sobota 26. prosince 2015

Priority

Často zaměřuju svou pozornost na věci, které jsou možná hrozně hezké a zajímavé a vůbec nejsou samy o sobě špatné, ale číhá v nich (pro mě) velké pokušení, že se zaměřím jenom na ně a před tím nejdůležitějším budu utíkat. Poslední dobou mě baví vařit. Začala jsem ráda uklízet a zdobit byt. A taky ráda využívám techniky, fotím hezké věci na instagram, píšu si s kamarádkami a ve výsledku občas ztratím nějaký ten čas, který jsem mohla věnovat rodině, nebo tomu, co/kdo má stát na prvním místě. Modlitbě. Bohu.

Dneska jsem si pročítala Schallerův misálek a přemýšlela, co a jak podniknout v následujícím liturgickém období, době okolo Zjevení Páně a narazila jsem na výklad tříkrálového svátku, kde se mj. píše:

Přinesme i my dnes božskému Dítku zlato své lásky, kadidlo své modlitby a myrhu svého sebezapírání!

Jo. Tohle je to důležité, na co nesmím zapomínat, co musím vsadit do středu svého života, což je téměř pokaždé docela boj. (Ale tak nejsme církev bojující jen tak pro nic za nic. Mnohdy ten nejtěžší boj svádíme sami se sebou.:)

K tématu připojuji článek (je tedy v angličtině) o modlitbě růžence. Je hodně výstižný: 


A ještě vkládám svůj vlastní článek o růženci. Psala jsem ho dříve než jsem našla výše zmíněný text, ale v mnohém s autorkou souhlasím. 




Genealogické objevy: Tragédie ze školní kroniky

Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...