pátek 26. června 2015

Přistál u nás doma...

... Duch Svatý?

Seslání Ducha Svatého bylo před měsícem, vím, ale tou dobou nebylo možné se nějak víc soustředit, protože jsme byli v proudu stěhování. Včera jsem si četla v katechismu o biřmování a říkala jsem si, že je škoda, že o dary Ducha Svatého víc neprosím, že bych je rozhodně potřebovala. Rozhodla jsem se vzpomenout na školní léta a vyrobit si něco, co mě občas trkne a popostrčí alespoň k střelné modlitbě.


Přijď Duchu Svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nich oheň své lásky.
Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno a obnovíš tvář země.

S dary Svatého Ducha je to pro mě trochu složité, protože nacházím víc překladů a ty můžeme vykládat různě. Podlahův Katechismus katolického naboženství vyjmenovává tyto: Dar moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, pobožnosti a bázně Boží. Tomáškův katechismus zase říká, že... Sedm darů Ducha Svatého se jmenuje: Dar moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, dětinské důvěry v Boha a bázně Boží. Kdo se v tom má vyznat? :) Vždyť v češtině zbožnost a dětinská důvěra v Boha spolu významově souvisí, ale jsou tímtéž? Možná nejlepší řešení je podívat se, jak se vlastně řeknou latinsky: Sapientia, intellectus, consilium, fortitudo, scientia, pietas, timor Domini


P.S.: Když člověka popadne tvoření s bdícím batoletem, dopadne to třeba takto. To aby vás nemátla ta holubička s vázičkou na čistém stole. :-)





úterý 23. června 2015

Čtyři skorovjemy (a nějaké fotky)


Nepíšu.
Nepíšu tak moc, jak jsem si myslela, že budu psát, když budu podněcovaná životem v nové zemi. 


Dřív jsem totiž měla cosi jako volné večery, když malá v osm usnula a pak se třeba jednou vzbudila, ale měla jsem cca dvě až tři hodinky času přerušeného občasným kojením. 
Nevím, jestli to je zuby, nebo něčím jiným, ale teď máme nějaké období, kdy mi nejsou volné večery dopřány. Přes den, jsme-li doma, pustím si nějakou kulisu z youtube a hraju si s Tinou, psaní na počítači neexistuje, to mi leze na klín a snaží se mačkat klávesnici. Večer pak od osmi do desíti probíhá proces uspávání a když se po té zaberu konečně do nějaké činnosti, z ložnice se ozve hystericý pláč a mně se z denní šichty stává noční. Minimálně půl hodiny zase kojím, přitom si pročítám twitter, facebook a prohlížím instagram, ačkoli mně to nijak zvlášť nezajímá, ale co s telefonem v noci? V tu ránu je jedenáct a já můžu jít akorát spát.


Ale přes den, když jen nesedíme doma, a vyrazíme ven, občas si všímám i krás města. 
Jenže... mně prostě nejde psát o takových věcech, jako jsou ulice, mosty a parky jen tak, když ve mně nevyvolají ten správný VJEM. A ten se nedá objednat a tady přichází jen tehdy, když jdu do prádelny. Nicméně některé věci jsou téměř VJEMOVATÉ, tak aspoň ty zmíním. 

1. Hodně lidí má za okny vystavenou nějakou parádu, třeba sošku, vázu, ozdobenou lampičku. Je to vidět do ulice a krom zahrádek se podílí na tom, že ulice je ozdobená. Mně se ale nejvíc líbí jedno okno, za nímž má majitel vyskládanou hromadu knih. Co se v nich asi píše?

2. Vlastně se to taky týká zdobení domů, ale spíš v centru: totiž mnoho domů má ve výklenku či přímo na fasádě nějakou sošku nebo reliéf. Ideálně znázorňující světce, Madonu nebo Pietu. Ale už jsem viděla i zlatou hlavu jednorožce. 
Jednorožec! Je tam!
3. Doutníky místo psích bobků. I zde se intuitivně vyhýbám hnědému kousku čehosi na chodníku, ale několikrát jsem si všimla, že to není psí bobek, jak se zdálo, ale zbytek z doutníku. Že by to byly stopy té vyšší životní úrovně? 
Pardon, to jsem nefotila. 

4. Výškové rozdíly. Vím, že to je asi v každém průvodci o Lucemburku, ale jeho kopce, kolmé svahy, hradby a přemostění mě baví. Vytváří takové efekty, že mi to TROCHU vynahrazuje Prahu, která je ve srovnání se strmým Lucemburkem mnohem zaoblenější. Obrázky na konci příspěvku.

Slíbené nějaké fotky:
autobusové nádraží Hamilius
déštivý insta-čtverec
Bambësch - takový lucemburský kunratický les
Hrobka Jana Lucemburského
Pár fotek ilustrujících výškové rozdíly mezi Ville haute a Ville basse (autorem je můj muž):

Foceno z mostu Velkovévodkyně Charlotty

V pozadí je vidět ten most Velkovévodkyně Charlotty

pátek 5. června 2015

Polévka ze žlutého hrachu pro dospělé i děti

Sice ještě nemáme jídelní stůl, ale kuchyňská linka více méně funguje a večeřet se dá i u pracovního stolu, takže vyvářím o sto šest. Hodně taky proto, že v Lucembursku je všechno drahé a ze všeho nejvíc jsou drahé hotovky nebo jídlo v restauracích. Moje oblíbená jídla jsou taková, při nichž se zašpiní málo nádobí a jejichž neslanou variantu může jíst i naše batole.  

Dneska se s vámi podělím o experimentální polévku. Nedávno přišel Vojta z práce s tím, že si dal  k obědu dobrou polévku ze žlutého hrachu ve vegetariánské restauraci, tak jsem se pokusila uvařit něco na ten způsob z dostupných surovin (tj. co dům dá).

Potřebovala jsem (pro dvě osoby a dítě):

- několik hrstí žlutého hrachu
- několik hrstí červené čočky
- několik hrstí jemných ovesných vloček
- cibuli 
- 2 brambory
- libovolnou polévkovou zeleninu (zrovna mám v mrazáku mrkev, hrášek, zelené fazolky, pórek)
- koření dle chuti (dochucovala jsem kari, kmínem, pepřem a solí)
- olej
- několik plátků toustového chleba
(snad jsem na nic nezapomněla...)

Postupovala jsem takto:

Žlutý hrách jsem asi dvě hodiny předem namočila. Zatímco jsem krájela zeleninu, jsem jej potom asi půl hodiny vařila v jiné vodě, než v jaké byl namočený.
Na oleji jsem osmahla cibulku, rozmraženou zeleninu a nakrajené brambory. Přisypala jsem ovesné vločky a červenou čočku, celé jsem to zalila vodou s povařeným hrachem a asi půl litru vroucí vody jsem ještě přilila z konvice, chvíli jsem to celé nechala vařit pod pokličkou, pak jsem pokličku odebrala, aby se odpařila trocha vody. Když se mi zdála polévka hotová, ponorným mixérem jsem ji částečně rozmixovala. 
Pak jsem oddělila na talíř porci pro dceru (má teď 14 měsíců) a mohla jsem polévku dochutit solí a kořením a ještě chvilku jsem ji hřála na plotýnce.
Na oleji jsem osmažila na kostky nakrájený toustový chléb a ozdobila jím porce sobě a manželovi. 
Chutnalo nám to. Všem třem. Tak snad bude i vám. :)

Než se mi podařilo zaostřit, polévka byla pryč.




Genealogické objevy: Tragédie ze školní kroniky

Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...