Možná jsme se na čas trochu vychýlili z prožívání cyklu roku, protože teď je po něm velká poptávka. Mnoho tvůrců se k tomuto tématu vrací a zdá se, že se jim to vyplácí. Často jsou do toho zahrnuty i prvky z jiných kultur, což dává smysl. Ne všechny naše tradice promlouvají k lidem v současnosti. Je v pořádku dělat to, co má pro nás význam.
Rytmus roku s Hankou Zemanovou - autorku pro sebe řadím do skupiny lidí, kteří mě v něčem inspirují a v mnohém iritují, ale tato kniha mě láká hodně, vypadá jako zdroj informací o bylinách, do nichž bych ráda pronikla více.
Doubravčiny tradice - zde právě leden
Mě tyto projekty baví a jsou pro mě inspirativní, ale zároveň sama vnímám prožívání časoprostoru trochu jinak. Za prvé - upouštím od přehnaného plánování aktivit s dětmi. I když je otázka, jestli jsem to někdy přehnaně dělala. Možná jsem po tom jen toužila. Místo toho víc vědomě "jedu" na vlnách akcí, které se odehrávají v okolí, protože proč si např. vymýšlet vlastní masopustní aktivity, když se koná masopust jak v naší čtvrti, tak v lesní škole, kam chodí děti. Ani neorientuju tento zájem na nějaké utváření vzpomínek dětem. Ty se utvářejí samy během toho, jak žijeme, ne? Jen jim to zapisuju zpětně do domškoláckého sešitu.
Druhý faktor, který odlišuje mou potřebu prožívání roku, od těch nyní populárních: Neumím slavit. A už vůbec neumím slavit ve společnosti vícera lidí. Odkud to slavení uchopit? Co to vlastně je? Je to nějaké družné pobývání s lidmi? Já si mezi lidmi, kteří se druží, třeba ráda čtu. Je to jídlo? Já mám s jídlem vztah hodně komplikovaný, mezi lidmi z nervozity jím hodně, takže jakoukoli společenskou událost spojenou s jídlem, mám okořeněnou vydatnými pocity viny. Souvisí slavení s pitím alkoholu? Od svých cca 30 podezírám své tělo, že zapomnělo, jak zpracovat alkohol, i po skleničce vína mi je špatně. Souvisí slavení s... radostí? Největší radost mám, když ze slavnosti odjíždím/odcházím. Tudíž bych řekla, že moje tradice v průběhu roku se odehrávají tak nějak mimo slavnosti. Ty pozoruju z povzdálí a nevím, jak s nimi naložit. Za legitimní způsoby prožívání svátku považuju sledování filmů, poslech podcastů, kreslení, tvoření a procházky. Případně setkávání s úzkým okruhem přátel či rodinných příslušníků.
Takže... co já a leden?
Letos chodím a plánuji chodit na procházky určitě víc než loni. Užívám si proměny přírody. Teď je dokonce sníh a led a tak a přijde mi to kouzelný. Obzvlášť různé kombinace mlhy, červánků a omrzlých větví. 10/10. Leden je pro mě jako čistý papír. Odstrojím stromeček a v hlavě už se mi pomalu začínají honit předzvěsti kytiček a kraslic, ale užívám si zatím to mizení dekorací.
Během ledna toužím zjednodušovat, takže občas proběhne nějaké to vyklízení a zbavování se věcí.
Zima je čas tvoření: ruční práce nebo kreslení u pěkného filmu/seriálu/podcastu jsou má oblíbená zábava, když je venku tma.
V období Tří králů se nestíháme zaobírat Třemi králi, protože slavíme narozeniny nejmladšího. Ale možná letos upeču bábovku z vaječného koňaku, protože jsem dostala koňak a co jinak s ním...
S dětmi děláme aspoň jeden zimní výlet do lesa nebo někam do města, loni to byla třeba procházka po Kolíně.
Také je čas přezkoušení a povinností s tím spojených, dcerky si na mě vymyslely, že aspoň část předmětů chtějí mít hodnoceno slovně, takže mi trochu naložily. Letos k tomu přibyla ještě příprava na přijímačky, protože moje nejstarší děťátko chce zkusit osmiletý gympl.
Kdybyste nevěděli, na co se v lednu a vůbec v průběhu roku zaměřit, doporučuju inspiraci ze seznamu různých mezinárodních dní. 7. 1. je slavný den švihlé chůze, ale hned den poté můžeme cítit vděčnost za zemskou rotaci, bez níž bychom tu zcela určitě nebyli. Dále si můžeme užívat den milovníků sýru, den popkornu nebo den ostrých jídel. Ideální příležitost si nějakou pochoutku přichystat.
Pranostiky vám sem dávat nebudu, protože stejně (už?) moc neplatí.
A jak si vy užíváte leden? Co podnikáte? Jak tento měsíc vnímáte?
