Vánočně
Trochu pozdě ale co. Kdo by četl blogy při slavnostní večeři? Advent
jsem letos chtěla pojmout spíš duchovněji, neztrácet čas tolik z
cingrlaty, výzdobu jsem udělala minimalistickou, za to jsem si dala
záležet na adventním kalendáři. Inspirovala jsem se syroovkou [odkaz] a
na každý den vypsala jako modlitbu citát ze Střížova misálu. Čtení
těchto lístků aspoň trochu osvěžovalo mou duchovní vyprahlost, jinak s
postem jsem na tom byla dost na štíru... Ani samotný Hod Boží se mi
nedařilo pojmout tak duchovně, jak si zasloužil. Četli jsme sice
vánoční příběh, snažili se modlit, rozjímat a jít do kostela, ale
kolem mě to nějak prošlo. Nezbývá než věřit, že Boží milost působí, i
když to "neprožíváme". Letošní svátky ale jsou výjimečné tím, že jsme tři. Z našich
maminek se staly babičky a já pod stromkem měla tu nejkrásnější panenku.
Ta mě obdarovala pořádnými dary. I sebe. Několik dní před Vánoci se naučila sedět, takže pod stromečkem ukázkově trhala balicí papír a testovala nové hračky. A 25. 12. se jí v puse zableskl první zub. Sezením se jí také rozšířily obzory a naučila se mávat, dělat paci paci a tancovat, slyší-li hrát hudbu. Už nepotřebuje překlopit krabici, aby z ní lovila hračky, s přehledem u ní sedí a krámuje. Stejně tomu je s dolními šuplíky. (Zatímco píšu blog, malá sedí u šuplíku pod troubou a kramaří pekáče a pečící papír. Asi bude nutné nádobí přeorganizovat.)
Každé Vánoce se snažím v sobě lovit vzpomínky, jak jsem jako malá vnímala vánoční stromeček, je to takový můj osobní sisyfovský boj. Snad se jednou podobné dojmy odrazí v očích mých dětí. Malou zatím stromeček zajímal jen potud, dal-li se žužlat. Moc nedal.
Pokusila jsem se ale sepsat, co se mi v dětství líbilo na vánočních stromcích:
Patra větví připomínají stromy obydlené elfy, jako byly v Lothlorienu.
Špičaté ozdoby jsou zase jako pohádkové rampouchy,
třásně - zamrzlé pavučiny.
Kulaté snad evokují rajské ovoce, každopádně se v nich odrážíme my, zdeformovaní se svou sváteční náladou a břichy vypouklými cukrovím s bramborovým salátem.
Žárovky na řetězu jak lucerničky ve sněhu ozařují jen své nejblizší okolí a vytvářejí útulný mikrosvět, malou říši s nazlátlým jehličím a odrazy v ozdobách. Jakoby každý ten kousek světla byl dějištěm zázraku, jako by každý odkazoval na jeskyni u Betléma. A pokud na něj neodkazuje, nemá nic z něj smysl.
Novoročně
Rozhodla jsem se, že pomalu a nenásilně (haha) nechám do svého života vstoupit řád. Největší inspirací je pro mě asi kniha Mámy v jednom kole od Holly Pierlotové. Kniha by se od jiných návodů, kterak mít doma a v hlavě pořádek, příliš nelišila, kdyby... nebyl kladen největší důraz na duchovní stránku života. Autorka se totiž inspirovala řeholemi a první místo v jejím "mateřském řádu" zaujímá modlitba. Jsou-li totiž i rodiče povoláni ke svatosti, proč by to nemohlo být skrze řád? (Může se stát, že se o knize ještě rozepíšu podrobněji.)
Bonus pro novoroční challengery: http://www.home-storage-solutions-101.com/organized-home.html
Pokud chcete mít uklizeno už za měsíc: http://stastnirodice.cz/?page_id=75
A jako poslední sdílím jeden mile útulný článek: http://luxusnizivotvanilky.wordpress.com/2014/12/23/domaci-utulno/ (Protože tuhle podivnou "zálibu" mám taky, a to ze stejných důvodů, jaké popisuje autorka.)
Tak tedy radostné Vánoce (nemylte se, Vánoce nekončí Štěpánem, ale Křtem Páně) a mnoho Božího požehnání v novém občanském roce 2015!
Ahoj! Teším sa, že som našla tvoj blog (vďaka za komentár), myslím, že sem budem rada chodievať na návštevu.
OdpovědětVymazatTvoj adventný kalendár sa mi veľmi páči. Tiež sa vždy snažím ladiť advent skôr duchovne, takže tento typ adventných kalendárov, keď sa nekŕmime čokoládou ale Božím slovom, mi sedí. :)
A "Nezbývá než věřit, že Boží milost působí, i když to "neprožíváme"." - Tak to určite. Verím, že naozaj pôsobí aj keď to citovo neprežívame - len keď jej dáme priestor. Inak by to bolo s nami biedne. ;-)