sobota 23. ledna 2016

Výprava za sekvojemi

Už sedm měsíců chodíme s Tinou do nejbližšího parku v naší čtvrti. Zaznamenali jsme tam konec jara, léto, podzim a teď se tam procházíme ve sněhu. Tina se během té doby naučila chodit, pojmenovat strom, květiny a domy a pochopila, že na klouzačku a houpačky půjde zase až na jaře, protože teď v zimě "spí". 

Za těch sedm měsíců jsme si ale ani já, ani manžel nevšimli, že ty obrovské stromy nad našimi hlavami jsou sekvoje, lépe řečeno sekvojovci. Paradoxně jsem se to dozvěděla až díky internetu, když jsem se snažila najít, jestli existuje nějaké itinerář rostlin v tom našem parčíku. Pokud ano, tak není online, tolik významný asi náš parčík nebude. Nicméně jsem na stránkách monumental trees našla informaci, že by se tam měla nacházet nějaká sekvoj. 

Na další procházku jsem se tedy moc těšila, udělala si místo v paměti telefonu, oblíkla batole a vyrazily jsme. Na místa, kterými chodím téměř denně, jsem hleděla úplně novým způsobem. Nechápu sama sebe, že jsem si jich nikdy nevšimla, že mě to nikdy nezajímalo. Sekvoje tam jsou minimálně čtyři! 


Už den předtím, než jsem zjistila, co mám přesně v parku hledat, jsem poprvé zažila takový zneklidňující pocit, že ty stromy jsou tak nějak velké, a jaktože mi to nikdy předtím nepřišlo. Asi to bylo tím, že byly vidět i jiné barvy než černá a bílá jako teď v zimě, oči jsem měla upřené buď na malou, která se učila chodit, nebo do telefonu, když se hrabala v písečku. 

Teď poprvé jsme si hrály u kmenů a schovávaly se mezi splývajícími větvemi. Dívaly se spolu nahoru a nechaly se zajmout závratí. 


Program dalších procházek je jasný, budem zkoumat a poznávat přírodu. Každá po svém. Aspoň nám nebude chybět spící hříště. 

čtvrtek 21. ledna 2016

Mrzlo

Včera se toho nějak hodně semlelo, až jsem málem zapomněla na momentky z ranní procházky, které jsem zachytila na telefon. Dnešní procházka nebyla tak jiskřivá a mrazivá, protože se oteplilo. Pohled na aplikaci počasí ve mně vzbuzuje dojem, že letos v Lucembursku domrzlo a dosněžilo. Ale třeba se sníh zas vrátí v dubnu. 







středa 13. ledna 2016

U nás se...

 ... peče, bádá, kreslí.

 

Ano, aktivity musím vybírat spíše indoorové (pokojové? pokojné?), protože od konce roku s malou obě pochrchláváme. I když to bylo ubíjející, snažila jsem se využít toho času, kdy jsme byly v podstatě doma "uvězněny" a ven šly maximálně nakoupit.

...peče...
Zkusila jsem proto upéct chleba z kvásku, pak rohlíky z droždí, pak druhý chleba, pak zase rohlíky. A pak jsem toho zas radši nechala, protože bychom mohli v lednu přibrat víc než o Vánocích. Hlavně ty rohlíky by bylo dobrý trochu omezit. Do chleba se zase brzo pustím. Baví mě totiž hrozně hníst těsto. V tu chvíli se zpomalí čas, nemůžu chmatat na telefon, a dělám něco, co zástupy generací přede mnou. Konkuruje tomu už jen příprava trouby, rozpálení plechu, zapaření... a mé romantické já touží sázet chleby do pece. Velmi mě potěšilo, když se Tina na domácí pečivo, bez ohledu na tvrdost kůrky vrhla sama od sebe a snědla ho poměrně dost. Aby snědla snídani z kupovaného, ji musím občas přemlouvat.

...bádá...
Spojení s generacemi předků. To vlastně praktikuju ještě jednou aktivitou, hrabu se na internetu v oskenovaných matrikách. Docela dobře se hledá část předků mého muže, s těmi svými už dlouho přešlapuju na místě a v podstatě čekám na zveřejnění dalších matrik a na informace od živých. Trochu si namlouvám, že to dělám pro Tinu, ale co když to jí vůbec zajímat nebude? Pro ni udělám víc, když tu koketerii s minulostí trochu omezím a půjdu jí ukazovat v knížkách kraby. 

...kreslí...
No ale jsem nenapravitelná a moje myšlenky se k dobám minulým stále vrací, o víkendu jsem proto využila manželovy přítomnosti (krabům, duplu a Tině se věnoval on) a já se snažila svým myšlenkám dát tvar. Nechtěla jsem je vybarvit, prozatím, ale třeba to můžete zkusit vy:


vteřina roku 1978
vteřina roku 1878








Tina nezůstává pozadu a kreslí kola, oči, hlavy. Dožaduje se, abych jí kreslila "tátu, mámu, mimi, kokodák, mýš..." Obrázek pak vždycky důkladně začmárá a řekne, že "neni". Vytiskla jsem jí i ty své obrázky a taky už "neni". Včera mi pomáhala vybarvovat antistresové omalovánky a docela pěkně zacházela s mou oblíbenou sadou pastelek. 
Za chvíli se malá vzbudí a po dlouhé době si dopřejem procházku = nákup, ale už asi zas zkusíme chodit ven denně, pokašlávat a posmrkávat zřejmě budem asi až do jara. Možná že i do Lucemburska přichází zima, tak ať si jí užijem.