Prázdninový týden

Když se snažím zachytit momenty dní v běžném týdnu, lámu si hlavu, co se stalo zajímavého, protože je vše zdánlivě běžné a opakující se. Když jsme na prázdninách, děje se toho zajímavého dost, ale a) vybrat něco krátkého a trefného taky není snadné, b) je to takové celé bolavější. V úterý jsem byla jinde než v pátek a ani nemrknu a už se zas chystáme vyrazit do Země Nezemě.

Místo frustrace, že nedokážu popsat vše, se budu radovat, že si nechávám něco pro sebe.

Potkala jsem se s několika pro mě důležitýma lidma, a ... neumím psát o tom, jak jsou pro mě důležití, takže si to uchovám v sobě. A na papíře.

17/02/19

Objevili jsme nová hřiště na starých místech. 

Přemílám v puse toponymum Sokolníky. Chutná jak šedé vzpomínky. 

18/02/19

Tradiční prázdninová výprava - k doktorovi. Jedno z dětí dostalo antibiotika. Tradičně.
Netradičně to mladší.

To zdravější pak mohlo vyrazit do Království železnic.
To nemocnější si aspoň pospalo v lese v kočárku. 

19/02/19

Vždycky jsem tak naivní.

S železnou představivostí si představuju, jak moc si budu číst. A kreslit.
Nakonec aspoň procházím staré knížky, co mají moji rodiče v knihovně.
Chtěla jsem T. ukázat nějaké encyklopedie, ale neúspěšně. Leží ve Čtyřlístkách. 

Kromě pohledu na knihovnu je mi těsno z pohledu do mapy.
Tolik míst, která bych chtěla projít a nevyjde to. A na všech těch místech bych chtěla někoho potkat.

Jsem ráda, že existuje víno, když se potřebuju rozmluvit.
Jsem nerada, že existuje víno, když mi je z něj špatně. 

20/02/19

Potěší, když potkám člověka, který má taky rád, když mu někdo zvědavě očumuje...




knihovnu. 

21/02/19

22/02/19

Nevím, jak moc mám zápasit s vlastní divností.
Jsem ráda, když jsou lidi kolem mě, a jsem ráda, když se spolu baví. Většinou i vnímám a reaguju.
Ale zároveň si přitom děsně nutně potřebuju číst.

23/02/19
Do Prahy přes Tlustovousy, vyspat se a v neděli vyrazit směr Lucembursko.
Málo poetiky, hodně stesku.
Plánování, co je doma třeba uklidit, zalít, odmrazit. 

Do třetice

10/02/19
Kostel a návštěva přátel v Mameru.
Asi nic k rozepisování, ale dělala jsem si malou rešerši o Mameru a pobavilo, že mu kamarádka říká "naše vesnice", a podle wikipedie to je 13. největší město v Lucemburku. :-D

11/02/19
K pondělku jsem si nenapsala žádnou poznámku, u něj bylo důležité zřejmě to, že jsem přežila. Odpolední školka, na kterou musíme běžet o 15 minut dřív, protože děti odváží bus do lesa.
Pak české zpívánky na druhém konci města.
Podělím se aspoň o zajímavou aktivitu s dětmi - výroba ročňoobdobového stromu.

12/02/19
Mně se ty dny strašně slévají, už ani nevím, co se dělo včera.

Dneska jsem byla dopoledne ráno s T. ve školce (a s H. taky samozřejmě).
Představila jsem lucemburské multi-kulti třídě čtyřlístek z roku 1979 a převyprávěla jim (anglicky a s tlumočením do lucemburštiny od píučky) Robot to zařídí. Samozřejmě jsem se nezapomněla prsit původem slova robot.

Čtu T. Hobita.

- A kdy tam hoděj ten prsten do sopky?

- O tom se píše v támhletěch 3 tlustejch knihách.

- Tak mi přečti Hobita, pak poslendí díl Narnie ... a pak mi můžeš přečíst to s tim prstenem.

- T., to je ale fakt strašně složitá knížka.

- Já to zvládnu. Budu se hodně ptát.

13/02/19
Dny jsou tak stejné...

Cesty ze školky, do školky.

Dneska bylo jinak jen to, že Tina chtěla jít po určitých dlaždicích. Co má taky dělat.

Ve školce se jich ptali, co jim dělá smutek. Už jsem se děsila, že napráská svou věčně řvoucí matku a brzy u nás zazvoní sociálka, ale dobrý... prý je smutná, když odpoledka.

Chápu, to jsou dny, kdy ze školky a do školky naběhám dohromady 6 kilometrů.

14/02/19
Čtu Prstenec prozření od Julie Novákové, ačkoli se mi to vůbec nehodí do Čtenářské výzvy. I když ještě uvidím, třeba by se to dalo na něco napasovat. 

Dneska bych toho chtěla TOLIK dělat, včetně čtení, ale budu muset balit (v pátek v noci vyrážíme směr Czechland) a dodělat obrázek.

Sny o tom, jak bych si nakreslila nějaké logo blogu nebo napsala článek pro signály asi musím prozatím odložit. A nápady si ideálně zapsat, že?

15/02/19

Balení, shon a stres.

16/02/19

Cesta za babičkama.

Jestli si s partnerem chcete pěkně popovídat, vyražte na několikahodinovou cestu. My jeli 8 hodin z Lucemburska do Prahy.

Vstávat v 1.30 ráno bylo opravdu bolestivé.

Cestou sice neřídím, ale tentokrát jsem měla složitý management blicích pytlíků. Aspoň že batole spalo. Odpoledne les. Sídlištní les. Mám teď nějaké štěstí na skřítky, pořídila jsem dětem knížky o pohádkových bytostech a v pražském sídlištním lese se chodíme dívat na dřevěnou sochu skřítka Čimíska.

Nové knihy a sídlištní insta fotka:

Pastelkama

2014

2015

2018

2019

Úmor sílí

03/02/19
Víkend stále ve znamení marodění. V neděli dostala T. horečky, až z toho blouznila. Stěžovala si na bolest uší.

04/02/19
S T. na ORL, napsal antibiotika a řekl, že má jít do školky. Logiku lucemburských lékařů nechápu.
T. si u lékaře prohlížela přístroj na vyšetřování uší: Tímhle pan doktor poslouchá hlasy bacilů?

05/02/19
T. bude skoro pět. Vojta se jí ptal, jestli by se jí líbil k narozeninám mikroskop.
Ona na to: Tatínku, já nechci mikroskop, já bych radši puzzle a princeznovský šaty.
Ale už si to rozmyslela, už prý chce i mikroskop. 

06/02/19
Tento týden jsme oficiálně zahájily hřišťovou sezónu.
Možná jako jediné v naší čtvrti. Tento týden nemrzlo, spíš občas pršelo, ale na hřištích jsme bývaly dost opuštěné. Přitom trable s blátem snadno vyřeší gumové kalhoty. 

07/02/19
Rozhovory s našimi děvčaty (skoro mám pocit, že ten blog píšou ony).

T.: A když jsem viděla to hřiště, tak jsem se urazila! (Myslela zarazila.)

Já: Nenechaly jsme něco na tom hřišti?
T.: Ne, jen naši lásku. 

I batole H. začíná pěkně komunikovat.
Jde do kuchyně a povídá: A-a-a! 
Já: Chceš napít?
H.: Jo. Taj. 

08/02/19
Zjistila jsem, že když zapomenem na stole pastelky, nemusím připravovat svačinu. Děti se po návratu domů vrhnou opět na kreslení a na jídlo zapomenou.

Skřítkové Mechovníček a Trávovníček podle Růženčiných pohádek

09/02/19
Nepořádek se nevyplatí!
Jen se neumím přeučit.

Šla jsem dát vyprat počuraný aj. plíny.
Přijdu domu, luxuju a čuchám, co to pořád smrdí. Zajela jsem s vysavačem do chodby a tam taška s těma plínama. Co jsem teda dala vyprat?

Tušíte správně. V chodbě jsem měla tašku s vypranýma a suchýma plínama, který se teda pro jistotu perou znova. (Všimla jsem si včas, praly se asi 5 minut, takže jsem k nim ještě běžela přihodit ty pleny, co praní potřebujou.)

T. staví kopec z polštářů a říká: H.! Dat ass net fäerdeg!
Já: Pomoc! Ty seš Lucemburčan!
T.: Neřikej pomoc, dyť jsem i Češan.


Příště si zkusím všímat i jiných věcí, než jen výroků mých drahých potomkyň.

Že bych to riskla?

A zkusila si psát a kreslit týdeníky?

Jednou jsem to zkusila jako výzvu od Henrietty/Jindry a nebylo to špatné, ale že bych já dělala něco pravidelně? A systematicky? Hm. (Beztak to už bude tak rok, co výzva proběhla, to mě děsí.)

Což o to, útvar by mi vyhovoval, nejsem na nějaké dlouhé rozepisování jednoho tématu, mám spousty hlášek dětí, fotek a obrázků...

Nejvíc času psát bych měla v sobotu večer, takže by můj týden byl od soboty, do soboty. Nebylo by špatné to trochu okořenit trochou vděčného deníkování po vzoru Letitie.

Tak já to zkusím. Zkusím to aspoň teď v únoru, protože tenhle měsíc bývá tak krátký a takový nijaký, že si ho kolikrát ani nevšimnu.

26/01/19
Sobotní česká škola. Slova skuhrajících starců o dnešní mládeži se opět nepotvrdila. I děti z francouzských, lucemburských a jiných škol znají skákání gumy.
Čáru o céčka neznaly, ale velmi rychle propadly touze vyhrát a trefit čáru.

27/01/19
První oficiální den dětského marodění. T. celý den v pyžamu a koukat na pohádky.

28/01/19
T. se dívá na dokument o australské divočině; záběr na červená skaliska, níže jsou vidět stromy: "Hele, to vypadá jako Bambësch!" (Bambësch je les připláclý na severu k městu Lucemburk. Australskou přírodu moc nepřipomíná.)

29/01/19
Celý den jsem se připravovala na zpověď, dost se s tím stresovala a večer pater zavolal, že se mu to nehodí. Takže někdy jindy.

30/01/19
Nevídáno, napadl sníh.
Koulovaly jsme se s pokašlávajícíma dětma aspoň na terase. Vyčerpání se na mě začíná podepisovat, míso vaření oběda manžel objednal suši.
Kvůli sněhu přijeli později. T. nadšeně věnovala paní doručovatelce nakreslené srdíčko a H. jásavě provolávala ňami ňami a ukazovala na tašku se suši. Takové uvítání asi nemívají často.

31/01/19
H. se už v noci neprobouzí s pláčem, ale buď volá: MAMI? nebo MÍMÓ! Hádejte, co je asi mímo. T. byla zkusmo ve školce a tak jsme cestou domů šly přes park a postavila jsem jim sněhuláka.

Když náhodou nad něčím rozjímám, jsou to úryvky z dopisů sv. Alžběty od Trojice. Povzbuzují mě, jako by mi byly adresovány.

01/02/19
T. byla dopoledne ve školce a odpoledne jsme šli k doktorce, protože si stěžovala na bolest ucha. Jsem z toho tak unavená, že na všechno reaguju nepříjemným "ne!". Jsem dneska protivná no-mum a neřeším žádné respektující výchovné směry.

Začaly jsme číst Hobita, T. mě překvapivě povzbuzuje, abych pokračovala ve čtení (ještě jí není ani 5).

02/02/19
Zatímco včera to vypadalo, že je T. líp, dneska celý den prozvracela.
Odpoledne jsem dostala propustku a šla se projít do města, okouknout obchody, pomodlit se v katedrále. Dlouho jsem se nebyla podívat na hrobku Jana Lucemburského, tak jsem to dnes napravila. Nakoupila jsem si velké zásoby čokolády a krásně ilustrovanou Popelku pro T. Ještě lepší je, že jsem spoustu věcí chtěla a nekoupila jsem si je... i když tu knihu Urban Jungle obdivuju už druhým rokem. Až se rozhodnu ji koupit, tak bude vyprodaná.

  

Hygge je out, u nás frčí pohodička

Divila bych se, kdyby někoho, kdo se někdy setkal s pojmem Hygge, nenapadlo, jak by se to asi řeko česky a jestli něco takového taky máme.
Tolik jsem nad tím neuvažovala, vždy mi to blesklo hlavou při projíždění instagramu, ale nedávno jsem si koupila knížku o Hygge ve francouzštině, abych se trochu pocvičila ve čtení. (Nadpisů.)
A když jsem si včera tou knížkou listovala, došlo mi, že podobný koncept vlastně pěstujeme doma a velký tahoun je naše skoro pětiletá dcera T.
Říká tomu udělat si pohodičku/pohodlíčko. (Ptala jsem se na rozdíl, prej je to ale to samý, říkala.)
A musí se to pěstovat. Někdy to třeba spontánně vyplyne, ale kdybychom čekali na tyhle chvíle, tak se asi unervujem, takže tomu musíme jít naproti. Většinou si potřebujeme udělat pohodičku hlavně ty dny, kdy vedu T. domu z odpoledky. Batole H. to tolik nepotřebuje, což může být problém, ale k tomu později.

Naší pohodičce musí předcházet příprava. Většinou taková, že od rána se snažím
1) poklízet nejhorší 
a mít přichystané jídlo, ať pak nemusím odbíhat.
Na úklidu se začíná podílet právě i starší T.
Začíná chápat (nebo se ode mě učit), že v bordelu ta pohodička není úplně ono.

Další důležitá věc je
2) unavit a zabavit batole. H. musí minimálně 30 minut běhat venku, aby si už nedělala nároky na procházku. (Lépe je samozřejmě, když jsou venku dýl.) Starší chodí ven asi tak ráda jako já, takže tak ideálně v neděli korzovat na promenádě, ale batole by jinak zdevastovalo dům a probilo se hlavou skrz dveře, komplet samostatně oblečené, svírajíc lopatku. Ale musím uznat, že po pořádném vymrznutí či zmoknutí je pohodička v teple ještě lepší, možná by to jinak nebylo ono.
Při samotné pohodičce se musí H. zabavit: buď si prohlížet oblíbenou knihu (jakákoli od Retraut Susanne Berner, miluje stránku s pavoukem v Hravouce, Zvířátka na statku od kouzelné tužky...), nebo lepit nálepky nebo oblíkat panenku. Nebo se kojit. Grrr.

Co už patří k samotné pohodičce?
3) Pít čaj a kafe (a někdo holt mateřský mlíko)
4) Číst knihy (ať už každý zvlášť nebo společně)
5) Oblíkat panenky (nojo, jsme holky*)
6) Pro mě to je i čučení do telefonu/tabletu s pocitem, že nic nemusím.
7) Jakékoli zevlení.
8) Muchlání do deky. Ale tu mi berou děti.
9) Konzumace svačiny.
10) Pro děti to ještě znamená udělat si skákací a kotrmelcovou dráhu z gauče, ale tam už moje osobní pohodička pomalu vyprchává.

*Uvědomila jsem si, že pohodičkových aktivit se moc neúčastní manžel, protože když přijde z práce, je většinou už večeře a ukládání a dodělávání jídel a nepořádků. Takže ji někdy musíme připravit i na večer!

Děláte si doma taky organizovanou pohodičku? :-D
Nebo neorganizovanou?
Nebo děláte něco podobného, ale odmítáte tomu tak příšerně říkat (to pojmenování vymyslela T.! Od čtyřletého dítěte to zní přece jen jinak.)

Čaj se louhuje a děti jsou na svých pozicích u gauče. 

FotOhlédnutí za Vánoci

Splnila jsem svůj osobní závazek a fotím zas na foťák.

Ne víc než na mobil, ale snažím se aspoň významné chvíle vyfotit "hezky".

Nejlíp na fotkách dopadl stromeček, 

nehýbal se tak není skoro nikdy rozmazaný.

Nejlepších na Vánocích bylo, když jsme si společně hráli,

nebo když jsem si našla čas na čtení. 

Netradiční tříkrálový koláč

Tohle je ten případ, kdy jsem si recept rychle běžela zapsat, než jsem ho zapomněla. Tady to máte:

Na těsto potřebujete:

- cca 80 g rozemletých mandlí

- cca 160 g mouky (dala jsem celozrnnou pšeničnou, jemněji mletou)

- špetku soli

- kapku vody
- cca 125 g másla

- rozšlehané vejce na potření

Z těchto ingrediencí udělejte křehké těsto. Já jsem se vybodla na jakékoli odpočívání v lednici,
jen jsem ho na chvíli dala v sáčku do mrazáku.

Na tvarohovou náplň potřebujete:

- kelímek tvarohu

- dvě lžíce medu

- vejce

- kapku smetany

(-  ze zbabělosti, že tvaroh neztuhne, jsem do něj zamíchala dvě lžíce kukuřičné mouky)

- jablka na ozdobu, nebo cokoli chcete

Namačkala jsem těsto do kulaté formy.

Dala jsem ho na chvilku do lednice a píchla do něj párkrát vidličkou.

Pak jsem ho dala na 10 minut do trouby na 180 stupňů celsia.
Mezitím jsem si připravila tvarohovou náplň: rozmíchala tvaroh se všemi ingrediencemi.
Je-li libo, může se do něj dát cokoli dalšího: rozinky, ořechy, rum…  
Po vyndání z trouby jsem těsto potřela rozšlehaným vejcem, abych těsto trochu impregnovala.
Když vejce zaschlo, nandala jsem na něj tvarohovou náplň a doporučených 40 minut
na 160 stupňu celsia jsem rozdělila na dva přibližně stejné časové úseky.
Po první době pečení jsem nechala dítko do koláče (vyndaného z trouby)
napíchat oloupaná a nakrájená jablka a znovu jsem vrátila formu i s koláčem do trouby
na dalších cca 20 minut.

Nezapomeňte koláč v troubě, servírujte a vychutnávejte.

Adventně-vánoční playlist

Den přeslavný jest k nám přišel

Padla rosa studená 

Ejhle, hospodin přijde

Nedaří se mi na YT najít pěknou verzi :-( 

Byla cesta ušlapaná

Venez divin Messie

Adeste fideles

Rorate coeli

Puer nobis nascitur

Alba:

Čas adventu a Vánoc - Antologie moravské lidové hudby

Studna v poušti - Radůza 

Zejména tyto skladby:

České zpěvy vánoční - Musica Bohemica

Za onoho času - Erbenovi, Kubišová

Těsně před adventem...

... vytisknu adventní kalendář.
A chtěla jsem svoje tipy sdílet samozřejmě mnohem dřív!

Pozdě, ale ne tak moc, jak bývá zvykem.

Samozřejmě jsem nestihla ani smykem udělat kartičky v canvě a naše s úryvky z Bible jsem ztratila.

Jako obsah jsem použila většinu modlitebních úkolů z tohoto článku (Kalendář s úkoly na další den 2011)

Mnoho jiných tipů je shrnuto v tomto článku.

A teď to nejdůležitější:

Moje trocha do mlýna.

Podzimníme

Mám takové předsevzetí si trochu zkomplikovat život: míň fotit na mobil a zkusit s sebou častěji tahat foťák... Uvidíme.

Zatím tedy pár mobilovek s dětskými zády z našich podzimních vycházek.