O modlitbě
Jak velkou moc má tedy modlitba!
Řeklo by se, že je to královna, která má v každém okamžiku volný
přístup ke králi a může od něho dostat všechno, oč žádá. K vyslyšení
není vůbec nutné přečíst si v knize krásnou formuli, složenou pro
určitou příležitost. Kdyby tomu tak bylo... běda! Byla bych k
politování!... Kromě božského oficia, které nejsem nijak hodna recitovat, nemám odvahu přinutit se k hledání krásných
modliteb v knihách. Z toho mě bolí hlava, je jich tolik!... A potom,
jedna je krásnější než druhá... Nemohu se je modlit všechny, a když
nevím, kterou si vybrat, dělám to jako děti, které neumějí číst. Docela
prostě říkám Pánu Bohu to, co mu chci říci, bez krásných frází, a on mi
vždycky rozumí!... Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to
prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v
radosti. Zkrátka, je to něco velikého, nadpřirozeného, co mi rozšiřuje
duši a spojuje mě s Ježíšem.
Ale nechtěla bych, má milovaná matko, abyste si myslela, že se modlím společné modlitby v chóru nebo poustevnách (v zahradních kapličkách - Pozn. překl.) bez zbožnosti. Naopak, mám velmi ráda společné modlitby, neboť Ježíš slíbil, že bude mezi těmi, kdo se shromáždí v jeho jménu. Tehdy cítím, že vroucnost spolusester doplňuje vroucnost mou. Ale když se mám sama modlit růženec (je mi hanba to přiznat), stojí mě to víc než používat nějaký kající nástroj. Cítím, že se ho modlím tak špatně! Marně se snažím rozjímat růžencová tajemství, nedokážu upoutat na ně mysl... Dlouho jsem byla zdrcena tímto nedostatkem zbožnosti, který mě udivoval. Vždyť tolik miluji svatou Pannu, že by mi mělo být snadné konat k její cti modlitby, které jsou jí milé. Teď už se netrápím, myslím si, že Královna nebes je přece mou matkou a musí vidět mou dobrou vůli a spokuje se s ní.
Někdy, když je má mysl tak vyschlá, že z ní nemohu vydolovat jedinou myšlenku, abych ji spojila s Bohem, říkám velice pomalu "Otčenáš" a pak andělské pozdravení. Tyto modltiby mě uchvacují, živí mou duši mnohem víc, než kdybych je stokrát odříkala překotně.
Ale nechtěla bych, má milovaná matko, abyste si myslela, že se modlím společné modlitby v chóru nebo poustevnách (v zahradních kapličkách - Pozn. překl.) bez zbožnosti. Naopak, mám velmi ráda společné modlitby, neboť Ježíš slíbil, že bude mezi těmi, kdo se shromáždí v jeho jménu. Tehdy cítím, že vroucnost spolusester doplňuje vroucnost mou. Ale když se mám sama modlit růženec (je mi hanba to přiznat), stojí mě to víc než používat nějaký kající nástroj. Cítím, že se ho modlím tak špatně! Marně se snažím rozjímat růžencová tajemství, nedokážu upoutat na ně mysl... Dlouho jsem byla zdrcena tímto nedostatkem zbožnosti, který mě udivoval. Vždyť tolik miluji svatou Pannu, že by mi mělo být snadné konat k její cti modlitby, které jsou jí milé. Teď už se netrápím, myslím si, že Královna nebes je přece mou matkou a musí vidět mou dobrou vůli a spokuje se s ní.
Někdy, když je má mysl tak vyschlá, že z ní nemohu vydolovat jedinou myšlenku, abych ji spojila s Bohem, říkám velice pomalu "Otčenáš" a pak andělské pozdravení. Tyto modltiby mě uchvacují, živí mou duši mnohem víc, než kdybych je stokrát odříkala překotně.
Žádné komentáře:
Okomentovat