Výbavičku...

 ... nemám!

A jímá mě z toho hrůza. 

Vím teda, že miminko vlastně skoro nic nepotřebuje, jen náruč mámy, mít plný břicho a čistej zadek, ale říkám si, že bych měla spíš chystat něco pro sebe po porodu. Doufám, že stihneme zajet aspoň pro novou noční košili, kdybych musela do porodnice, ale v hlavě mám jak vymeteno. Vůbec nevím, co si kam zabalit. A to mám v těle momentálně dva mozky!

Přesto jsme se rozhodli pořídit aspoň "odkládací" košíček, abych nemusela dítko pokládat na gauč, když si budu potřebovat dojít na záchod nebo do sprchy. U obou starších dětí jsme měli proutěný košík na kolečkách, ale ten se nedal moc skládat. Tak jsme teď objednali ten nejlevnější, co jsme našli na Amazonu. 

Nevím, jak moc bude využit, až přijde miminko, ale teď je zajímavé pozorovat, jak se skrz tu věc vztahují velké holky k miminku. Je to pro ně nějaký hmatatelný signál, že k nám někdo přibude a že bude mít něco svého. 

T. se rozhodla, že zkusí ušít pro sourozence muchláčka. S mou mírnou pomocí vznikla bílá kočička. H. ještě šít nezkouší, maximálně se snaží prošít mi prsty, když sedím u stroje, ale i ona půjčila zatím imaginárnímu miminku něco "roztomilého".

Roztomilý košíček, že? Ale nemá šanci se ocitnout v načančaném "pokojíčku pro miminko", protože ničím takovým nedisponujeme, holt bude s námi v našem čurbesu...

P.S.: Nezapomeňte se podívat k Panenkám. Zas tam něco přihodím. :)