Dlouho jsem toto téma na blogu nenakousla, ale nepíšu zde poprvé, že mám slabost pro podivné, neznámé knihy, které většinou objevuji v krabicích s knihami k rozebrání nebo za pár korun. Občas se nějaká vynoří po prarodičích.
Odtud mám zřejmě i knihu, o níž dnes napíšu. Na celém širém internetu se mi nepovedlo najít popis jakékoli čtenářské zkušenosti s touto knihou. Možná jsem to hledání odflákla, zkuste to. :) Prodává se v antikvariátech a bývá zmíněna v knižních databázích, ale jinak žádné informace o obsahu nebo míře potěšení, takže co tedy s ní?
Na začátku knihy je nám představeno několik patnáctiletých dívek, které osud svede do dívčí internátní školy Harwood Hall, kde se pak odehrává zbytek příběhu. Mohl by to být začátek hororu nebo feministického dramatu nebo něčeho ještě horšího, ale nikoliv, jedná se o příjemné, lehce dobrodružné čtení pro dívky.
(Od určité doby čtu knihy kritickým pohledem cenzora, abych zjistila, jestli tu či onu zařadit mezi knihy vhodné pro děti, nebo jestli je raději bezpečně odstranit z dosahu.)
K formě této knihy mám drobné výtky. Co se týče hodnot, tak nikoliv. Hlavním tématem je přátelství a s ním související věci jako odpuštění, sebezápor, omluva, vzájemná pomoc. Dívka, která se chová nečestně, a dokonce na ples dívčí školy propašuje osobu mužského(!!!) pohlaví, je vyloučena.
Kniha je sestavena z dobře napsaných, drobných zábavných epizod, spojených hlavní vyprávěcí linkou, tj. záhadou, která spěje k rozluštění. Toto pojítko a jeho následné rozuzlení je dle mého názoru nejslabším prvkem knihy. Rozuzlení je zkrátka divné a rozmotává další vyprávěcí linky, které byly ale v příběhu zmíněny jen nepatrně. Jako by se na konci vysvětlilo něco, co vysvětlení tolik nevyžadovalo.
Však uvidíte.
Knihu najdete u antikvářů, výprodejích a pozůstalostech. Možná.
(U nás v knihovně zůstane.)
Původní název: The Mistery at High Hedges
V originálním znění vyšla v roce 1937.
A nové ticho se sneslo na ranní pokoj. Potom Karla něžně prohodila hlasem, jakým vždy mluvily dívky, když hovořily o milované ředitelce: "Že máte rády způsob, jakým nám přiděluje naše hesla? Říká se, že po všechna ta léta, co je v Harwood Hallu, nikdy nedala totéž motto dvěma dívkám!"
Helena jí skočila do řeči: "A myslím, že její heslo je ze všech nejhezčí! Má je zarámované a pověšené nad psacím stolem. Je to citát z knihy o družině krále Artuše."
René si marně vzpomínala: "Myslím, že jsem si toho nikdy nevšimla."
Helena hned poroučela Karle: "Přednes to pro ni!"
Karla se okamžitě zvedla. Nic na světě neměla tak ráda, jako "přednášení". Začala tiše a opravdu jednoduše: "Žij čistě, mluv pravdu, napravuj křivdy a následuj krále, jinak proč jsi se vůbec narodil?"
Žádné komentáře:
Okomentovat