sobota 23. března 2019

Den v životě - 20/03/19

Tentokrát vás místo týdeníku čeká jednodeník.

Nedávno jsem si vzpomněla na spontánní "projekt" několika bloggerek (syroovka, Klára z rybníčku, Nicenka). V roce 2015 si zaznamenaly své dny, aby viděly, kam jim mizí čas.

Strašně moc by mě zajímalo, jak by to napsaly teď! 

Protože teď hodně chodím s foťákem a potřebovala jsem motivaci pořádně si uklidit a být produktivní, taky jsem se o to pokusila.

Vybrala jsem si středu, je to jeden ze tří dnů s odpoledkou. Školka nám organizuje čas víc než bych chtěla.

Nebyl to nakonec úplně standardní den, chtěla jsem mít na fotkách uklizeno, tak jsem víc kmitala, ale měla jsem nakonec pocit, že jsem krom poklízení nic pořádně neudělala. A večer, kdy jsem na chvíli polevila ve sbírání a otírání, se láva hraček stejně vyřinula.

Nezaznamenávám, kdy jsem se modlila a tak. Růženec se modlím ve volných chvilkách, většinou v duchu a na prstech. A úplně největšinověji cestou do/ze školky.

5.10 - 5.50
Kojím.

6.20
Vstávám. Dělám si kafe, chystám svačinu a snídani pro T. a doufám, že se nevzbudí H.

Gudde Moien!


6.30
Vstává manžel, jde se umýt, aby ožil. (Zřejmě nám teče z kohoutků živá voda, ale já ji musím mít smíchanou s kávou.:-)

6.45
Budíme T. Harmonogram rána je celkem pravidelný a nacvičený.
Ona pak snídá, obléká se, češu ji. Já se většinou během její snídaně myju.

Učesáno.


7.40
Manžel odvádí T. do školky a jde do práce.

8.45
H. nezvykle dlouho chrní, tak se pouštím do přípravy jídla. Bude domácí pizza. Pro děti z normální mouky, pro nás květáková. T. by květákovou určitě nejedla, H. ji možná zkusí.
Pokouším se ukrást pár chvil na kreslení, protože mám NÁPAD!



9.12
Budí se H.

Snídaně šampionů





9.50
Pizzy hotovy, tak si říkám, že bych konečně měla chvilku? Ale to jsem si neměla říkat. H. se dožadovala jít na záchod (je jí 21 měsíců), tam se naklonila pro toaleťák, ztratila rovnováhu a spadla... obličejem na tyč od záchodové štětky! Úplně jsem se děsila, v jakém stavu uvidím její oko, až ji na sebe otočím... Díky Bohu to schytalo jen obočí - bude modřina, možná boule. A pláč a pláč a pláč. Ukazuje si na obočí a řve, že má "auvajs" a že chce "míííímóóóó". Takže kojíme.



cca 10.30
Vyrážíme na hřiště a pro T.





11.45
Vyzvedáváme T. ze školky a snažíme se dojít domů na oběd, aby se holky najedly včas a mohly si pohrát, než zas půjdem do školky.
Zdržuje nás H. nepřekonatelná touha chodit (kam se jí zlíbí) a T. touha lovit ploštice.



12.21
Obědváme!!!

T. povídá: "Já bych chtěla mít robota, co by mi dával mlíko, dokud bych neřekla stop."
Podívá se na mě a říká: "H. se má, ona má takovýho robota."


13.40
Obléct obě holky a vyrazit odvést T. na odpoledku. H. usíná v kočárku. UF!

14.10
Vracíme se do bytu, H. stále spí, parkuju ji v obýváku a plížím se do pokoje převléknout aspoň půlku postelí.

15.40
Vyjíždím z bytu se stále spící H. v kočárku a jedem pro T. Tentokrát naposledy, hurá.

16.00
Odcházíme od školky a probouzím H. Jdeme přes park na hřiště s trubkovitou klouzačkou. Tam si holky hrajou na fazole a oříšky, co se rozemelou na mouku.
Zastavujeme se u sochy v parku, kde je virtuální pokémonová tělocvična a chvilku trénujeme pokémony, přebaluju H., pokocháme se květinami, ptáčky, sekvojemi a jdeme se klouzat.



Taky váš kočárek vypadá takto?




17.17
Doma! Jdu chystat první večeři. (Mám doma totiž hobitečky.)
Připravuju si, co je potřeba udělat za úkoly po lekci lucemburštiny. Ale nakonec něco stihnu udělat ještě před. Druhý den chci jít s H. na cvičení pro batolata, tak si připravím oblečení pro obě a začnu vařit brokolicovou polívku na druhý den.



19.00 - 20.00
Skypová lekce lucemburštiny. Má dospělácká chvilka. 
Manžel začíná koupat děti a ty si pak dávají nějakou další večeři.




21.00
T. spí, ale s H. zápolíme. V ložnici se nakojí a místo usnutí zdrhá do obýváku, protože chce "tátu".

22.20
Konečně usíná H. Já si chvilku čtu knihu od P. D. James a odpadám.

23.00
Jdu spát já, manžel ještě skládá hudbu.

A druhý den vše odznova.


A jak to máte vy? Stíháte se vyspat? Máte aspoň občas uklizeno nebo si naopak klepete na čelo, jak je možné, že permanetně nic nestíhám? :-D Napište si taky jedodeník a dejte vědět, ať se můžu podívat. :-) 

pátek 22. března 2019

Odrazy nebe u nás

Člověk je bytost z masa a kostí, proto prý potřebuje sytit nejen duši, ale i smysly. Proto třeba svátosti nejsou jen duchovní záležitost, ale mají i hmotnou formu, kterou můžeme vidět, cítit. Proto by si měl výzdobou bytu připomínat, co je důležité.

O Velikonocích to bude 6 let, co jsem pokřtěná.
Je to teda boj! Ale jediná možná cesta.

Pár míst u nás.

(Už jsem se dozvěděla, že je to hrozně nevkusné, tak snad to přežijete. :-D)







neděle 17. března 2019

Digitální staročtení

Jaká ironie. Se zažloutlými stránkami starší literatury se můžeme hojně setkávat ... digitálně!

Ukládám sem pro vás i pro sebe nějaké zajímavé digitální zdroje a úlovky.


sobota 16. března 2019

Radosti týdne ve znamení únavy

... tak velké, že jsem popsala jen neděli!

10/03/19
Neděle.
Jsem unavenější než po běžném všedním dni!
A to jsme jen po kostelu a po obědě vyrazili do Luxexpa na výstavy blyštivých věcí.  (V jedné hale vystavovali naleštěné veterány a v druhé hale byla prodejní výstava minerálů.)
Asi to bude tím, že víkend nevíkend batole v 7.30 řekne: "Mami?" A ukáže na dveře: "Tady. Ťapy."

středa 13. března 2019

Papírově

Četla jsem se zalíbením několik článků, v nichž blogerky ukazovaly haldy svých papírových zápisníků a mnohokrát jsem se chtěla podělit o analogové šustění těch svých, ale zatím jsem se k tomu nedostala. Teď mě zas trochu popostrčil Vlastin článek, tak napíšu alespoň o dvou svých sešitech, sešitech na všechno. Jsou dva, protože první je již popsán. 

Ano, mám vánoční ubrus, jarní by měl co nevidět dorazit poštou.


sobota 9. března 2019

Začal půst (ale rodičovství pokračuje)

03/03/19
Z kázání:
"Volba epištoly (hymnus o lásce z dopisu sv. Pavla Korintským) v neděli před Svatým postem poukazuje na to, že půst souvisí s láskou."

sobota 2. března 2019

Okouzlena předjařím


24/02/19
Tentokrát jsem si řekla, že bych k psaní mohla pořídit víc fotek.
Hned v neděli mi to nevyšlo. Většinu nedělě jsme strávili v autě. Pozorovali jsme siluety německých hradů v zapadajícím slunci.

25/02/19
Představte si, že existují semínka pro zahradnické blbečky (míním tím sebe), kteří stěží rozeznají pampelišku od chrpy. Semínka jsou označena obrázkem včeličky a popiskem Insektenbuffet. To je ostatně můj pěstitelský cíl tohoto roku. Nalákat havěť. Nedělám si iluze, že bych vypěstovala něco k jídlu, tak ať si dopřejou aspoň opylovači.

Lucemburské střechy a modrota střešním okýnkem.

Tak bude i obrázek. Nakreslím si panáčka jako trpaslíka bez čepice. A něco z četby.

26/02/19
Cítím se trochu nepohodlně, že máme tak velkou terasu. Měli bychom ji více využívat, měli bychom ji víc osít a osázet rostlinami, které by chutnaly včelkám a jinému hmyzu. Nakonec vždycky seženu pár sazenic, osázím pár truhlíků a doufám, že opět vykvetou ty třezalky a jiné květiny, které jsou tady vysázeny původně. Zahradničení je taková věda, že mě občas udivuje, jak může něco v přírodě růst samo od sebe.

27/02/19
Přes Lucemburk přelétala další hejna divokých migrujících ptáků. Možná to byly husy, ale byly daleko, vysoko, těžko vyfotit. Ale dělaly hrozný kravál. Znělo to jako kdyby mi hejno drůbeže pobíhalo po terase. Obloha byla tak modrá, až z toho bolely oči. Když ptáci dělali manévry a kroužili (asi čekali na toho s GPS navigací), nebyli občas proti obloze ani vidět. To jejich kroužení, "rojení" vypadalo zajímavě. Málem jsem vyzvedla starší dítě pozdě ze školky, protože jsem sledovala, jak se k jednomu kroužícímu útvaru blíží již útvar letící, uspořádaný do V. Zase to vypadalo, jako kdyby na sebe čekali, jako kdyby těm kroužícím chyběla mapa, protože ti, co doposud kroužili, se hned připojili k těm letícím a uspořádali se podle nich. Bylo to opravdu impozantní.

28/02/19
Čím to je, že děti tak zvláštěn voní, když jsou vyběhaný z venka?




01/03/19
Blíží se půst a já přemýšlím, jak zase naložím s tou každoroční možností naučit se o trochu víc milovat Boha, naučit se trochu víc o jeho Lásce. Odříkat si radosti světa je dost složité. Jakou aplikaci si smažu a co si dovolím nechat? Co jíst a co ne? (Když jsem vlastně pořád kojící.)
Vždycky mi přijde složité se umrtvovat zrovna v době, kdy kolem mě všechno ožívá. Myslím pak na Terezičku a jiné světce, kteří byli sice fascinováni přírodou jako dílem Stvořitele, ale dokázali se pohledu na ni vzdát, protože Jeho měli mnohem radši. 

02/03/19Dopoledne karneval v České škole a odpoledne oslava pátých narozenin folklórního uskupení MeliMelo, kde vystupuje i moje starší dítko. Po hodinové zkoušce, utopenci, půl hodině proslovů byla T. tak unavená, že celé vystoupení prozívala.

neděle 24. února 2019

Prázdninový týden

Když se snažím zachytit momenty dní v běžném týdnu, lámu si hlavu, co se stalo zajímavého, protože je vše zdánlivě běžné a opakující se. Když jsme na prázdninách, děje se toho zajímavého dost, ale a) vybrat něco krátkého a trefného taky není snadné, b) je to takové celé bolavější. V úterý jsem byla jinde než v pátek a ani nemrknu a už se zas chystáme vyrazit do Země Nezemě.

Místo frustrace, že nedokážu popsat vše, se budu radovat, že si nechávám něco pro sebe.

Potkala jsem se s několika pro mě důležitýma lidma, a ... neumím psát o tom, jak jsou pro mě důležití, takže si to uchovám v sobě. A na papíře.

17/02/19
Objevili jsme nová hřiště na starých místech. 
Přemílám v puse toponymum Sokolníky. Chutná jak šedé vzpomínky. 



18/02/19
Tradiční prázdninová výprava - k doktorovi. Jedno z dětí dostalo antibiotika. Tradičně.
Netradičně to mladší.
To zdravější pak mohlo vyrazit do Království železnic.
To nemocnější si aspoň pospalo v lese v kočárku. 

19/02/19
Vždycky jsem tak naivní.
S železnou představivostí si představuju, jak moc si budu číst. A kreslit.
Nakonec aspoň procházím staré knížky, co mají moji rodiče v knihovně.
Chtěla jsem T. ukázat nějaké encyklopedie, ale neúspěšně. Leží ve Čtyřlístkách. 
Kromě pohledu na knihovnu je mi těsno z pohledu do mapy.
Tolik míst, která bych chtěla projít a nevyjde to. A na všech těch místech bych chtěla někoho potkat.

Jsem ráda, že existuje víno, když se potřebuju rozmluvit.
Jsem nerada, že existuje víno, když mi je z něj špatně. 



20/02/19

Potěší, když potkám člověka, který má taky rád, když mu někdo zvědavě očumuje...




knihovnu. 



21/02/19




22/02/19
Nevím, jak moc mám zápasit s vlastní divností.
Jsem ráda, když jsou lidi kolem mě, a jsem ráda, když se spolu baví. Většinou i vnímám a reaguju.
Ale zároveň si přitom děsně nutně potřebuju číst.

23/02/19
Do Prahy přes Tlustovousy, vyspat se a v neděli vyrazit směr Lucembursko.
Málo poetiky, hodně stesku.
Plánování, co je doma třeba uklidit, zalít, odmrazit. 

sobota 16. února 2019

Do třetice

10/02/19
Kostel a návštěva přátel v Mameru.
Asi nic k rozepisování, ale dělala jsem si malou rešerši o Mameru a pobavilo, že mu kamarádka říká "naše vesnice", a podle wikipedie to je 13. největší město v Lucemburku. :-D

11/02/19
K pondělku jsem si nenapsala žádnou poznámku, u něj bylo důležité zřejmě to, že jsem přežila. Odpolední školka, na kterou musíme běžet o 15 minut dřív, protože děti odváží bus do lesa.
Pak české zpívánky na druhém konci města.
Podělím se aspoň o zajímavou aktivitu s dětmi - výroba ročňoobdobového stromu.

12/02/19
Mně se ty dny strašně slévají, už ani nevím, co se dělo včera.

Dneska jsem byla dopoledne ráno s T. ve školce (a s H. taky samozřejmě).
Představila jsem lucemburské multi-kulti třídě čtyřlístek z roku 1979 a převyprávěla jim (anglicky a s tlumočením do lucemburštiny od píučky) Robot to zařídí. Samozřejmě jsem se nezapomněla prsit původem slova robot.



Čtu T. Hobita.
- A kdy tam hoděj ten prsten do sopky?
- O tom se píše v támhletěch 3 tlustejch knihách.
- Tak mi přečti Hobita, pak poslendí díl Narnie ... a pak mi můžeš přečíst to s tim prstenem.
- T., to je ale fakt strašně složitá knížka.
- Já to zvládnu. Budu se hodně ptát.


13/02/19
Dny jsou tak stejné...
Cesty ze školky, do školky.
Dneska bylo jinak jen to, že Tina chtěla jít po určitých dlaždicích. Co má taky dělat.
Ve školce se jich ptali, co jim dělá smutek. Už jsem se děsila, že napráská svou věčně řvoucí matku a brzy u nás zazvoní sociálka, ale dobrý... prý je smutná, když odpoledka.
Chápu, to jsou dny, kdy ze školky a do školky naběhám dohromady 6 kilometrů.

14/02/19
Čtu Prstenec prozření od Julie Novákové, ačkoli se mi to vůbec nehodí do Čtenářské výzvy. I když ještě uvidím, třeba by se to dalo na něco napasovat. 
Dneska bych toho chtěla TOLIK dělat, včetně čtení, ale budu muset balit (v pátek v noci vyrážíme směr Czechland) a dodělat obrázek.
Sny o tom, jak bych si nakreslila nějaké logo blogu nebo napsala článek pro signály asi musím prozatím odložit. A nápady si ideálně zapsat, že?



15/02/19
Balení, shon a stres.

16/02/19
Cesta za babičkama.
Jestli si s partnerem chcete pěkně popovídat, vyražte na několikahodinovou cestu. My jeli 8 hodin z Lucemburska do Prahy.
Vstávat v 1.30 ráno bylo opravdu bolestivé.
Cestou sice neřídím, ale tentokrát jsem měla složitý management blicích pytlíků. Aspoň že batole spalo. Odpoledne les. Sídlištní les. Mám teď nějaké štěstí na skřítky, pořídila jsem dětem knížky o pohádkových bytostech a v pražském sídlištním lese se chodíme dívat na dřevěnou sochu skřítka Čimíska.


Nové knihy a sídlištní insta fotka:



Den v životě - 20/03/19

Tentokrát vás místo týdeníku čeká jednodeník. Nedávno jsem si vzpomněla na spontánní "projekt" několika bloggerek ( syroovka , K...