Do třetice

10/02/19
Kostel a návštěva přátel v Mameru.
Asi nic k rozepisování, ale dělala jsem si malou rešerši o Mameru a pobavilo, že mu kamarádka říká "naše vesnice", a podle wikipedie to je 13. největší město v Lucemburku. :-D

11/02/19
K pondělku jsem si nenapsala žádnou poznámku, u něj bylo důležité zřejmě to, že jsem přežila. Odpolední školka, na kterou musíme běžet o 15 minut dřív, protože děti odváží bus do lesa.
Pak české zpívánky na druhém konci města.
Podělím se aspoň o zajímavou aktivitu s dětmi - výroba ročňoobdobového stromu.

12/02/19
Mně se ty dny strašně slévají, už ani nevím, co se dělo včera.

Dneska jsem byla dopoledne ráno s T. ve školce (a s H. taky samozřejmě).
Představila jsem lucemburské multi-kulti třídě čtyřlístek z roku 1979 a převyprávěla jim (anglicky a s tlumočením do lucemburštiny od píučky) Robot to zařídí. Samozřejmě jsem se nezapomněla prsit původem slova robot.

Čtu T. Hobita.

- A kdy tam hoděj ten prsten do sopky?

- O tom se píše v támhletěch 3 tlustejch knihách.

- Tak mi přečti Hobita, pak poslendí díl Narnie ... a pak mi můžeš přečíst to s tim prstenem.

- T., to je ale fakt strašně složitá knížka.

- Já to zvládnu. Budu se hodně ptát.

13/02/19
Dny jsou tak stejné...

Cesty ze školky, do školky.

Dneska bylo jinak jen to, že Tina chtěla jít po určitých dlaždicích. Co má taky dělat.

Ve školce se jich ptali, co jim dělá smutek. Už jsem se děsila, že napráská svou věčně řvoucí matku a brzy u nás zazvoní sociálka, ale dobrý... prý je smutná, když odpoledka.

Chápu, to jsou dny, kdy ze školky a do školky naběhám dohromady 6 kilometrů.

14/02/19
Čtu Prstenec prozření od Julie Novákové, ačkoli se mi to vůbec nehodí do Čtenářské výzvy. I když ještě uvidím, třeba by se to dalo na něco napasovat. 

Dneska bych toho chtěla TOLIK dělat, včetně čtení, ale budu muset balit (v pátek v noci vyrážíme směr Czechland) a dodělat obrázek.

Sny o tom, jak bych si nakreslila nějaké logo blogu nebo napsala článek pro signály asi musím prozatím odložit. A nápady si ideálně zapsat, že?

15/02/19

Balení, shon a stres.

16/02/19

Cesta za babičkama.

Jestli si s partnerem chcete pěkně popovídat, vyražte na několikahodinovou cestu. My jeli 8 hodin z Lucemburska do Prahy.

Vstávat v 1.30 ráno bylo opravdu bolestivé.

Cestou sice neřídím, ale tentokrát jsem měla složitý management blicích pytlíků. Aspoň že batole spalo. Odpoledne les. Sídlištní les. Mám teď nějaké štěstí na skřítky, pořídila jsem dětem knížky o pohádkových bytostech a v pražském sídlištním lese se chodíme dívat na dřevěnou sochu skřítka Čimíska.

Nové knihy a sídlištní insta fotka: