Celé dny uklízím, vařím, dávám prát prádlo, věším prádlo, chodím s malou na písek, čtem s malou leporela, modlím se, koukáme se s mužem na seriály, večeříme a odpadáme do postele. Chtěla bych psát mnohem víc, než píšu, vždycky mi bleskne hlavou myšlenka na článek, ale než přebalím dítě, je pryč.
Jediné novinky, které se odehrávají v mém životě, se týkají vývoje mé dcery, takže: chodí! Konečně chodí! Od 14. mesíce (tj. začátek léta) se několikrát postavila bez držení, počkala do 16. měsíce, kdy udělala první samostatné krůčky a teď už mašíruje po bytě a komentuje, kde co vidí: její fotka = "mimí!", obrázek kočky na punčocháčích = "čičííí", odpakdový koš = "ble". Venku zatím za ruku, ale je to fajn, nemusím ji vmačkávat uřvanou do kočárku, když potřebuju jít z hřiště a začít vařit večeři, ale většinou odcupitá sama. Od včerejška ji do prádelny nenosím na zádech v nosítku, ale do toho výtahu už vejde sama, zmáčkne číslo patra a v prádelně fascinovaně hledí na pračky.
Krom toho taky kreslí (rybičky a kola), a sama jí! Taky se rozmlouvá a poznává mnoho věcí, jejichž název neumí vyslovit.
Včera jsem jí ze zoufalosti půjčila tablet a ona v něm listovala a vybírala si hry, které ji manžel ukázal někdy před 3 měsíci, takže si i pamatuje!
Na konci září nás čeká milá návštěva, přijede kamarádka s celou rodinou, takže to asi bude organizačně náročnější, ale doufám, že i lepší než obyčejně všední dny. A potom v říjnu máme namířeno navštívit my naše příbuzné a přátelé v Čechách. Těším se velice. Snad Pán Bůh dá.
Žádné komentáře:
Okomentovat