Všímat si letních radostí a hledat věci, za které můžu být vděčná, patří už k takovým mým letním tradicím. A ono je možná dobře, že letním, protože ve školním roce mám mnohem míň času na jakoukoli sebereflexi.
Během loňského roku se proměnil můj vztah k náboženství, víře, Bohu... nevím, jak to říct. Zatímco ještě loni jsem váhavě říkala: "věřím". Teď říkám spíš: "nevím, nevím vůbec nic". Momentálně nedokážu zaujmout žádné jisté stanovisko. Možná se to odráží i v tom, jak pojímám vděčnost.
Zdrojem inspirace je pro mě stále přístup Leti a ráda se k ní připojuji na IG. Loni a předloni dělala souhrnné články, ve kterých své vděčnosti a díky shrnovala, případně je průběžně zaznamenávala i na blogu. (A letos publikovala svůj článek rychleji, než jsem dopsala svůj koncept.) Sama jsem chtěla něco takového udělat taky, ale nebyl čas. Tak snad letos?
V první řadě jsem ráda, že se mi letos nikdo neutopil. Byli jsme docela často u vody, častěji než je u nás obvyklé a uhlídat tři děti vyžaduje neustálou pozornost.
Jsem moc vděčná za několik výletů, které jsem podnikla sama. Jednou se manžel bál, že bude pršet, tak vzal děti do herničky, nakonec nepršelo a já si sama vyšla na rozhlednu.
Společně jsme navštívili Koněpruské jeskyně, Říčany, Polsko, Muzeum městské dopravy, Národní technické muzeum, ...
Pak jsem měla příležitost se sama projít v Olomouci a Letohradě.
Jsem vděčná, že jsem se několikrát sešla s kamarádkou a byla s ní na filmu Barbie.
Jsem vděčná za zahradu, kam jsem mohla v průběhu horkých dní vyhnat děti, otevřela jsem kohoutek u hadice, a nemusela jsem vymýšlet žádný náročný program.
Jsem vděčná za to, že nám nemoci a jiné katastrofy nezrušily program, že jsme zvládli příměšťáky a vyšla nám i dovolená u moře.
Jsem vděčná za čas na psaní a kreslení.
Jsem vděčná za to, že jsme se měli kam vrátit.
Jsem vděčná za děti a za manžela, že se ze mně a mých úzkostí a nervů ještě nezbláznili.
Krásně vděčný článek! Lidé bývají často nespokojení, ale kdyby si to takhle každý hezky sesumíroval, zjistil by, že se mu žije docela fajn :).
OdpovědětVymazatMoc hezky napsané, ono je někdy dobré si připomenout, za co všechno může být člověk vděčný. Na ty nejobyčejnější věci často zapomínáme. :)
OdpovědětVymazatMy jsme měli loňské léto naprosto skvělé. Skoro celé dva měsíce jsme byli pryč. Nejdřív dovolená v Egyptě, potom Španělsko, Francie a nakonec jsme to zakončili rybolovem v Norsku. Přesně tak si léto představuju. cestovat, poznávat cizí země a užívat si. Mě i manželku v práci naštěstí na dva měsíce pustili, sice jsme měli neplacené volno, ale i tak jsme měli pořád peníze, protože investice s měsíční splátkou se neřídí tím, jestli v práci jsme nebo ne.
OdpovědětVymazatČlověk musí být celý život vděčný, protože jinak by mohl zpychnout. Tak to říkávala moje babička a já si to čím dál tím více uvědomuji také. Jsem vděčná za každý den. Ale třeba i za to, že jsme jeli na dovolenou na srub v Odeři. Prostě si na všem hledám něco pěkného v životě, protože bez toho to prostě nejde.
OdpovědětVymazat