Jaro v Lucembursku (komentovaná mobilní fotosmršť!)

Jaro v Lucembursku je mnohem přívětivější než podzim či zima. Jsou dny, kdy je krásně, docela i vedro, ale pořád se to dá snést. A jsou dny, kdy hodně prší, ale i v tom dešti je něco příjemného, chladivého, zklidňujícího. Obzvlášť když je okolo dostatek kovových parapetů, na které můžou kapky dopadat. Rozhodně to není jako déšť v listopadu.

Na konci dubna byl na návštěvě můj táta. Víkend předtím jsme se ještě sami jeli podívat do akvária ve Wasserbillingu. Je to trochu legrační, že je to tady taková atrakce, protože to jsou asi dvě místnosti s rybičkama. Ale rybníček s kapry je velmi působivý.

Stejně tak i procházka kolem řeky Sûry. Ale naše mládě se na romantiku nedalo nalákat, chtělo na hřiště. :-)

Nevím, jestli jsem to už zmiňovala v nějakém předchozím příspěvku, ale začala jsem šít. (A jestli dneska, když prší a dítko marodí, nevyužiju času na šití, tak se na sebe asi naštvu.) Přikládám pár fotek z "ráje", v němž velice utrpěla moje peněženka. Ale kupovala jsem spíš funkční látky na šití látkových plen, takže tyhle krásky si nechávám na příště, až si zkusím ušít sukni. 

Z šicího/tvořícího obchodu jsou jen ta kostelní razítka. Sešit a lepítka jsou z Hemy. Občas si prostě potřebuju taky udělat konzumní radost.

Pokusy

Sukňový pokus na již narozeném modelu. Na hlavě má nočník na bezplenkovku. 

Navzdory tomu, že se mi docela složitě chodilo, jsem ukázala tátovi svá oblíbená místa ve městě. 

 A vzali jsme ho i do Parc Merveilleux, což je taková jediná lucemburská zoologická spojená s atrakcemi pro děti. (Pak tu máme různé farmy či zoologické s lokálními zvířaty, ale tady se dají potkat i exotické kusy.)

Pro všechny ale bylo nejlepší to, že si táta užil T. Na dědečkovské návštěvě byl u nás poprvé.

Další častá aktivita, které se tentokrát věnujeme, je chození do porodnice. Protože jsem si na sebe ušila bič a odmítla jsem T. dát do jeslí, doprovází mě při každé kontrole. Naštěstí je blízko porodnice pěkné dětské hřiště a delvita, kde si může vzít balónek. Program je vždy jasný: 

- dvěma busy tam

- kontrola

- sendvič v bufetu

- hřiště

- nákup v delvitě

- dvěma busy zpět

Dohromady se dávám celý následující týden.

Dvě fotky z Gasperichu, čtvrti, kde jsme původně měli bydlet, a nevyšlo to. Skoro každý domek má zahrádku, jsou tam malá pekařství a sámoška a vůbec má takový vesnický ráz (a hřiště ve stylu farmy). To Limpertsberg dost postrádá. (Do Gasperichu stále jezdíme i do čtenářského koutku Il était une fois na české zpívání. T. to miluje. A já pro ni zas ráda vybírám dětské knížky v různých jazycích, včetně českého. Jestli se budete do Lucemburska stěhovat i s dětmi, tohle místo doporučuji vaší pozornosti.)

Ale u nás zas máme park Tonyho Neumanna. 

A takovéhle západy slunce, které asi budou pro Lucembursko typické, když se dostaly i do tohoto článku: http://citysavvyluxembourg.com/discover-luxembourg/you-know-youve-been-in-luxembourg-too-long-when/

You watch another beautiful sunset from your back garden or balcony, drive through lush green forests and tall ears of corn, and go to bed to the sound of crickets not police sirens. Would I swap back London for Luxembourg – no way! 

Jak je můj vztah k Luxu složitý a ambivalentní, na jaře se mi tu líbí.