to i na nějakém břišním svalu. Ještě že jdu tento týden na poporodní fyzioterapii.

Pondělí, úterý, středa a hlavně čtvrtek
úterý 8. 8. 17

Z pátku si pamatuju hlavně to, že jsem pro T. konečně vytiskla "odškrtávací list" do parku, na němž měla označit skutečnosti, které uvidí. Pařez, šišku, mravence...


díra ve stromu, pátek 11. 8. 17
pátek 11. 8. 17


Víkend byl fajn.
V sobotu jsme se dostali všichni ven až večer, protože V. byl s T. v kině. Bylo to její první kino! Šli spolu na Cars 3. :-)
Večerní procházka ve mně vyvolala lehkou podzimní náladu. Počasí opravdu takové bylo. Kovově studené. Prošli jsme čtvrtí Strassen, kterou pěšky moc neznáme, dostali jsme se i k jakési opuštěné zahradě, kterou nepochybně brzo developeři využijí a přebudují. Takový planý pozemek v Lucembursku asi dlouho vydržet nemůže. Měla jsem chuť vejít a na chvíli zmizet ve vůni dozrávajícího zdivočelého ovoce.

sobota 12. 8. 17


Neděli jsme zas strávili celou v Trevíru. Odpoledne mezi zvířaty v parku Wildgehege.


neděle 13. 8. 17


pondělí 14. 8. 17


Děkuju Bohu, že jsem se častěji probouzela ze svých podivných myšlenek.
Děkuju, že mě zas přivádí k myšlenkám na zpověď.
Děkuju za chvilku listopadu v srpnu.
Děkuju za bolest, kvůli níž jsem musela polevit ze svých plánů.
Děkuju za děti a muže. (H. jsou dnes 2 měsíce! Je nejúžasnější miminko!)
Děkuju za lidi, co jsem nově poznala i znovu potkala. (Jak ve skutečnosti, tak ve virtuálnu.)


pátek 11. srpna 2017

Z loňského archivu

Jako včera, jako nedávno i nedaleko
jsem procházela Prahou i sty
jinými městy
a dívala se víc na chodník než kolem
a říkala jsem přitom
Svatá Maria, Matko Boží,
pros za nás hříšné...

za všechny, kdo jdem po ulici
za všechny lidi právě dlící
za okny

... nyní i v hodinu smrti naší.


Obrázky

Dětství na sídlišti


Svatá Kristina (Nina) Gruzínská


pondělí 7. srpna 2017

Šestý týden vděčných prázdnin



2. srpna

4. srpna




7. srpna

Dnes bez obrázku, zatím. Ale nevadí.
Jsem vděčná za takové ty každodenní radosti: 
- stihla jsem cosi uvařit
- snažila jsem se i poklízet (marně) 
- dostaly jsme se ven
- povídala jsem si s maminkou z Rumunska, co je v Lucembursku teprve týden
- poslouchala jsem Radůzu (stále poslouchám, zatímco mi dítko spí v šátku a druhé uspává manžel)
- zažívám klid, když přijde můj drahý muž z práce 
Bohu díky. 

neděle 6. srpna 2017

Prosvěcování

Nevím, kdy se to stalo. Pochybuju, že až po porodu, ale v kontrastu s miminkem to začalo být zřejmější. Ale někdy mezi třetím rokem a teďkem se udála taková věc. S naši T. se totiž začalo dát mluvit. A to dost abstraktně. Jasně, nepočítám ty chvíle, kdy má zásek, ale jinak... 

Minule jsem psala o tom, že pochopila, jak se hrajou karty. 
Ještě předtím jsme začaly hrát hry "co by bylo, kdyby". Tohle přemýšlení se začalo odvíjet od doby, kdy jsem si s ní četla knížku od Daisy Mrázkové na tohle téma. Pod vlivem téhe knížky se začala sama pokoušet o podmiňovací konstrukce. Je to asi tak 3 měsíce zpátky, teď mám pocit, že gramaticky dokáže vyjádřit všechno a zapomínám na dobu, kdy tomu tak nebylo. Občas sama od sebe spustí, co by bylo, kdyby... auta měla nožičky. 


Táta: Co by bylo, kdyby...chom neměli oblečení? 

T.: Nic. To nevadí. 


Včera jsme v autě zkoušeli hrát hádání osobností. Je to hodně limitované, pro nás dospělé to není ještě taková sranda, protože berem ohled na to, jak se ptát, koho ona vlastně zná..., a na to, že si po chvilce hraní začne vymýšlet blbosti. Ale jde to. 

Nechává prolínat imaginárno se skutečností. Vymyslela si, že má imaginární figurku Myšpulína a zapojila do hry s duplem. 


T.: Vidíš, jak kásně tancuju?

Já: Hm-m, jojo.
T.: To nežikam tobě, ale Mekvínovi!


Nejvíc mě dojalo, když začala používat náš slunečník na terase jako pumpu na čepování zmrzliny. Hrávala jsem si totiž hodně podobně. 

Dožaduje se hraní opravdových her: na honěnou, na schovávanou, na doktora, na letadlo, na přepadení banky. Hraje si, že je babička, já dědeček a jedem nakupovat.


"Já si haju na zloděje. A taky tochu na policajta."


Stíhám jen žasnout. Je krásné pozorovat konkrétní případ rozvoje jazyka, myšlení, představivosti. 
Bohu díky. 




"Dneska pudeme na úžadu. Tak a sme na úžadě." Otočila se ke mně: "Pani! Dáte nám nějaký papíjy? ... Poč se směješ?"

Genealogické objevy: Tragédie ze školní kroniky

Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...