Dort koroňák a jiné novosti

Moje nejstarší miminko T. oslavilo sedmé narozeniny. Večer před nimi říkala: užívej si mě ještě šestiletou. A je tu fuč. 

Prostřednímu miminku H. budou brzy 4 roky a přeje si barbínu na skateboardu.

A nejmladší miminko J. překročilo úctyhodný věk 3 měsíců. 

Navzdory této společnosti docela zvládám tvořit na panenky. Udělala jsem jim instagramový profil, kde si hraju a fotím je (the_doll_city), ale uznávám, není to tak nápadité, jako když si s nimi hrají dcery. A na panenkový blog jsem dala fotky ze svého prvního většího projektu: vyměnila jsem panence vlasy! 

Co ale moc nezvládám je čtení, to už je nad mé síly a je mi to docela líto, ale nemůžu zvládat všechno. Zkrátka mám ve své období nečtecí období. Asi podruhé. Když se narodila T. taky jsem potom moc nezvládala číst, po narození H. zas trochu jo, ale zase jsem nešila/neháčkovala/nenapichovala panenkám vlasy do hlavy. 

Místo čtení poslouchám. Během uplynulých měsíců jsem nachodila sto zimních kilometrů s kočárkem a do uší mi vyprávěly Lucka a Bára o Opravdových zločinech. A nedávno, před koncem postu, jsem se rozhodla provést zasvěcení ke sv. Josefu, takže k tomu poslouchám povídání otce D. Callowaye. Ale jsem ve skluzu... Dneska půjdu na ten 8. díl. Jej, ten bude mít 51 minut.

Jo a... vypadá to na 99% procent, že se budem vracet do Mordoru... ehm... do země zaslíbené... Zkrátka do Česka. Po tom, co se tam děje posledního půl roku, jsem se nějak přestala těšit, ale to rozhodnutí jsme museli udělat dříve. Motivuju se různými věcmi, na které se těšit můžu. Jednou z nich je třeba byzantská liturgie. Tu v Lucembursku máme pouze v podobě pravoslavné a nikoli řecko-katolické, čili nic. (Blahosloveno carstvo Otca i Syna i svętaho Ducha, nyně i prisno i vo věki věkov. Aaaamiň.)

Málem jsem zapomněla: na week of life jsem konečna nahrála týden fotek z října. :-)