Blogy jsou plné článků na téma, jak je fajn, když mají děti málo hraček. Jak rodiče dětem koupí dohromady knihu, brusle a špalíček. Jak se to dobře uklízí.
U nás je z nějakého záhadného důvodu hraček jak v hračkářství. A další přibudou na Vánoce.
Já vím, miminalismus a vyhazování je pěkná věc, ale a) dítě se hraček vzdát nechce, i jen občas něco odnést do sklepa je boj... b) myslím, že když už něco mám, tak by se to mělo využít do mrtě. I teda všechny ty neuváženě zakoupené hračky.
Moje strategie je, že si s tím prostě hrajem.
Občas nosím krabice hraček za nudícíma se dětma, ale jakmile se začnu přehrabovat, už jsou kolem mě a já po chvíli můžu vyklidit pole, protože děvčata zuřivě oblékají panenky alias panči. Nebo spínají Voltíka. Nebo staví domečky, prohlížej si knížky, patlají modelínu. (Dobře, ta menší spíš záškodničí, ale snaží se.)
A někdy taky ne. Něco si kreslí, chodíme ven.
Jestli máte jednu poličku s pár kvalitníma hračkama, tak před vámi smekám. Fakt to obdivuju. A závidím uklizenou domácnost. A sebeovládání při nákupu.
A jestli ten plastovej šrot taky kolikrát přehazujete vidlema, pak si vzpomeňte na nás, abyste věděli, že v tom nejste sami.
 |
| Batole zkušeně obouvá panču |
 |
| No dobře, tohle asi kupovat nebudeme... |
