Teď mám takové období, kdy bych nejradši měla hromadu dětí nebo studovala geografii nebo cokoli, jen abych se nemusela učit na humanitní státnice.
Potkala jsem v metru ženu,
která mě učila společenské vědy na gymplu. A má dítě.
Myslela jsem, že to, s čím se pachtím já, ona už dopachtila a pachtí se s něčím jiným. Což je taky to, o co mi jde. O něco jiného. Vždycky se nesnadno soustředím na přítomnost a sním o něčem, co by mohlo být, a když to je, sním o tom, co by mohlo být pak. Ale.
Není to špatně. Tohle snění je motor, bez nějž bych těžko povinnosti přítomnosti odesílala do minulosti.
Ale tu ženu jsem slyšela mluvit k jiné a popisovala, jak se připravuje na zkoušky z literatury.
Úleva a smích sama sobě. A povzbuzení a inspirace. Však ona byla z těch humanitních, která mě na střední tak inspirovala tímhle směrem.
pátek 6. ledna 2012
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Daybook tag alias Občasníček
Už hodně dlouho obdivuju blog https://ponderedinmyheart.typepad.com/ (už není moc aktuální, autorka občas přispívá na instagram, ale já se...
-
Nedá se nic dělat, dítě změní člověku život. Různým lidem různě. Ale vím o mnoha lidech, kteří právě kvůli dětem přehodnocují jídeln...
-
Na nebi sbírá se vítr, zítřejší nachový vítr, a znova láska, znova, odedávna zpovzdálí překáží smrti.
Žádné komentáře:
Okomentovat