středa 17. listopadu 2021

Procházka na Čihadlech

Výlet do okolí s dětmi i tchánovci. Holky statečně pochodovaly a synáček se vezl v kočárku. Skoro celou cestu prospal. 

Cestavede podél Rokytky a Svépravického potoka po různých stezkách, můstcích a dřevěných cestičkách mezi mokřady... za Pískovnou nad Dolními Počernicemi je i dokonce brod. Ten ale asi využijem spíš v létě. 

Na vrchu Horka, který leží mezi Kyjemi, Černým mostem, Hostavicemi, je poměrně nová rozhledna Doubravka, z níž jsou pěkně vidět přilehlé oblasti.

Když jsem se ptala mladší dcery, co se jí nejvíce líbilo, tak prý: potůčky, můstky, babička, dědeček a všechno. Starší se líbila rozhledna Doubravka a hra na kládě. Mně potěšilo setkání s hryzcem vodním a výhledy z rozhledny. Výhledy a cesty mezi potoky se líbily i manželovi. Děda si fotil ptactvo na Pískovně. 

Taky jsem si užila cestu kolem zahrádkářské kolonie, protože tamější chatky mi připomínají moje tvoření pro panenky, ale v měřítku 1:1. U jedné zahrady rostl pámelník červený, ten je obzvlášť hezký, protože je vlastně spíš růžový. 


Fotky jsou takové celé hnědooranžové:








úterý 28. září 2021

Už to na mě přišlo aneb Přepisování paměti

Jsme v Česku o něco déle než měsíc. (A já si pořád nevyběhala rodičák na malého, ale třeba si už konečně vyzvednu občanku.) Zatímco manžel tesknil po Lucembursku při vybalování, na mně to přišlo teď. 

Z ničeho nic na mně zaútočí vzpomínka na lucemburskou každodennost a mně úplně zatrne, že to už se nikdy nebude opakovat. Už se možná nikdy neprojdu s Hankou v Kockelscheueru, nenavštívím Martine v Merschi, nekoupím holkám zmrzku ve Venezianu a nepovedu je do školy Batty Weber nebo do školky Alen Tramsschapp. Zároveň a naštěstí se mi vybavujou i ty věci, co mě tam štvaly, takže to tesknění není taková hrůza. 

Můj návod na přežití těhle zákeřností, co člověku způsobuje paměť, je začít si vytvářet vzpomínky nové. Už jsem to jednou provedla v Lucembursku, tak to prostě zase provedu tady. Jestli mám v paměti nějaké volné stránky, tak je musím popsat, a pokud někde bledne inkoust, tak to tam musím překrýt něčím novým, klidně podobným. 

Do Česka jsme se vrátili s tím, že bychom se rádi konečně usadili. Ale teď nevím, jestli se to povede, cítím se až moc rozpolcená. Ale třeba je to všechno prostě jenom příliš čerstvé. 

PS: Takovou ironickou perličkou, která trochu komplikuje nače zakořenění je to, že máme pomerně velký dům vytápěný plynem a čeká nás topná krize. To abychom si zvykli pořádně se oblékat nebo se budem muset trochu otužit. 







středa 15. září 2021

Jupí!

Jsme přestěhovaní, jsme v Česku a jsme domškoláci!

Je to takový "fičák", že se asi zatím na víc textu nezmůžu, tak posílám pár (milion) fotek, dokud mi malý spí v náruči. 





























pondělí 14. června 2021

Čas na další dort...

 Tentokrát "lejdybagovej".




Zmizel rychle.
Jako nám mizí čas v Lucembursku... (je to trochu svíravý pocit).

pondělí 17. května 2021

Pátrání v matrikách I. - Augustin Hlad

Široké hluboké jsou ty genealogické tůně a já jsem se rozkročila opravdu pořádně. Přemýšlím, že bych zejména pro své příbuzné zpracovala nějaké objevy, ale systematičnost mi mnoho neříká. Zkusím tedy vybrat nějaká zajímavá místečka svých objevů a napíšu o nich zde. Třeba tím i někomu pomůžu při jeho pátrání. 

Moje praprababička se za svobodna jmenovala Anna Hladová, narodila se na konci 19. století v Noutonicích a byla dcerou zámečníka Augustina Hlada. Augustin Hlad byl nemanželský syn Anny Hladové (neplést s praprababičkou), dcery Josefa Hlada, který se narodil už na konci 18. století. (Tak málo generací a už jsme v době, kdy se nosily napudrované paruky a ve Francii se nachylovalo k revoluci.) 

No... a co se týče Josefa Hlada, tam jsem skončila. V matrikách se uvádí, že žil ve Lhotce u Terešova, ve stavení č. 41. Ve Lhotce bylo několik jiných stavení obývaných rodinami s příjmením Hlad, k těm patřily i nějaká pole. Josef Hlad byl domkař a měl leda zahrádku. Našla jsem jeho záznam v matrice zemřelých, od toho jsem +- odpočítala rok narození a zoufám si zoufám, protože se mi nedaří ve Lhotce najít záznam o jeho narození. Nenašla jsem ani jeho záznam o svatbě (vzal si Rozálii Jarošovou z Vejvanova), kde by toho mohlo být více o místě jeho narození. 


červeně napsané číslo 41 v indikační skice je číslo popisné



Nějaké historické mapy. Vím určitě, že se tam chci někdy jet podívat, navštívit kapli sv. Vojtěcha a místo Pod křivým dubem. 

Ve stavení č. 41 tedy nejspíš žil byl Josef Hlad s manželkou Rozálií, dcerou Annou a jejími třemi nemanželskými dětmi. A můžu se jen domýšlet, co za tím bylo... zakázaná láska, vztah se ženáčem, nebo nějaké... donucování? Kromě Augustina měla Anna ještě dceru Nepomucenu a syna Františka.

Augustin Hlad se vyučil zámečníkem, zřejmě ve Středoklukách, pak provozoval zámečnictví v Noutonicích a pak se s rodinou zřejmě přestěhovali do Prahy (tehdy to možná ještě nebyla Praha), protože poslední působení, o němž vím, byla Tejnka, což byla dělnická osada na Břevnově. A to bylo dobře, jeho dcera Anna pak v Praze chodila do školy a potkala se s mým prapradědečkem Václavem a o něm budu vyprávět zas někdy příště, protože v jeho případě mám snad nejpodrobnější profesní životopis - byl totiž učitelem a učil v horských vískách v Pošumaví a každá ta školička si vedla pečlivou kroniku, kde se můžeme dočíst nejen o překladech mého prapradědečka Václava, ale i počasí a úrodě, první světové válce a jiných katastrofách. 


Edit: 

Ještě mě napadlo zmapovat působení Augustina Hlada, ušel kus cesty.






pondělí 12. dubna 2021

Dort koroňák a jiné novosti



Moje nejstarší miminko T. oslavilo sedmé narozeniny. Večer před nimi říkala: užívej si mě ještě šestiletou. A je tu fuč. 

Prostřednímu miminku H. budou brzy 4 roky a přeje si barbínu na skateboardu.

A nejmladší miminko J. překročilo úctyhodný věk 3 měsíců. 


Navzdory této společnosti docela zvládám tvořit na panenky. Udělala jsem jim instagramový profil, kde si hraju a fotím je (the_doll_city), ale uznávám, není to tak nápadité, jako když si s nimi hrají dcery. A na panenkový blog jsem dala fotky ze svého prvního většího projektu: vyměnila jsem panence vlasy

Co ale moc nezvládám je čtení, to už je nad mé síly a je mi to docela líto, ale nemůžu zvládat všechno. Zkrátka mám ve své období nečtecí období. Asi podruhé. Když se narodila T. taky jsem potom moc nezvládala číst, po narození H. zas trochu jo, ale zase jsem nešila/neháčkovala/nenapichovala panenkám vlasy do hlavy. 

Místo čtení poslouchám. Během uplynulých měsíců jsem nachodila sto zimních kilometrů s kočárkem a do uší mi vyprávěly Lucka a Bára o Opravdových zločinech. A nedávno, před koncem postu, jsem se rozhodla provést zasvěcení ke sv. Josefu, takže k tomu poslouchám povídání otce D. Callowaye. Ale jsem ve skluzu... Dneska půjdu na ten 8. díl. Jej, ten bude mít 51 minut.

Jo a... vypadá to na 99% procent, že se budem vracet do Mordoru... ehm... do země zaslíbené... Zkrátka do Česka. Po tom, co se tam děje posledního půl roku, jsem se nějak přestala těšit, ale to rozhodnutí jsme museli udělat dříve. Motivuju se různými věcmi, na které se těšit můžu. Jednou z nich je třeba byzantská liturgie. Tu v Lucembursku máme pouze v podobě pravoslavné a nikoli řecko-katolické, čili nic. (Blahosloveno carstvo Otca i Syna i svętaho Ducha, nyně i prisno i vo věki věkov. Aaaamiň.)

Málem jsem zapomněla: na week of life jsem konečna nahrála týden fotek z října. :-)







 

úterý 12. ledna 2021

Exoplaneta Postpartum

Zdravím z planety jménem Šestinedělí. Je to tu krásně divný a melancholický a špatně se tu spí, těším se, až se vrátím na Zem. 



Daybook tag alias Občasníček

Už hodně dlouho obdivuju blog  https://ponderedinmyheart.typepad.com/  (už není moc aktuální, autorka občas přispívá na instagram, ale já se...