Den 6.

Biče se rozmrskaly a švihají silnici, keře, zakusují se do spár a čím více bijí město, zdvojují svět. To když přestane kůže města mlaskat a trochu se opotí loužemi, spadnou kusy nebe na zem. Svět jasní a jeho hrany jsou vybroušené větrem. Odřezal všechny bradavice a seškrábal nánosy špíny. Město kříšené jarem. Rekvizity: sakura a lešení, kulisy jsou černé. Pane osvětlovač, nasviťte ten strom pořádně! Postavy: zalezlé v mikrokosmech, které buňkami nejsou, protože ty izolované umírají, byty zdá se ne. Namísto organismu spokojí se s rámcem domu. Jen mrak vrhá stín, který z prostoru dělá domov. Naposled před lety když zapráskal bič, město-moře-stavení se rozestoupilo. Vznikla ulice, na jejímž konci se ze země vynořuje bílá ruka, natahuje se a marně touží svírat bičiště. Jen z nejdelšího prstu občas zajiskří maják pro vzdušná plavidla, protože proudy nad Prahou bývají proradné.

Vejce je šišaté a bude s ním veselo