Stále věřím, že v každodenních banalitách se ukrývá něco univerzálního a důležitého. Nejde jen o ukájení touhy dělit se o zbytečné detaily. Vždyť je též ráda čtu, i ty podobné mým. A není to jen kvůli pocitu potvrzení vlastních hodnot, ráda čtu každodennost v něčem se lišící od mé. (Je taková? Neni jen jedna jediná, běžná, týkající se stejných hodnot, ač zaměřená na jiné detaily? Možná to tak bude.)
Je zvrhlé se takto dělit o život? O čí život? Vždyť nesvěřuju mnoho ze svého života. Nemyslíte snad, že já, jehož "hlas" k vám touto cestou promlouvá, je totožné s tím já, které tu klove do klávesnice?
Vážení, tohle je text.
A jestli něco dělám, tak konstruuji.
http://www.youtube.com/watch?v=baYZ-Uom-wI
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Od léta do léta
Za poslední rok se toho hodně změnilo. Respektive... ani ne nějak razantně, ale spíš průběžně. Pomalu přesouvám děti z domácího vzdělávání d...
-
...neboli kroniky. I když rodinná kronika se vžilo spíš pro knihu, v níž je sepsána historie rodu. To, co vkládám do naší rodinné knihy/dení... -
Asi nejsem moc letní blogopisač, nebo možná zážitkový? Jak bylo vidno z minulého příspěvku, rodinné vzpomínky uchovávám. Uchovávám i osobní ...
Žádné komentáře:
Okomentovat