snad nekonečný les,
snad vílí píseň z palouku,
snad mimozemský ples.
Všechno bylo možné a já stále
nejradši stojím na východní skále
na východním břehu se zrakem upřeným,
jak na horizontální čáře se slunce ukládá do peřin.
neděle 14. září 2014
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Od léta do léta
Za poslední rok se toho hodně změnilo. Respektive... ani ne nějak razantně, ale spíš průběžně. Pomalu přesouvám děti z domácího vzdělávání d...
-
...neboli kroniky. I když rodinná kronika se vžilo spíš pro knihu, v níž je sepsána historie rodu. To, co vkládám do naší rodinné knihy/dení... -
Asi nejsem moc letní blogopisač, nebo možná zážitkový? Jak bylo vidno z minulého příspěvku, rodinné vzpomínky uchovávám. Uchovávám i osobní ...
Žádné komentáře:
Okomentovat