Nebo to taky může bejt tak, že se
ulice přemisťuje vzhledem ke mně, přímo přede mnou se tu
převíjí jako pomatená červenobílá páska, která je
prošpikovaná vlajkama jako narozeninovej dort, zákusek, kterej pro
mě upekla máma Izabela u příležitosti mýho návratu z nekonečný
temnoty, kde sem byl na beton na ňáký rekonvalescenci,
resocializaci. Poněvač jenom tak si to můžu vysvětlit. Já sebou
vezu různý turistický vzpomínky, upomínkový krajinky, na
kterejch je právě možný vidět tu tmu zachycenou jak ve dne, tak
i v noci, z profilu a z ptačí perspektivy, která ale vypadá
vždykcy úplně stejně a každopádně je černá. Mám taky ňáký
fotky ze svýho foťáku, já na pozadí tmy, kde nejsem vidět, ale
pravděpodobně sem tam byl. Vezu ti, Izabelo, taky trochu tý tmy v
zavařovačce, místní specialitka, trochu načatá, poněvač
strava byla špatná, taková ňáká nekalorická, málo výživná.
(s. 138)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Daybook tag alias Občasníček
Už hodně dlouho obdivuju blog https://ponderedinmyheart.typepad.com/ (už není moc aktuální, autorka občas přispívá na instagram, ale já se...
-
Nedá se nic dělat, dítě změní člověku život. Různým lidem různě. Ale vím o mnoha lidech, kteří právě kvůli dětem přehodnocují jídeln...
-
Na nebi sbírá se vítr, zítřejší nachový vítr, a znova láska, znova, odedávna zpovzdálí překáží smrti.
Žádné komentáře:
Okomentovat