Průlet dubnem 2025

Připravte si prstíky na scrollování. Tenhle post bude dlouhý, protože asi bude obsahovat hodně obrázků. Kdybych neměla fotky hezky podle data uložené na Google Photos, tak ani nevím, co jsem dělala. Ale i pro osvěžení paměti si vytvářím tento post. 

Domškola v akci a bublanina. Moje nejoblíbenější místo na vzdělávání dětí je velká postel v ložnici. Stůl v ložnici je také jediný v domě, kde si děti můžou psát písanky, protože je tam celkem uklizeno. 

Dubnová příroda v okolí našeho bydliště. O měsíc později bude všude bujná zeleň, tady teprve neochotně vykukovala.

Rodinný výlet na zámek Kačina a můj OOTD focený na wc. :-D Protože byl duben, děti se mohly zabavit vajíčkovou bojovkou v parku. Hledali jsme obří kraslice a vajíčka s otázkami. Bylo krásně a zámek je impozantní. 

Velikonoční setkání v naší obci. H. si udělala obří pomlázku z čerstvých proutků, takže jsme neodolali a pomlázku jsme později zkusili zasadit na zahradu. Jestli z ní třeba nevyroste vrba mlátivá. 

Dopletla jsem svetr plyšákovi a vyfotila jsem ho cestou do lesní školy, kde předškoláci předvedli svoje vystoupení při jarní slavnosti.

Opět vzdělávání v plném proudu. H. si v klídku dělá písanku, zatímco nebohá T. se drtí na přijímačky. Děti se také chystají do kina na Minecraft film a z krabic si vyrábí cosplay. 

Nejstarší T. slaví narozeniny. Oslava je zatím malá rodinná, větší pro kamarády uspořádáme až v květnu (spoiler: vydařila se!), protože se nám nechce ještě pár dní před přijímačkama organizovat setkání více lidí. Povedlo se nám ale setkání v centru s kamárdkou z Lucemburska a jejími synky. 

Během čekání, až dítku skončí kroužek, si dělám procházku za architekturou a uměním Prahy 8.

    

Vyšla mi další samostatná procházka! Tentokrát jsem poprvé prozkoumala botanickou zahradu v Malešicích a prošla se i v okolních ulicích Malešic.

V lesní škole se tentokrát konal jarmark dětských výrobků. T. dělá přijímačky a pak chce doma odpočívat, tak jdu jen s H. a J.
A našli jsme zmutovanou pampelišku.

S H. objevujeme pražská Stínadla. V dubnu jsme je navštívily 2x. Jednou ještě s nejmladším J. a mou tetou. Pokaždé jsme se zastavili i v Anežském klášteře, kde je dílnička pro děti, v níž si můžou vyzkoušet různé aktivity související se středověkým uměním. Sestavit puzzle obrazu světce, psát brkem, tisknout ornamenty, postavit si z kostek románskou a gotickou klenbu... 

Na Velikonoce byly děti u babičky a já jsem opět mohla poznávat pražská zákoutí. Tentokrát jsem důkladně prozkoumala oblast Nových mlýnů. Byla jsem i v Poštovním muzeu a na velikonoční neděli jsem se byla podívat na anglikánskou bohoslužbu v kostele sv. Klimenta.  Také se mi povedlo sejít se s kamarádkou z Lucemburska a dopřát si s ní čokoládu v kavárně Louvre. A další večer jsem zašla s jinou kamarádkou do místní hospůdky na čaj a jiné tekutiny (jó, hrdě v hospodách piju čaj:-). 

Slíbila jsem T., že s ní půjdu někdy sama do galerie, ale návštěvou galerie DOX jsem tento slib nesplnila a stále ho ještě plánuju splnit. Vyhrály jsme totiž s sebou nejmladšího J., takže tento čtyřletý trpaslík trochu určoval tempo našeho prohlížení. Ale i tak jsme se mohly kochat zvláštními díly.

Víkendu v Krušných horách jsem se věnovala v předminulém článku.

Poslední dubnová kulturní akce. Vzala jsem nejmladšího J. do vojenského leteckého muzea v Kbelích. 

Když to takhle vidím, vnímám, že žijeme akčnější, kulturnější a společenštější život, než bych si myslela, když unavená večer sedím nad deníkem a přemýšlím, co do něj zaznamenat, protože můj přesycený mozek touží hlavně po čučení na Dr. House. 

Ohlédnutí za pletením

 Během března jsem dokončila obě slíbené čepice pro nejstarší a nejmladší dítě. Starší se chtěla podobat svojí plyšové Uzi Doorman a u nejmladšího se hodí, když je vidět z dálky.

Opožděný edit!

Málem bych zapomněla na plyšáctvo!

Tento duhový tvoreček jménem Enfys také dostal svetřík.

Víkend v Krušných...

 ... horách.

Ubytováni Mezi jeleny. Na poslední chvíli, protože dům se bude zřejmě na podzim prodávat. 

Domluvili jsme se přáteli a vydařilo se. Opravdu totiž platí, že děti pochodujou lépe, když jdou s jinýma dětma. 

Společné prostory jsme sdíleli s vedoucími dětské výpravy a jejich partičkou dětí, takže naše děti se mohly družit ještě více. V ubytování byla i "tělocvična", kde děti dováděly na matracích. Nejvíc je asi bavilo společně nahánět kočky a sdílet své popkulturní reference na Roblox, Minecraft a jiné. 

V sobotu večer jsme společně s majiteli, Alicí a Anbuem, i dětskou výpravou vařili večeři - indické jídlo. Manžel dostal rychlokurz v přípravě naanu, obzvlášť když Anbu na něj volal: "Další placky! - Moc tenký! - Moc tlustý!" A manžel zuřivě válel a nosil. :) 

V domě a okolí nebyl signál, nedalo se telefonovat, ani jsme nechytali internet. Aspoň jsem se přesvědčila, že za to, že teď nejsem schopná číst, nemůže mobil, ale neustálé: "Mamí?!"

Na těch obřích palandách pro osm trpaslíků se ale spalo jak na obláčku, i když během noci vyhasl kotel a ráno byla kapánek zima. 

Nebudu popisovat celý víkend, jen ve zkratce napíš highlighty. 

V oboře Linhart u Karlových Varů jsme viděli daňky, jelínky a hlavně divočáky. Děti z nich byly nadšené. A vysochanou obří židli se stolem, kolem kterých byly dřevěné sochy odpadků a mrtvýho jelena. Zvláštní instalace. 

Výlet k rašeliništi Malé jeřábí jezero byl typicky idylický: modrá obloha, zelené stromy, vše pozlaceno slunečním svitem. Asi kilometr jsme šli v Německu. :-) 

Také by se dal vyjádřit veršem: Včera jsem v lese byl, byl jsem tam naposled, abych maily vyřídil, musel jsem vylézt na posed.

 

Večer spontánní cesta k nedalekému creepy-postapo místu. Bývalý cínový lom Rolava. Není zřícenina jako zřícenina, atmosféra byla opravdu intenzivní. Vedoucí zde udělaly bojovku pro své svěřence a naše děti se mohly přidat.

 

Procházka s alpakami. Akce spíš pro děti, ale i my jsme se bavili tím, jak naše robátka přemlouvají lamy, aby se vydaly jejich směrem.  

 

Po odjezdu ještě výšlap k rozhledně na Blatenském vrchu nad Horní Blatnou. Cestou je také zajímavý kulurně-přírodní útvar Vlčí jámy. Pozůstatky středověkého cínového dolu. Rozhledna bohužel ještě nebyla otevřená, alespoň jsme se na vrcholku občerstvili. 

Děti se pak hodně těšily domů - na počítač. A my méně - na vybalování. Příště zas musíme něco vymyslet s přáteli, ať netrápíme naše děti pouze naší přítomností. 

Pár velikonočních momentek...

Naše dekorace jsou velmi barevné a trochu se ztrácí v našem nepořádku... chci říct v prostoru, kde žijou velmi kreativní děti i rodiče. Ale většinu těchto fotek jsem nafejkovala. :-) 

Na vinted jsem si sehnala retro velikonoční ubrus. 

Vlevo je kuřecí muž. Na fotce vyšel zelenější, než by měl. Autorkou háčkovaných ozdob je manželova babička. 

Na pozadí této fotky se už začíná objevovat ten nepořádek. 

A tato vajíčka jsem do okna pověsila až dnes. Čas je relativní. :)

Ještě vás oblažím životem svých Simíků...

Je vtipné, že si píšu deník hlavně pro děti do budoucna, ať mají nějaké pěkné záznamy o tom, co se dělo v našem běžném životě... a mezi tím si budou moct přečíst stránky o životě mých Sims. :-) 

Proto se jim ještě pověnuju i tady na blogu. Přece jen můj život a můj virtuální život jsou propojené nádoby. Já sice musím jít péct pizza šneky na dětský jarmark, ale v myšlenkách rozvažuji, jaký doplněk ke hře si koupím. :-) 

Ukážu vám fotky z velmi vydařené vlkodlačí svatby. Chtěla jsem jim naplánovat svatbu, ale svatba se začala odehrávat hned, když byli Sims unavení, nepřipravení a jejich pubertální dcera byla proměněna do vlkodlačí podoby. Aspoň že to odpovídá charakteru postav.

Před obřadem si taťka musí odpočinout u ohně, kde plápolají plameny ze starého nábytku.

Dospívající dcera ve své niterné podobě.

Přišli i návštěvníci z jiného světa.

Mezi znavenými hosty se objevil i Marilyn Manson.

Další Sims rodině jsem chtěla svatbu udělat stylovější... Naplánovala jsem ji dopředu, ale spletla jsem si AM a PM a svatba se spustila v 1 hodinu v noci, takže Sims opět chtěli spát! A aby toho nebylo málo, v sousedství si Simíci odhlasovali, že budou nosit papírové tašky na hlavě, takže všichni hosté přišli s tímto vkusným doplňkem. Fotky doplním k tomuto příspěvku později, tak stay tuned. :-D

Jako Fénix z popela nebo spíš Jožin z Bažin...

...jsem si připadala, když jsem se konečně vyhrabala z hnusné chřipky, která mě zmohla na netypicky dlouhou dobu. Co mě překvapilo a dlouho jsem to nezažila, možná nikdy v takové intenzitě, byla podivně hluboká deprese, kterou mi chřipka vyvolala. Tak ta je naštěstí snad taky zažehnána. Přešla dřív než kašel, který mě trápil ještě dva týdny po tom, co jsem byla schopná vstát z postele. 

Samozřejmě se kvůli nemoci všechny akce posunuly a resty nabobtnaly. Ale o tom psát nechci, chci ukázat nějaké způsoby, jak si teď hraju, když mám volný čas. 

Doplétám čepici, tu ukážu, až bude hotová. :-) 

Mám rozvyšíváno, ale trochu mi to připomíná, jak jsem byla nemocná, tak si to taky nechám na jindy. 

Hodně teď opečovávám svou sbírku plyšáků a věnuju se i svým virtuálním postavičkám, protože občas mám období, kdy pařím Sims 4. Koupila jsem si nějaká rozšíření, tak z nich chci vytěžit všechny herní možnosti. Například dohrát všem jejich kariéry na nejvyšší úroveň. U vlkodlaků dotáhnout na maximum jejich vlkodlačí ambice. Mít ekologické městečko. Vyhrát všechny odměny za chov zvěře a pěstování plodin. :-D No, nemám toho málo, a aspoň ve virtuálnu můžu přepínat mezi aspiracemi. Když se fackují osobní aspirace v jednom člověku, je to trochu náročnější.
A bohužel nemůžu být vlkodlak. :-D 

Vložím i pár fotek ze Sims, ale jsou to jen fotky monitoru, s printscreeny bych mohla udělat vlastní příspěvek. Aby toho nebylo málo, tak jsem příběhy svých simíku i panenek rozepsala do svého osobního deníku, včetně jejich rodokmenu. :-) No, vypadá to, jako kdybych měla hromady času, ale pravda je, že většinu vyplňuje starost o domácnost a učení s dětmi, případně management jejich kroužků a dalších akcí. 

megabejvák s raketou

skromnější obydlí vlkodlačí rodinky

přívětivá doktorka :D

příběh simíků v offline podobě

blbouni jedí na posteli, i když mají volný stůl

Jsem hrozně ráda, že už je jaro!!!

Plyšáky bych zas ráda trochu přioděla, ale nejprve chci dokončit onu rozpletenou čepici pro syna, případně i vestu pro sebe. 

Mám velmi tvořivé plyšáky :-D (Jsem cvok, ano:-) Ale zas můžu říct, že tuhle zálibu sdílím se svými dětmi. Ony z toho ale možná vyrostou. 

I moje barbíny dostaly stránku v deníku.

A jaké jsou vaše "divné" koníčky? :-)