...neboli kroniky. I když rodinná kronika se vžilo spíš pro knihu, v níž je sepsána historie rodu. To, co vkládám do naší rodinné knihy/deníku/kroniky se historií pomalu stává. Od roku 2020 dělám svým dětem takovou vzpomínací knihu, ve které je zaznamenáno, co jsme spolu prožili. Jsem založením rodinný archivář, tak mě to i hodně baví. Věci jako deník miminka mi nikdy moc nešly, protože v miminkovském období prvního dítěte mi nefungoval mozek a u dalších dětí to byl takový fičák, že jsem byla ráda, že jsem obstarala základní úkony a úkoly, a pokud jsem něco miminku sepisovala, tak leda v kontextu aktivit celé rodiny. Aby toho nebylo málo, tak píšu svoje deníky a ještě píšu "třídní knihu" jako doplněk k domškoláckému portfoliu, kde jsou záznamy toho, co jsme doma probírali.
Naše kroniky nepíšu do sešitů, ale používám na ně pořadače, děrované papíry a eurofolie. Záznamy se tak dají doplňovat zpětně, případně se k nim dají doplnit obrázky dětí, apod. Málokdy jsem vzorná a tvořím záznam hned po akci, většinu nějakou dobu schraňuji vstupenky, prospekty a obrázky dětí a pak je nasáčkuju do pořadače a opatřím nějakými komentáři.
Zde je několik fotografií na ukázku a pro inspiraci:
Žádné komentáře:
Okomentovat