Dva roky

Toulám se a plížím a chodím a kloužu a dotýkám se a smýkám jen po povrchu. 

Nemůžu ani tak hluboko, jako když nehtem škrábne.

Ptala jsem se zdí,

dlažby,

černých střech,

hladiny řeky Alzetty. 

Ptala jsem se těžkého nebe

i bezstarostných stromů.

Zachmuřených dveří a 

přívětivých zahrad. 

Ticho, šumění, syčení.

Možná až se přestanu bát 

ptát lidí.