8. korálek

Na oslavu svátku Svaté rodiny jsme s manželem snědli perníkový betlém.

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Holy_Family_with_Saint_John_and_a_Goldfinch.jpg

Večer jsme odstrojili stromeček a získala jsem dojem, že na nás kouká vyčítavě. No aby ne, došlo mi později, vždyť je nahatý! Měl by být ale rád, že jsme ho nešoupli na balkón. Že skončí u popelnice je poslední rána mému citově rozedřenému srdci. 

7. korálek

Dnes jen letmo. Ze zabydlování knihovny:

6. korálek

Po dobu čekání, hladovění a mačkání žíly před laboratoří jsem zhltla (vida, zas tak jsem nehladověla) román Spratek od Torey L. Hayden. Jak nesmírně mě potěšilo, když jsem hned po propuštění z čekárny v knihovně sehnala další díl. To se nestává často. Kniha je vlastně takový román-neromán-případová studie, čemuž odpovídá forma: jazyk sám nepřitahuje pozornost, žádnou slast jakou ve mně vyvolává například Dykův Krysař nečekejte, jazyk je upozaděn, aby mohl být předán příběh. Možná to je dobře, kdyby se autorka snažila o vzletné hříčky, mohl by z toho být kýč, nebo by se to náhodou mohlo podařit a šťouralové by v tom hledali něco navíc. On totiž ten příběh je silný a dojemný, takže kýčem by mohl být snadno. A chceme-li se šťourat, můžem číst třeba Hodrovou. Ke čtení mě nemotivoval jen volný čas v čekárně, nejen touha dozvědět se, jak to dopadne, jestli hrdinku čeká nějaký progres, nebo jestli je ztracený případ, ale i to, že mě dost fascinují lidská narušení. Narušení jsme vlastně všichni, někteří víc a někteří míň. I sebelepší rodič je narušený a dítěti ubližuje, i když se jen snaží "o jeho dobro". Na druhou stranu rodiči nikdy nic jiného nezbývá. (Není to tak depresivní, když si člověk uvědomí, že jediný dokonalý je Bůh a ten Bůh o něj má zájem.) Což teprve, když dítěti někdo, komu bylo strašlivě ublíženo, ublíží také. (Jak z toho ven? A jde to?) Ve škole při ZSV nás učli, že děti, které vyrůstají bez lásky nejsou schopny "normálních" vztahů._1 Zajímá mne, jestli je možné to zmírnit, napravit, znormálnit? A pokud jsme všichni narušení a ubližující narušitelé, kde je ta norma, k níž je záhodno se přiblížit? (Že by se mi rýsovalo téma na diplomku v rámci pedagogického modulu?) Proto jsem s takovou radostí objevila v knihovně další díl Tygřice, tam se totiž vypráví o dospívání a dospělosti hrdinky knihy Spratek.

_1
K tématu doporučuji tento snímek: http://www.csfd.cz/film/257679-deti-bez-lasky/

Nutno zmínit i protikladný názor: Autorka knihy Eunuška Germaine Greere jde tak daleko, že vztahy, které v současné společnosti vnímáme jako normální, tedy hluboké vztahy k rodičům, přátelům a partnerům, považuje za nesprávné, protože lidi příliš spoutávají. 

P.S.: Když jsem byla v bufetu u polikliniky doplňovat kalorický deficit, pobavilo mě velice tamější retro: 

 A já asi musela bavit ostatní strávníky tím, jak jsem si fotila plastový košík a kafe ve starém hrnku. Z retro-vintage-olckul důvodů doufám, že se mi takové hrnky na kafe podaří sehnat. 

5. korálek

Dnes koupené knihy (velká radost):

Cedulku s nápisem "nezapomeň!" jsem v knize našla vloženou.

...Odešli králové. A v chlévě
zbyly jen dary po návštěvě
a zvláštní ticho slavnostní.
Zatímco venku fičí zima,
v pastýřských kytlích Panna dřímá.
A Jezulátko zdřímlo s ní.

Josef jak vždycky v noci činí,
ujal se stráže nad jeskyní.
"Jaký zde mír a bezpečí!
Jak všechno k dobrému se mění!
Dnes tu i vládci urození
klečeli v úctě nejvyšší.

Ó dobrý, dobrý je svět lidí!
Po dobrých cestách Bůh jej řídí
a dobrých srdcí přibývá."
Z útešných dum ho prudce vzbudí
jakási náhlá úzkost v hrudi.
A slyš, vtom slova strašlivá:

"Zlý, zlý je, Josefe, svět lidí!
Zlem srdce ukrutná se řídí
a k zlému sahá zpupná dlaň.
Tomu, jenž světu dán je k spáse,
o útlý život ukládá se.
Čas kvapí, nečekej a vstaň,

jdi do Egypta! Dítko s Pannou
tak dlouho měj tam pod ochranou
až hlas můj zavolá tě zpět."
- Poslušen toho, co hlas říká,
naložil Josef na oslíka
matku i sladký z růže květ.
(Václav Renč: Popelka nazaretská)

4. korálek

Dnes jsem NEšla na poslední přednášku v životě. 

Nebyla jsem s to vstát. Můžu se vymlouvat na hormonální změny, které mi nedají usnout? 

Skutečnou příčinou byl spíš nový obyvatel naší manželské postele. Těhotenský polštář. Kdo by byl řekl, že to je takové monstrum? Má tvar metrového amerického vánočního lízátka, zabírá třetinu postele a šustí. Když se nastavím do vhodné polohy, v níž může být využit, je to velice užitečný pomocník, ale ve chvíli, kdy polohu potřebuju změnit, je sympatický asi jako pouštní červ v Duně. Musím odinstalovat pokrývku, červa přehodit na druhou stranu mojí části postele, nainstalovat si normální polštář pod hlavu, těhotenský polštář pod koleno, celou soustavu znovu přikrýt a co nejrychleji usnout, abych nezačala potřebovat další změnu polohy příliš brzy. Protože je plněný jakýmsi polystyrenem, šustí tak, že celá tato operace vždy spolehlivě vzbudí manžela. Skoro bych řekla, že je jednodušší spát s těhotným břichem jen tak, bez pomůcek, ale nemůžu to hned vzdát, jednou mi jistě bude potomek vděčný, že jsem jej netlačila přikrčenou nohou... 

Pro představu, jak takové divné falické věci vypadají, můžete zadat spojení těhotenský polštář do google-obrázků.

3. korálek

Ještě, že jsem tohle psaní nehlásala jako 365projekt, protože bych selhala hned 3. den. Takhle to snad nevadí. 

Včera jsem viděla fotku předevčírem narozené dcery našich přátel. Neuvěřitelné, jak některá miminka umí hned takhle zčerstva vypadat hrozně moudře. K tomuto tématu doporučuji poslední stránky románu Pacientka doktora Hegela. Tam se o malých dětech tak z ničeho nic píše, a kdybych onu knihu doma měla, o úryvek se podělím. Takto nezbývá než odkázat na pochopení čtenářů a jejich vybavené knihovny.

Blud dne:

13. Methoda a principy, na nichž staří scholastičtí učitelé vybudovali posvátnou theologii, neshodují se nikterak s potřebami naší doby a s pokrokem věd.

A je to pravda pravdoucí, že je to bludem, protože včera se rozpoutala na jednom serveru velice zajímavá diskuze o Církvi podložená tomistickými pojmy a já mohla jen zoufale a nechápajíc příhlížet. Hozená rukavice nicméně! 

2. korálek - Zjevení Páně

1. korálek

Ohlédnutí za Vánoci 2013

Kdybyste to nepoznali, na obrázku je vánočka. Pekla jsem ji podle tohoto receptu: http://www.lenkacerna.cz/zdrave-recepty/vanoce-a-svatky/spaldova-vanocka/ Zřejmě jsem tam dala příliš málo mouky na upletení a nabobtnání, ale chuťově byla dobrá. 

Náznaky zimy

Nebyl mimo svět, byl jednoduchý pastýř a pastva je ještě skryta pod příkrovem, zazelená se s posledním sněhem. Ta chvíle je brzo. To světlo nahoře je už silné. Hoří na protějším návrší, keře tam žádné nejsou. To je bůh, jeho políbení. Brodil se dál do závějí a slunce se dralo a zářilo jak oheň na oblém vršku. Tam bude vítězství. Bože, jaká slova mám říkat, aby mi rozuměli, zašeptal Vojtěch, a zdálo se mu, že slyší odpovídat: Já tě naučím slova, která řekneš svým ovcím. To světlo je tvoje, neboj se ho. Je to světlo věčného ducha, není z žádného těla.
(Smrt svatého Vojtěcha, Vladimír Körner)

Sanctus - V této části se spojují zemští poutníci s andělskými kůry ve společný chvalozpěv na třikrát svatého Boha.

(Římský misál, přel. Antonín Stříž)

Svázaná hravostí

Občas tu utrousím nějaké momentky ze svého života. Svádí mě to k tomu, abych informace doplňovala. Nechci ale aby se tento blog proměnil v nějaké pravidelné kronikářské zaznamenávání mého bytí, přece jen mým původním záměrem byla hravost, zachycování vjemů a každodenních postřehů. Tolik uvažuju, co všechno napsat, až nakonec nenapíšu nic. Ráda bych sem ale vtlačila jednu rovinu svého života, a to rovinu víry. Ještě nevím jestli se to bude dít systematicky, nechci si dělat velké psací plány, protože je zpravidla nedodržím, nebo jestli budu tak jako dosud trousit drobné katolické korálky z drobného katolického života, kterým jsem byla přijata, obklopena a ovinuta. Ta hravost, kterou jsem deklarovala zpočátku tohoto staro-nového blogu, mě teď docela svazuje. Předurčuje, v jakém duchu se má psaní odehrávat, ale mám chuť na zcela jiné melodie. Celý původní blog jsem už jednou promazala a po určité době začala psát znova. Teď se mi to dělat nechce, protože změna není razantní, nýbrž pozvolná. Zároveň nechci tříštit psaní zakládáním nového blogu, zároveň nechci psát jen na křesťanské domény. Jak psát?

V tomto článku jsem opravdu chtěla napsat něco ze života a už zas jen píšu o psaní. Samoúčelně. Grafomansky. Ve stejném duchu jsem si dnes koupila dvě nová pera a cestou autobusem fascinovaně prohlížela jejich hroty.

Jan Zahradníček: Vánoční strom

Pýcho rodin, radosti maličkých
nic po tobě není
a dárky kladené pod záštitu tvých nejnižších větví
znamenají leda přetvářku, leda klam
jestliže nám nějak vzdáleně
a naléhavěji než ve snu
nepřipomínáš Eden

Mé oči bolí
vidět jinak tvůj rozzářený kužel
než jako sloup světla
prorůstající kolmo ke spánku, kolmo k tíze
všemi stropy a oblohami
i mou pamětí, mým nepřetržitým stěhováním
z místa na místo

Které jablko jsem neutrhl z tebe a kterou růži
kterého ptáka jsem neslyšel zpívat z tvých větví
který vánek mě neovál kolébán tvými halouzkami
pod nimiž se ani nekupuje ani neprodává
ale jen co je zadarmo, má na nich svou cenu
své místo a svůj nezpochybnitelný třpyt milosti
v něžném šumění světel -

Nechci nechat zapomenout

V knihách k rozebrání se občas dají najít poklady od (bohužel) téměř neznámých autorů. Dnes jsem ulovila: 

• knihu od Ludmily Klukanové Na štítu bylo vytesáno kolo - bohužel cenzurované vydání z roku 1984, ale Ludmila Klukanová je mnou již ověřená autorka, takže doporučuju. (Na internetu se píše: "Stala se spisovatelkou. Ve svých dílech reflektuje především období zániku selského stavu v období komunistické totality." http://myjsmetonevzdali.cz/pametnici/ludmila-klukanova-rozena-sabatova#sthash.nPj9pmZv.dpuf) Nakladatelství Host vydalo knihu Konce kolověku, v níž najdete novelu Na štítu bylo vytesáno kolo už bez cenzorských zásahů.

• knihu od Václava Prokůpka Zakryto slzami, kterou jsem nedávno četla a okouzlila mě, takže mě velice těší možnost mít ji zadarmo doma. Tato kniha mě velice hypertextově ovlivnila: explicitně se v ní odkazuje na překrásnou (katolickou) trilogii Kristina Vavřincová od Sigrid Undset, s níž jsem strávila půl října a půl listopadu.

 „Ale ty, Kristino,“ obrátil se k ženě, „jsi v životě zažila už víc než dost, aby ses mohla s větší důvěrou spolehnout na Pána Boha. Copak sis ještě nevšimla, že podrží každou duši tak dlouho, pokud se ho sama nepustí? Copak si stále ještě myslíš, ženo, i v tomto věku jsi ještě jako dítě, že je to trest boží, když sklízíš zármutek a ponížení, protože sis libovala v choutkách a pýše, na cestách, po nichž Bůh zakázal svým dítkám chodit? Chceš snad tvrdit, že jsi trestala své děti, když vzaly nádobu s vařící vodou a opařily si ruku, přestože jsi jim to přísně zakázala, aby se k ní nepřibližovaly? Nebo když se pod nimi prolomil led, před kterým jsi je přísně varovala? Cožpak nechápeš, že když pod tebou praskne tenký led, že ses propadla jen tehdy, když jsi sama pustila roku Páně, a že jsi byla pokaždé zachráněna z hlubin, kdykoliv jsi Ho zavolala? Což pro tebe nebyla láska, jež tě spojovala s otcem, i když jsi mu často vzdorovala a stavěla se proti jeho vůli, přesto balzámem a útěchou, kdykoliv jsi musela sklízet ovoce své neposlušnosti? Tys ještě nepochopila, sestro, že ti Bůh pomohl pokaždé, když ses modlila, třebas to bylo jen polovičaté a na oko, a že ti pomohl víc, než jsi žádala? Milovala jsi Boha jako svého otce, ale ne tak moc, jako svá přání, ale přesto tolik, že jsi vždy litovala, kdykoliv ses od něho odvrátila. Ale i tak se ti dostalo milosti, rostlo v tobě dobré i zlé a to jsi také ze setby své vzdorné mysli musela sklidit.“

• A knihu od Stanislava Vodičky, přítele Jakuba Demla, Jepičí okamžiky. O autorovi a jeho díle jsem nikdy neslyšela, ale anotace mě namlsala.

Nechci nechat zapomenout některá díla, která k tomu už pomalu spějí. Možná má chystaná diplomová práce některým dílům pomůže, ale jinak to dělám vlastně neustále, když přátelům doporučuji autory, o kterých nikdy neslyšeli. A jaktože o nich slyším já? Při studiu ke zkouškám, když jsem ve škole, když čtu, když se hrabu v krabicích s knihami na vyhození, mám zapnutý radar citlivý na slova: okrajový, zapomenutý, regionální, atd.