Široké hluboké jsou ty genealogické tůně a já jsem se rozkročila opravdu pořádně. Přemýšlím, že bych zejména pro své příbuzné zpracovala nějaké objevy, ale systematičnost mi mnoho neříká. Zkusím tedy vybrat nějaká zajímavá místečka svých objevů a napíšu o nich zde. Třeba tím i někomu pomůžu při jeho pátrání.
Moje praprababička se za svobodna jmenovala Anna Hladová, narodila se na konci 19. století v Noutonicích a byla dcerou zámečníka Augustina Hlada. Augustin Hlad byl nemanželský syn Anny Hladové (neplést s praprababičkou), dcery Josefa Hlada, který se narodil už na konci 18. století. (Tak málo generací a už jsme v době, kdy se nosily napudrované paruky a ve Francii se nachylovalo k revoluci.)
No... a co se týče Josefa Hlada, tam jsem skončila. V matrikách se uvádí, že žil ve Lhotce u Terešova, ve stavení č. 41. Ve Lhotce bylo několik jiných stavení obývaných rodinami s příjmením Hlad, k těm patřily i nějaká pole. Josef Hlad byl domkař a měl leda zahrádku. Našla jsem jeho záznam v matrice zemřelých, od toho jsem +- odpočítala rok narození a zoufám si zoufám, protože se mi nedaří ve Lhotce najít záznam o jeho narození. Nenašla jsem ani jeho záznam o svatbě (vzal si Rozálii Jarošovou z Vejvanova), kde by toho mohlo být více o místě jeho narození.
Ve stavení č. 41 tedy nejspíš žil byl Josef Hlad s manželkou Rozálií, dcerou Annou a jejími třemi nemanželskými dětmi. A můžu se jen domýšlet, co za tím bylo... zakázaná láska, vztah se ženáčem, nebo nějaké... donucování? Kromě Augustina měla Anna ještě dceru Nepomucenu a syna Františka.
Augustin Hlad se vyučil zámečníkem, zřejmě ve Středoklukách, pak provozoval zámečnictví v Noutonicích a pak se s rodinou zřejmě přestěhovali do Prahy (tehdy to možná ještě nebyla Praha), protože poslední působení, o němž vím, byla Tejnka, což byla dělnická osada na Břevnově. A to bylo dobře, jeho dcera Anna pak v Praze chodila do školy a potkala se s mým prapradědečkem Václavem a o něm budu vyprávět zas někdy příště, protože v jeho případě mám snad nejpodrobnější profesní životopis - byl totiž učitelem a učil v horských vískách v Pošumaví a každá ta školička si vedla pečlivou kroniku, kde se můžeme dočíst nejen o překladech mého prapradědečka Václava, ale i počasí a úrodě, první světové válce a jiných katastrofách.
