Dnešní den je pro mě celkem významný tím, že poprvé po 19 letech nejdu ani do školy, ani na zkoušky, ani do studovny na zkoušky se šprtat a tak dál. Vůbec mi to nechybí. Všímám si teď jiných věcí.
Před našima očima probíhá fascinující změna: z miminka se stává dítě. Za
pár dní bude naší malé 5 měsíců. Pozorujeme, jak víc a víc vnímá nás a
okolní svět, jak přesněji reaguje, jak se (byť ještě nedokonale) dokáže
přizpůsobit situacím, kdy nemůže spát ve své oblíbené poloze. Je s ní legrace, smíchem odpovídá na naše pitvoření a snaží se pohybovat
jako píďalka. Mohla bych pokreslit celý blok srdíčky a stejně tím
nevystihnu hnutí lásky, které ve mně probouzí pohled na ni.
Po roce a kousku manželství jsem dostěhovala 99% svých knih od rodičů k nám. Zatímco část bydlí v obýváku a tváří se reprezentativně, ostatní (mnohé též reprezentativní) sídlí v ložnici. Aspoň se na ně můžu po ránu z postele dívat a říkat jim: "Nemám tušení, kdy vás přečtu. Vidím to na důchod."
Žádné komentáře:
Okomentovat