Cesta do lesa mytág - Howald...

... Houwald, Minesbësch a další podivná slova. 

Opět, jako často, mě přepadla touha jít někam do lesa.
A dnes... dnes se ji povedlo naplnit!
Po kostele jsme rychle jeli domů na jídlo a pak ven. I když jsme tedy dnes byli oba (= rodiče) úplně hotoví a naše těla volala po celodenním spánku, nějak jsme se oklepali a vyrazili. Miminko teda taky chtělo spát, ale tomu nic nebránilo, naopak se pěkně zachumlalo v kočáru a mohlo se na čerstvém vzduchu vyspat dosyta.

Jako inspiraci jsem poprvé využila novou knihu, takový atlas turistických cest v Lucembursku. Nejsou tam úplně všechny možné trasy, ale i tak budeme mít co dělat, než to všechno projdem. Navíc nemáme ambice projít trasy celé, obzvlášť pokud s sebou berem kočár, dvě děti a chuť lovit kešky.

 


Asi jsme si ale dnes nevybrali obyčejný les, asi to byl les kouzelný..., protože se na nás díval.
V hlavě mi hrálo:
Dej si pozor na les, ať tě nespolkne... hýkal... a rudý vřes. 
Hýkalů jsme viděli dost. A oni nás. Nebo to byla mytága?

Myslím, že to bylo snad poprvé, co se T. na procházce v lese nenudila. Snad to bylo tím, že jsem ji chvíli nesla, snad tím, že se bavila sbíráním listů a žaludů nebo že hledala oči na stromech nebo že jsme ji občas vysadili na nějaký pařez nebo něco ukázali. Kéž by v lesích taky našla zalíbení.