čtvrtek 31. března 2022

Daybook tag alias Občasníček

Už hodně dlouho obdivuju blog https://ponderedinmyheart.typepad.com/ (už není moc aktuální, autorka občas přispívá na instagram, ale já se k němu vracím, když potřebuju povzbudit) a je to asi tak 8 let, co jsem se jím chtěla inspirovat v psaní občasných příspěvků - Daybooks - podle jedné šablony. Líbilo se mi, jak v nich autorka čas od času shrnovala jejich domškoláckou každodennost. Stejně tak se mi líbí tag  {pretty, happy, funny, real}, ale ten už je spíš značkou blogu Like mother, like daughter, že nevím, jestli si ho mám přeložit, nebo nechat anglicky. :D

Nevýhoda je, že pokud se ke mně nikdo nepřidá, nebudu s nikým pomocí těchto tagů propojená. :-D Ale třeba to někoho zaujme a zkusí to taky. (Evi?:) 

Dneska jsem se rozhodla, že si názvy odstavců přeložím a "daybook" zapíšu. Prostě tak, abych zachytila zas nějaké momenty. 

Akorát když nad tím tak přemýšlím, tak si nejsem jistá, jestli jsem to už někdy v minulosti nezkusila. Třeba to je můj druhý pokus a já o tom nevím? 


Za oknem: Prší. Moc málo. Zahrádka by hltala víc. Vsadím se, že se rozprší nejvíc ve chvíli, kdy půjdu vyprovodit nejstarší dítě na kroužek.

Takhle to za oknem vypadalo před pár dny

Poslouchám: Řev dětí. Občas je přehluší sluchátka. Naposledy jsem poslouchala podcast Příběh, který se opravdu stal.

Nosím: Tady ta položka asi počítá s tím, že žena pěstuje nějakou kulturu oblékání i v domácnosti. To se mi ještě nepodařilo, takže mám tepláky. Obrovité tepláky, do kterých by se vešla celá rodina naráz. 

Jsem vděčná za: Teď třeba za to, že mají obě naše holky rády knížky. Že je baví, když čtu. Za muže pracujícího na homeoffice. Že se mi možná něco povedlo zařídit na úřadě. Jen čekám, jestli jsme si odtamtud nepřinesli covídek.

Přemýšlím o: O tom, že toho potřebuju strašně moc stihnout. Zejména co se týče úklidu a prádla. A taky, že všechno těšení je nějak poskvrněné něčím jiným, čemu by se člověk chtěl vyhnout.

Čtu: Dočetla jsem Majonézu k snídani od Markéty Lukáškové. Čekala jsem velkou oddychovku, ale bylo to vlastně docela propracované čtení. Líbilo se mi to. Proč já vlastně nepíšu knihy? Protože by měly tak 3 stránky. Nejstarší teď zuřivě hltá Poseroutku. Nejí, nespí, neslyší, nemluví a čte.

Z kuchyně: Dostala jsem se do fáze, kdy už vařím k obědu celý jeden balíček těstovin a použijeme dva kelímky smetany. Dnes tedy těstoviny s krůtím a smetanovou omáčkou. 

Z domškoly: Učíme se pořád něco, ale namátkově z dneška: bavily jsme se o sv. Zdislavě a sv. Marii z Magdaly. Učila jsem nejstarší dítě dělat si výpisky, ještě to asi nechápe, ale byl to první pokus. A až je jednou bude potřebovat, tak si určitě poradí.

Prožíváme liturgický rok: Půst no. Přidala jsem růženec, motivoval mě článek od Katorovo. Čeho se zříkám? To pořád moc neumím. Ale snažím se aspoň neutrácet za vzdělávací potřeby. Perou se ve mně dvě koncepce: má se člověk zříct toho, čeho by se zřekl jen velice nerad (ehm ehm internet), nebo toho, co zvládne? 

Vyrábíme: Děti vyrábí nezávisle na mě, obě holky pořád kreslí draky. Já pletu šaty na barbínu, dopletla jsem svetr pro větší panenku a nastřihala jsem nějaká "trička" pro barbíny. 



Plány na zbytek týdne: Poskládat prádlo, vyprat prádlo. Krmit děti a manžela. Nezbláznit se z batoláče, který je schopen za pikosekundu vylézt na stůl. Navštívit babičku a dědečka.

Co se mi líbilo: Vím, že to je přízemní, ale přišel mi konečně rodičák. A poskládala jsem fakt hodně ponožek. A ačkoli teď covid není už vůbec cool, konečně jsem se dostala na 3. dávku. 

Řekni to obrázkem: 





Tak uvidíme, jestli se mi povede někdy podobný tag napsat znova. 
Přeju pěkné jaro a požehnaný zbytek půstu.








čtvrtek 24. března 2022

Další perlení

Ležím na trampolíně na zahradě a chytám trochu slunce. 
Čtyřletá se ke mně přitulí: Budeš mi chybět, maminko.
Já: Co? Já nikam nejdu.
Čtyřletá: Nemluv a nesměj se, hraju si, že seš mrtvá. 







úterý 1. března 2022

Něco k pousmání...

Myslím, že potřebujeme odlehčit. 

Sedmiletá dcera chodí občas po mši na takový rychlokatechismus před prvním svatým přijímáním. Myslím, že dává otci trochu zabrat.

On: No a jak se jmenovali ti dva bratři, synové Adama a Evy. 
Ona: Kain a Ábel. Dohromady je to vlastně takovej Kábel. 

On: No a abychom poznali, jestli jsme zhřešili, nebo ne, k tomu máme svědomí.
Ona: Aha... a to dělá mozek nebo duše? 


Přeju vám všem požehnaný půst a pokud možno žádnou jadernou válku. 

středa 12. ledna 2022

Lednové novinky

Loňský leden byl na dárky bohatší než Vánoce, protože se nám narodil synek. 

Letošní leden to asi netrumfne, ale máme nový gauč a nového křečka. To je dobrá kombinace, ale nesmí nám Bobík na gauč sázet bobíky.








úterý 11. ledna 2022

Fotoprůlet prosincem

Vždycky kolem konce roku si říkám, že by bylo hezké si udělat nějakou každodenní fotovýzvu, ale pak si vzpomenu, že mám instagram, fejsbuk a píšu si deník Tam & zpět a rychle se uklidním. Nicméně fotky archivuju, vybírám z nich na kalendáře a nově budu dělat fotobalbum k přezkoušení z domácího vzdělávání, takže vybírat by bylo z čeho. 

Fotky se mi seřadily tak, že nejstarší jsou dole. :)

Nějak to zase uteklo...





















Tohle není náš domek, to je takový bizár v Hylvátech.

Užívám si nové bydlení a ráda si ho fotím, když je náhodou uklizené.

Naše nejstarší dítě má sochu v centru!




Naše občasná zábava - koupila jsem sobě i manželovi




pondělí 10. ledna 2022

Procházka v Klánovickém lese

Na Nový rok jsme využili poměrně teplého počasí a vyrazili prozkoumat kousek dosud nepoznaného okolí. 

Cíl výletu pro nás dospělé byl hlavně dřevěný kříž, který byl v Klánovickém lese postavný na památku jednoho mystického zážitku z roku 2007. Místo vypadá opečovávané a hojně navštěvované. 

I děti si přišly na své, protože jsme potkali ovce, daňky a na cestě zpátky bylo hřiště. Akorát roční J. protestoval, navlečený v kombinéze si hřiště moc neužije. Má teď nějaké období, kdy se s ním dlouhé procházky s pauzama na hřišti moc nedaří. Ještě nechodí, v nosítku být celou dobu nechce a na lezení je zima a mokro. 

Mimochodem: zítra a pozítří by měly vyjít další články, nastavila jsem je na postupné vycházení, aby toho nebylo moc naráz. :-)



Strašlivá hereze: Ta příroda v zimě, pokud není sníh nebo námraza, není zas tak parádní. :-D 







středa 17. listopadu 2021

Procházka na Čihadlech

Výlet do okolí s dětmi i tchánovci. Holky statečně pochodovaly a synáček se vezl v kočárku. Skoro celou cestu prospal. 

Cestavede podél Rokytky a Svépravického potoka po různých stezkách, můstcích a dřevěných cestičkách mezi mokřady... za Pískovnou nad Dolními Počernicemi je i dokonce brod. Ten ale asi využijem spíš v létě. 

Na vrchu Horka, který leží mezi Kyjemi, Černým mostem, Hostavicemi, je poměrně nová rozhledna Doubravka, z níž jsou pěkně vidět přilehlé oblasti.

Když jsem se ptala mladší dcery, co se jí nejvíce líbilo, tak prý: potůčky, můstky, babička, dědeček a všechno. Starší se líbila rozhledna Doubravka a hra na kládě. Mně potěšilo setkání s hryzcem vodním a výhledy z rozhledny. Výhledy a cesty mezi potoky se líbily i manželovi. Děda si fotil ptactvo na Pískovně. 

Taky jsem si užila cestu kolem zahrádkářské kolonie, protože tamější chatky mi připomínají moje tvoření pro panenky, ale v měřítku 1:1. U jedné zahrady rostl pámelník červený, ten je obzvlášť hezký, protože je vlastně spíš růžový. 


Fotky jsou takové celé hnědooranžové:








Daybook tag alias Občasníček

Už hodně dlouho obdivuju blog  https://ponderedinmyheart.typepad.com/  (už není moc aktuální, autorka občas přispívá na instagram, ale já se...