Široké hluboké jsou ty genealogické tůně a já jsem se rozkročila opravdu pořádně. Přemýšlím, že bych zejména pro své příbuzné zpracovala nějaké objevy, ale systematičnost mi mnoho neříká. Zkusím tedy vybrat nějaká zajímavá místečka svých objevů a napíšu o nich zde. Třeba tím i někomu pomůžu při jeho pátrání.
Moje praprababička se za svobodna jmenovala Anna Hladová, narodila se na konci 19. století v Noutonicích a byla dcerou zámečníka Augustina Hlada. Augustin Hlad byl nemanželský syn Anny Hladové (neplést s praprababičkou), dcery Josefa Hlada, který se narodil už na konci 18. století. (Tak málo generací a už jsme v době, kdy se nosily napudrované paruky a ve Francii se nachylovalo k revoluci.)
No... a co se týče Josefa Hlada, tam jsem skončila. V matrikách se uvádí, že žil ve Lhotce u Terešova, ve stavení č. 41. Ve Lhotce bylo několik jiných stavení obývaných rodinami s příjmením Hlad, k těm patřily i nějaká pole. Josef Hlad byl domkař a měl leda zahrádku. Našla jsem jeho záznam v matrice zemřelých, od toho jsem +- odpočítala rok narození a zoufám si zoufám, protože se mi nedaří ve Lhotce najít záznam o jeho narození. Nenašla jsem ani jeho záznam o svatbě (vzal si Rozálii Jarošovou z Vejvanova), kde by toho mohlo být více o místě jeho narození.
Ve stavení č. 41 tedy nejspíš žil byl Josef Hlad s manželkou Rozálií, dcerou Annou a jejími třemi nemanželskými dětmi. A můžu se jen domýšlet, co za tím bylo... zakázaná láska, vztah se ženáčem, nebo nějaké... donucování? Kromě Augustina měla Anna ještě dceru Nepomucenu a syna Františka.
Augustin Hlad se vyučil zámečníkem, zřejmě ve Středoklukách, pak provozoval zámečnictví v Noutonicích a pak se s rodinou zřejmě přestěhovali do Prahy (tehdy to možná ještě nebyla Praha), protože poslední působení, o němž vím, byla Tejnka, což byla dělnická osada na Břevnově. A to bylo dobře, jeho dcera Anna pak v Praze chodila do školy a potkala se s mým prapradědečkem Václavem a o něm budu vyprávět zas někdy příště, protože v jeho případě mám snad nejpodrobnější profesní životopis - byl totiž učitelem a učil v horských vískách v Pošumaví a každá ta školička si vedla pečlivou kroniku, kde se můžeme dočíst nejen o překladech mého prapradědečka Václava, ale i počasí a úrodě, první světové válce a jiných katastrofách.
Takových zaseknutí už jsem něco zažila, takže moc dobře vím, že je to občas k uzoufání. Někdy člověku nezbyde nic jiného, než procházet matriky list po listu a hledat. Nejvíce se mi osvědčilo hledání sňatků dětí dotyčného, tam se dalo najít nejvíc, ale ne vždy. A nejhorší při takovém pátrání je, když má ve vesnici každý druhý stejné příjmení, to je teprve smůla :D.
OdpovědětVymazatPřeji hodně štěstí!
Ano, přesně tak. Několik Hladů ve vesnici ... sourozence té dcery jsem nenašla a ona měla děti nemanželské, takžé žádná svatba. :-)
VymazatTeda! To je krásné čtení plné ožívající historie. Mamka sestavuje genealogický strom naší rodiny. Podařilo se jí spojit s pánem, co má stejný koníček a pochází z velmi vzdáleného příbuzenstva, a tak se díky němu dostala z jedné strany až k bitvě na Bílé hoře (to jsem taky byla udivená, když jsem zjistila, že dneska je Bílá hora normální část Prahy :D). Držím palce, ať zásek brzy pomine a podaří se prokousat i ke starším generacím.
OdpovědětVymazatDěkuju, snad ještě bude další čtení na tohle téma. Mám několik úseků, které stojí za zmínku, ve dvou liniích jsem narazila na sudetské Němce, jedni žili v obci, která po druhé světové válce zanikla...
VymazatHodně mě limituje, že neumím dobře číst kurent. :-(
Doufám, že až se nastěhujem do Česka, budu moct ta místa navštívit.
Kurent se mamka taky učila číst až za pochodu... Také teď jednotlivá místa rodové historie s taťkem objíždějí. Asi nás to tam táhne i nějak podvědomě, protože jsem si našla partnera jen kousek od míst, ze kterého pochází moji prapředci.
VymazatJé, tak to byli moji krajani skoro. :)
OdpovědětVymazat