Papírově

Četla jsem se zalíbením několik článků, v nichž blogerky ukazovaly haldy svých papírových zápisníků a mnohokrát jsem se chtěla podělit o analogové šustění těch svých, ale zatím jsem se k tomu nedostala. Teď mě zas trochu popostrčil Vlastin článek, tak napíšu alespoň o dvou svých sešitech, sešitech na všechno. Jsou dva, protože první je již popsán. 

Ano, mám vánoční ubrus, jarní by měl co nevidět dorazit poštou.

Zatímco ten první s medvídkem jsem si psala během konce svého bakalářského studia, už v době, kdy jsem znala svého tehdy-ještě-ne-manžela, druhý jsem začala psát těsně před porodem staršího dítka a mnohokrát jsem jej někde ztratila, takže obsahuje dlouhé mezery. Ale to nevadí, není to deník, je to zápisník na cokoli, co zrovna potřebuju zapsat. Paralelní věc ke google-keep. 

V prvním je z jiného úhlu než třeba v deníku zachycena moje konverze (téma myslím dosud veřejně nezpracované) a jiné osobní poznámky, prokládané telefonními čísly a plánky, kam jsem se potřebovala dostat. 

V druhém jsou hlavně seznamy autorů, od nichž jsem si něco chtěla přečíst, poznámky z přednášky o teologii těla a návod na kojení krok za krokem, jak jsem ji jej zaznamenala, když mi laktační poradkyně pomáhala s kojením T. T. bude za měsíc 5 let. Neskutečné. Ona je velká a já pomalu stárnu. Zírám tady na sešitek s medvědem pod Eiffelkou a říkám si: to jsem si koupila před cca 7 lety? Když jsem byla bezdětná? (To je jako kdyby se to odehrálo v jiném vesmíru.) A pořád mám ten sešit po ruce, protože ty vysněné seznamy knih jsem ještě nepřečetla. 

Motýlový sešit není zdaleka popsán a to je dobře, protože zas bude složité shánět nový. 

Moje požadavky jsou: 

- tvrdé desky, ať se nemačká 

- kroužková vazba, ať se dobře otevírá 

- velikost notýsku, ať ho můžu brát s sebou i tam, kde by deník zavázel. 

Plyšák na obálce či podobná kravina naprosto není nutný, ale potěší. 

A pár ukázek, těch méně osobních: