Naše rodinné deníky...

...neboli kroniky. I když rodinná kronika se vžilo spíš pro knihu, v níž je sepsána historie rodu. To, co vkládám do naší rodinné knihy/deníku/kroniky se historií pomalu stává. Od roku 2020 dělám svým dětem takovou vzpomínací knihu, ve které je zaznamenáno, co jsme spolu prožili. Jsem založením rodinný archivář, tak mě to i hodně baví. Věci jako deník miminka mi nikdy moc nešly, protože v miminkovském období prvního dítěte mi nefungoval mozek a u dalších dětí to byl takový fičák, že jsem byla ráda, že jsem obstarala základní úkony a úkoly, a pokud jsem něco miminku sepisovala, tak leda v kontextu aktivit celé rodiny. Aby toho nebylo málo, tak píšu svoje deníky a ještě píšu "třídní knihu" jako doplněk k domškoláckému portfoliu, kde jsou záznamy toho, co jsme doma probírali. 

Naše kroniky nepíšu do sešitů, ale používám na ně pořadače, děrované papíry a eurofolie. Záznamy se tak dají doplňovat zpětně, případně se k nim dají doplnit obrázky dětí, apod. Málokdy jsem vzorná a tvořím záznam hned po akci, většinu nějakou dobu schraňuji vstupenky, prospekty a obrázky dětí a pak je nasáčkuju do pořadače a opatřím nějakými komentáři. 

Zde je několik fotografií na ukázku a pro inspiraci: 

Tvoříte si také podobný rodinný deník? Nebo máte dokonce nějaký z dětství?

Tři fajn akce letošního jara

Letos nám konečně vyšla účast na akci Armáda na Náplavce. Sešly jsme se tam s mou kamarádkou a jejíma dětma, což je vždycky velké pozitivum, protože naše děti rády tráví čas s kamarády. Je to zkrátka přidaná hodnota. Tuto akci velmi ocenil náš nejmenší, protože miluje všechny možné ozbrojené i záchranné složky. Ale ve všech vyvolaly velký dojem přelety vrtulníků nad Vltavou, z nichž vyskakovali výsadkáři. Líbil se nám i koncert vojenské kapely. Očekávali jsme nějaký pochodový orchestr a nakonec to byl docela punk, žesťový punk. Na závěr jsme viděli ještě kousek ukázky výcviku psa vojenské policie. Během celé akce děti lezly do obrněného transportéru a ostatních armádních vozidel a s nadšením si osahávaly kulomety. 

Další skvělá akce byl Veletrh vědy. Byli jsme na něm už asi potřetí a vždycky jdeme víckrát. Koná se 3 dny a myslím, že letos poprvé jsme tam byli jen 2 dny a v sobotu jsme si raději jeli odpočinout na chatu. Velké pozitivum je, že nejmladší už není ani mimino, ani batole, a občas už nějaké aktivity taky ocení. Dokonce jsem si zašla na přednášku. Starší děti se víceméně pohybovaly po areálu samy, jen jsme se občas svolali přes mobil. Událost neocení jen děti, stánky mají připravené zajímavosti i pro dospělé, a největší benefit je, že si člověk může popovídat s odborníky mnoha oborů. Milujeme.

  

Na poslední akci, kterou chci zmínit, jsme byli tentokrát podruhé. Jde o Muzejní noc na Jedničce (myšlena je 1. lékařská fakulta). Loni jsem vzala jen nejstarší dceru, letos jsem vzala nejstarší i mladší. Návštěvníkům se otevřou muzejní sbírky plné koster a různých částí lidí i zvířat naložených ve skleněných dózách s lihem. Zároveň si dospělí i děti mohou vyzkoušet třeba odběr krve na umělé ruce, případně zkusit nebo alespoň vidět různé chemické experimenty.