Přečetno a rozečteno

Půlnoční dilema: Mám jít hltat další knihu, nebo sepsat pár řádků o knihách, které jsem přečetla a které mě zaujaly? A nebo mám raději vzít tablet nebo papír a něco nakreslit? Nebo psát podrobný deník?

Přečtených knih je málo. Většinou mám rozečtené stohy knih, o nichž bych chtěla psát, z nichž bych si chtěla opisovat a sdílet to na blogu.
Jsem ale ráda, když aspoň vyfotím stránku. Opisování úryvků se teď musím vzdát.

Tak tedy velmi stručně k jednotlivým knihám:

Malá doba ledová - Brian Fagan
Vliv klimatu na chod dějin od středověku do současnosti.
Znovu jsem si připomněla, jak se máme v současnosti a našich zeměpisných oblastech strašně dobře a že bych nechtěla žít v žádné jiné době. Zároveň však jsme stále stejně křehcí. Jestli probíhá klimatická změna, asi ji neovlivníme ani nezastavíme, ale bylo by fajn přemýšlet nad tím, jak se adaptovat.

Muminek 2 - Tove Jansson
Nejlepší komiks o mužích a ženách.
Krom toho je to taky škola "života v přítomnosti". Mumínkova maminka by měla být víc můj vzor.

Juditin kříž - Bryan Houghton
Knihu jsem přečetla ještě na konci roku 2018. Román se odehrává v 50. - 60. letech, hlavní hrdinka je anglická studentka, konvertitka (později manželka a matka), která zažívá zklamání z Druhého vatikánského koncilu a bolestivě vnímá věručný chaos.

Podobně vyznívá i Cesta na západ od Štěpána Smolena. Tato kniha se odehrává již v současnosti, popisuje pouť mladého seminaristy za sv. Terezičkou do Lisieux (a nejen za ní). Prochází farnostmi v Sudetech, Německu, Lucembursku, Belgii a Francii, žádá o nocleh, krátce pobývá a setkává se zdejší realitou, o níž přemítá. Příběhem jeho pouti se prolíná příběh jeho přátelství s dívkou Anežkou. Kniha je pro mě velmi osobní, protože se dotýká témat, která mě také nějak ovlivňují nebo ovlivňovaly (studium na fildě, Lucembursko, stav církve na "západě", hledání Pravdy...) Čím víc se mě kniha osobně dotýká, tím těžší je pro mě hodnotit ji nějak kriticky, protože jsem nadšená z toho, že pojednává o něčem, co "znám" a pokud se s tím ztotožňuju, tak tím hůř.

Zhltla jsem 3 knihy od P. D. Jamesové. (Povolání pro ženu nevhodné, Potomci lidí, Pachuť smrti) I její postavy balancují na okraji víry a pokud přepadnou přes okraj, tak velice svébytně. Nejsem si nikdy jistá, nakolik je vyznění jejích knih pro náboženství příznivé, její postavy jsou velmi váhavé, mající sympatie k některým aspektům křesťanství, ale zároveň i výhrady k jiným. P. D. James ale nečtu kvůli teologii, nýbrž protože se jedná o napínavé detektivky se skvělými charakteristikami postav.

Mám hrozně ráda románově zpracované životopisy svatých, které vydává Karmelitánské nakladatelství. Kolem Vánoc jsem dočetla Oheň lásky o sv. Janu od Kříže, momentálně dočítám Hrom udeřil potřetí o sv. Janu Křiteli a mám rozečtenu Velkou odvahu o Julii Billiartové.

Na začátku roku jsem přečetla i Příběh služebnice, protože feministky z mé sociální bubliny mají pocit, že dystopie popsaná v této knize nám reálně hrozí a že ji touží nastolit konzervativci, republikání a pro-lifeři. Tak určitě. Závěr knihy je poměrně sebeironický. Byť s vyzněním románu nesouhlasím, mám ráda styl psaní Margaret Atwood a asi bych byla schopná od ní přečíst knihu o téměř čemkoli.

Abych se nějak vypořádala s neklidem, který ve mně vyvolal horor The Bird Box, přečetla jsem i knihu, podle níž byl natočen. Autorem je Josh Malerman a do češtiny je přeložená jako V pasti. Potřebovala jsem se ve světě toho příběhu trochu víc porochňat, jinak mě tento žánr neláká.

V dalších fotkách ukážu knihy, které mi nedávno přišly a které bych nejradši přečetla všechny zároveň. Neklidně přeskakuju mezi vyprávěním o Magorovi a zápisky Jakuba Demla. Mentálně jsem zřejmě víc na Vysočině než v Lucembursku, ale je na čase se zas trochu zklidnit, usměrnit mysl a číst úryvky z Evangelií. :-)

Jakub Deml <3

Deml <3