sobota 27. září 2014

O druhé konverzi

Člověk totiž zakusí první obrácení, když se osobně rozhodne pro následování Krista a pro službu Bohu. Bývá to v období dospívání, kdy jinoch nebo dívka odloží dětský způsob víry. Dětská víra bývá upřímná a horlivá, ale obvykle spočívá na autoritě rodičů nebo blízkých.

Někdy první obrácení skutečně znamená hlubokou změnu v životě dospělého, když se mu dostane té milosti, že požádá o křest.

První obrácení se projevuje počátečním nasazením pro dosažení křesťanské dokonalosti. Člověk se začne cvičit ve ctnostech, někdy koná i nějaký sebezápor, postí se, modlí, rozjímá nad Písmem svatým, čte duchovní literaturu a snaží se nehřešit těžce. Ovšem život prvního obrácení se vyznačuje určitou prostředností, kolísáním mezi vlažností a horlivostí a také povrchností, neboť jeho dobré skutky bývají poskvrněny sebeláskou, hledáním vlastních potěšení a lpěním na různých radostech života. Aby se člověk povznesl k druhému stupni duchovního života, na cestu pokročilých, potřebuje druhé obrácení.

Milost druhého obrácení dává Pán všem, kdo vytrvají v úsilí etapy začátečníků. Ta může být i velmi dlouhá, např. u sv. Terezie z Avily trvala do čtyřicátého druhého roku jejího věku. U jiných světců byla naopak velmi krátká, proběhla už v dětství.

Mnoho křesťanů však k druhé konverzi nikdy nedozraje. Ti pak podobný proces musejí absolvovat za velkých bolestí po smrti v očistci, pokud se tam vůbec dostanou, protože kdo v duchovním životě nepostupuje, ten ustupuje.

S. 71 - 72

Z knihy Chudobka z Orlických hor. Sestavil P. Filip M. Antonín Stajner OP. Vydalo nakladatelství Flétna v Ústí nad Orlicí, 2014.

2 komentáře:

  1. Odpovědi
    1. Mě docela taky. Za svou druhou konverzi proto musím prosit, zatím mě velmi vystihuje ten odstavec o konverzi první.

      Vymazat