Okouzlena předjařím

24/02/19
Tentokrát jsem si řekla, že bych k psaní mohla pořídit víc fotek.
Hned v neděli mi to nevyšlo. Většinu nedělě jsme strávili v autě. Pozorovali jsme siluety německých hradů v zapadajícím slunci.

25/02/19
Představte si, že existují semínka pro zahradnické blbečky (míním tím sebe), kteří stěží rozeznají pampelišku od chrpy. Semínka jsou označena obrázkem včeličky a popiskem Insektenbuffet. To je ostatně můj pěstitelský cíl tohoto roku. Nalákat havěť. Nedělám si iluze, že bych vypěstovala něco k jídlu, tak ať si dopřejou aspoň opylovači.

Lucemburské střechy a modrota střešním okýnkem.

Tak bude i obrázek. Nakreslím si panáčka jako trpaslíka bez čepice. A něco z četby.

26/02/19
Cítím se trochu nepohodlně, že máme tak velkou terasu. Měli bychom ji více využívat, měli bychom ji víc osít a osázet rostlinami, které by chutnaly včelkám a jinému hmyzu. Nakonec vždycky seženu pár sazenic, osázím pár truhlíků a doufám, že opět vykvetou ty třezalky a jiné květiny, které jsou tady vysázeny původně. Zahradničení je taková věda, že mě občas udivuje, jak může něco v přírodě růst samo od sebe.

27/02/19
Přes Lucemburk přelétala další hejna divokých migrujících ptáků. Možná to byly husy, ale byly daleko, vysoko, těžko vyfotit. Ale dělaly hrozný kravál. Znělo to jako kdyby mi hejno drůbeže pobíhalo po terase. Obloha byla tak modrá, až z toho bolely oči. Když ptáci dělali manévry a kroužili (asi čekali na toho s GPS navigací), nebyli občas proti obloze ani vidět. To jejich kroužení, "rojení" vypadalo zajímavě. Málem jsem vyzvedla starší dítě pozdě ze školky, protože jsem sledovala, jak se k jednomu kroužícímu útvaru blíží již útvar letící, uspořádaný do V. Zase to vypadalo, jako kdyby na sebe čekali, jako kdyby těm kroužícím chyběla mapa, protože ti, co doposud kroužili, se hned připojili k těm letícím a uspořádali se podle nich. Bylo to opravdu impozantní.

28/02/19
Čím to je, že děti tak zvláštěn voní, když jsou vyběhaný z venka?

01/03/19

Blíží se půst a já přemýšlím, jak zase naložím s tou každoroční možností naučit se o trochu víc milovat Boha, naučit se trochu víc o jeho Lásce. Odříkat si radosti světa je dost složité. Jakou aplikaci si smažu a co si dovolím nechat? Co jíst a co ne? (Když jsem vlastně pořád kojící.)
Vždycky mi přijde složité se umrtvovat zrovna v době, kdy kolem mě všechno ožívá. Myslím pak na Terezičku a jiné světce, kteří byli sice fascinováni přírodou jako dílem Stvořitele, ale dokázali se pohledu na ni vzdát, protože Jeho měli mnohem radši. 

02/03/19Dopoledne karneval v České škole a odpoledne oslava pátých narozenin folklórního uskupení MeliMelo, kde vystupuje i moje starší dítko. Po hodinové zkoušce, utopenci, půl hodině proslovů byla T. tak unavená, že celé vystoupení prozívala.