Čas na další dort...

 Tentokrát "lejdybagovej".

Zmizel rychle.
Jako nám mizí čas v Lucembursku... (je to trochu svíravý pocit).

Pátrání v matrikách I. - Augustin Hlad

Široké hluboké jsou ty genealogické tůně a já jsem se rozkročila opravdu pořádně. Přemýšlím, že bych zejména pro své příbuzné zpracovala nějaké objevy, ale systematičnost mi mnoho neříká. Zkusím tedy vybrat nějaká zajímavá místečka svých objevů a napíšu o nich zde. Třeba tím i někomu pomůžu při jeho pátrání. 

Moje praprababička se za svobodna jmenovala Anna Hladová, narodila se na konci 19. století v Noutonicích a byla dcerou zámečníka Augustina Hlada. Augustin Hlad byl nemanželský syn Anny Hladové (neplést s praprababičkou), dcery Josefa Hlada, který se narodil už na konci 18. století. (Tak málo generací a už jsme v době, kdy se nosily napudrované paruky a ve Francii se nachylovalo k revoluci.) 

No... a co se týče Josefa Hlada, tam jsem skončila. V matrikách se uvádí, že žil ve Lhotce u Terešova, ve stavení č. 41. Ve Lhotce bylo několik jiných stavení obývaných rodinami s příjmením Hlad, k těm patřily i nějaká pole. Josef Hlad byl domkař a měl leda zahrádku. Našla jsem jeho záznam v matrice zemřelých, od toho jsem +- odpočítala rok narození a zoufám si zoufám, protože se mi nedaří ve Lhotce najít záznam o jeho narození. Nenašla jsem ani jeho záznam o svatbě (vzal si Rozálii Jarošovou z Vejvanova), kde by toho mohlo být více o místě jeho narození. 

červeně napsané číslo 41 v indikační skice je číslo popisné

Nějaké historické mapy. Vím určitě, že se tam chci někdy jet podívat, navštívit kapli sv. Vojtěcha a místo Pod křivým dubem. 

Ve stavení č. 41 tedy nejspíš žil byl Josef Hlad s manželkou Rozálií, dcerou Annou a jejími třemi nemanželskými dětmi. A můžu se jen domýšlet, co za tím bylo... zakázaná láska, vztah se ženáčem, nebo nějaké... donucování? Kromě Augustina měla Anna ještě dceru Nepomucenu a syna Františka.

Augustin Hlad se vyučil zámečníkem, zřejmě ve Středoklukách, pak provozoval zámečnictví v Noutonicích a pak se s rodinou zřejmě přestěhovali do Prahy (tehdy to možná ještě nebyla Praha), protože poslední působení, o němž vím, byla Tejnka, což byla dělnická osada na Břevnově. A to bylo dobře, jeho dcera Anna pak v Praze chodila do školy a potkala se s mým prapradědečkem Václavem a o něm budu vyprávět zas někdy příště, protože v jeho případě mám snad nejpodrobnější profesní životopis - byl totiž učitelem a učil v horských vískách v Pošumaví a každá ta školička si vedla pečlivou kroniku, kde se můžeme dočíst nejen o překladech mého prapradědečka Václava, ale i počasí a úrodě, první světové válce a jiných katastrofách. 

Edit: 

Ještě mě napadlo zmapovat působení Augustina Hlada, ušel kus cesty.

Dort koroňák a jiné novosti

Moje nejstarší miminko T. oslavilo sedmé narozeniny. Večer před nimi říkala: užívej si mě ještě šestiletou. A je tu fuč. 

Prostřednímu miminku H. budou brzy 4 roky a přeje si barbínu na skateboardu.

A nejmladší miminko J. překročilo úctyhodný věk 3 měsíců. 

Navzdory této společnosti docela zvládám tvořit na panenky. Udělala jsem jim instagramový profil, kde si hraju a fotím je (the_doll_city), ale uznávám, není to tak nápadité, jako když si s nimi hrají dcery. A na panenkový blog jsem dala fotky ze svého prvního většího projektu: vyměnila jsem panence vlasy! 

Co ale moc nezvládám je čtení, to už je nad mé síly a je mi to docela líto, ale nemůžu zvládat všechno. Zkrátka mám ve své období nečtecí období. Asi podruhé. Když se narodila T. taky jsem potom moc nezvládala číst, po narození H. zas trochu jo, ale zase jsem nešila/neháčkovala/nenapichovala panenkám vlasy do hlavy. 

Místo čtení poslouchám. Během uplynulých měsíců jsem nachodila sto zimních kilometrů s kočárkem a do uší mi vyprávěly Lucka a Bára o Opravdových zločinech. A nedávno, před koncem postu, jsem se rozhodla provést zasvěcení ke sv. Josefu, takže k tomu poslouchám povídání otce D. Callowaye. Ale jsem ve skluzu... Dneska půjdu na ten 8. díl. Jej, ten bude mít 51 minut.

Jo a... vypadá to na 99% procent, že se budem vracet do Mordoru... ehm... do země zaslíbené... Zkrátka do Česka. Po tom, co se tam děje posledního půl roku, jsem se nějak přestala těšit, ale to rozhodnutí jsme museli udělat dříve. Motivuju se různými věcmi, na které se těšit můžu. Jednou z nich je třeba byzantská liturgie. Tu v Lucembursku máme pouze v podobě pravoslavné a nikoli řecko-katolické, čili nic. (Blahosloveno carstvo Otca i Syna i svętaho Ducha, nyně i prisno i vo věki věkov. Aaaamiň.)

Málem jsem zapomněla: na week of life jsem konečna nahrála týden fotek z října. :-)

 

Exoplaneta Postpartum

Zdravím z planety jménem Šestinedělí. Je to tu krásně divný a melancholický a špatně se tu spí, těším se, až se vrátím na Zem. 

Výbavičku...

 ... nemám!

A jímá mě z toho hrůza. 

Vím teda, že miminko vlastně skoro nic nepotřebuje, jen náruč mámy, mít plný břicho a čistej zadek, ale říkám si, že bych měla spíš chystat něco pro sebe po porodu. Doufám, že stihneme zajet aspoň pro novou noční košili, kdybych musela do porodnice, ale v hlavě mám jak vymeteno. Vůbec nevím, co si kam zabalit. A to mám v těle momentálně dva mozky!

Přesto jsme se rozhodli pořídit aspoň "odkládací" košíček, abych nemusela dítko pokládat na gauč, když si budu potřebovat dojít na záchod nebo do sprchy. U obou starších dětí jsme měli proutěný košík na kolečkách, ale ten se nedal moc skládat. Tak jsme teď objednali ten nejlevnější, co jsme našli na Amazonu. 

Nevím, jak moc bude využit, až přijde miminko, ale teď je zajímavé pozorovat, jak se skrz tu věc vztahují velké holky k miminku. Je to pro ně nějaký hmatatelný signál, že k nám někdo přibude a že bude mít něco svého. 

T. se rozhodla, že zkusí ušít pro sourozence muchláčka. S mou mírnou pomocí vznikla bílá kočička. H. ještě šít nezkouší, maximálně se snaží prošít mi prsty, když sedím u stroje, ale i ona půjčila zatím imaginárnímu miminku něco "roztomilého".

Roztomilý košíček, že? Ale nemá šanci se ocitnout v načančaném "pokojíčku pro miminko", protože ničím takovým nedisponujeme, holt bude s námi v našem čurbesu...

P.S.: Nezapomeňte se podívat k Panenkám. Zas tam něco přihodím. :)

Očekávání

Letos nebudeme čekat jen na oslavu narození Páně, ale ještě na narození našeho zimního miminka. Jsem zvědavá, kdy přijde, a jestli s námi bude na některý ze svátků. Snad ne až na Hromnice...  Dost mi dává zabrat, moc toho nenaspím, den po špatné noci bývá hodně mizerný. Pohyb, jídlo a termoregulace jsou náročné taky. (Já chodím a větrám a manžel se choulí doma v mikině s kapucí na hlavě.) 

Stále platí, že nejlíp se cítím v lese. Je to moje útočiště a ani četba hororů od Kariky na tom nic nemění. Chtěla jsem proto udělat i lesní adventní věnec. A zbylo mi i na věnec na dveře, který sdílím zde, protože ho jinak uvidí max. 2 sousedi. Abych si z lesa jen tak neodnášela větve, přinesli jsme tam nějaké dobroty pro zvířata. Doufáme, že to nějaká zvěř najde. Na jaře, během karantény, jsme právě v tomhle lese (Gebranntebësch) viděli srnky, tak třeba by mohly zavětřit vůni našich mrkví. 

Příroda je vůbec zdrojem našich zážitků. Dneska jsem vyšla na terasu, abych tam odklidila zbytky větví, a zavolala jsem děti, ať se jdou podívat na sousedovic světýlka. A během té chvilky jsme si všimli, že je nad námi vidět Venuše i Mars a pak kolem nás dvakrát proletěl netopýr. 

Když je tak zázračně podivuhodné stvoření, jaký asi musí být jeho Tvůrce? 

Houby, podzim, tvoření

 Nálož fotek z minulých týdnů. Netýkají se panenek, ale s maličkými mikrosvěty také souvisí. 

Hlenka: rourkovka rezavá

Lakovka ametystová

Kostel sv. Josefa na Limpertsbergu

Střední škola

Zamotaná vánočka

Hnojník strakatý

límcovka měděnková

vlasatka klamná

křižák

netopýři

Hoscheid

Střevlík. Myslela jsem, že je to střevlík fialový, ale někdo ho identifikoval jako carabus problematicus.

Mrkněte k panenkám

Než se dostanu k nějakému dalšímu příspěvku, zřejmě na téma podzimního tvoření a obdivování hub, mrkněte alespoň, co je nového u panenek.
Baculka dostala nové ošacení.
Pokojík je ve výstavbě.
Pořídila jsem si nového Kena, vzala ho na procházku do lesa, a dva starší jsem ulovila na bazaru, a řekla bych, že mají mnohem větší hodnotu - sběratelskou. Ty dva poslední postupně nafotím, než mi je zmasakrují holky. 

Ahoj podzime!

Podzim je moje nejoblíbenější roční období. Můžem být doma po děštivé procházce, číst si knížky, kreslit. 

Na IG jsem se zúčastnila výtvarné výzvy a zvládla jsem 5 obrázků ze 7. Docela úspěch. :-) A ten krteček nahoře, to už je zas jiný příběh a jiný pokus. Umění zdar. (Asi to zní, že je mi lépe, já doufám, že ano. Beru třetí týden antidepresiva... a je to opravdu o něco lepší.)