sobota 15. srpna 2015

Taková asi obhajoba

Můj muž jednou zasněně prohlásil, že by si chtěl zahrát pétanque.
Já na to, že mě to moc neláká.
A on: Tebe láká jen to, co je asociální. 

Dnes, zatímco jsem šla na procházce vedle svého muže, jsem přemýšlela, jestli jsem vážně takovej závislák na internetu. Jestli se se mnou stalo něco nového, od doby, co mám smartphone, když mi je vyčítáno, že nejsem duchem přítomna, když čučím do mobilu. A došlo mi, že se nic nového nestalo, jen jsem začala používat jiné médium. S rodinou (stejně jako se svým mužem teď) jsem měla mnoho pěkných rozhovorů, mnoho náročných rozhovorů, mnoho intenizivních zážitků. Ale byly dny a byly celkém běžné, kdy jsem byla tak trochu mimo. Kdy jsem vedle polívky měla položenej časopis, nebo knížku, nebo nic, ale o něčem jsem usilovně přemýšlela. Teď slýchám, že mám v ruce furt telefon, dřív jsem slýchala řeči, že je rodinný večer a já si čtu/kreslím/píšu a nejsem společenská. 
Vzpomínám, jak jsem dokázala hodiny a hodiny kecat se svýma kamarádkama. To teď umím taky, když se s nimi vidím. A nemám potřebu vytahovat telefon, protože mi jsou vzácné. Ale když jsou daleko, nemůžu se s nimi sejít, když je potřeba, vezmu telefon nebo zapnu počítač a píšu si s nimi. Prostě dělám to, co jsem dělala vždycky. 

http://blog2.idnes.cz/blog.aspx?c=469150

Tyhle texty kolující na internetu, které velebí dětsví bez internetu a bez počítače... Zažila jsem mladší věk bez počítače a starší půlku dětství s ním. Vzpomínám jak jsme lezli po prolejzačkách i jak jsem pařila DOOMa a Heretic a poslouchala přitom Karla Kryla :-D Vzpomínám, jak jsme se s holkama toulaly mezi sídlištěma, jak jsme zkoušely bruslit na in-linech (resp. ony bruslily, já zkoušela), ale taky na to, jak jsme spolu četly něco na počítači, pouštěly si stažené klipy, prohlížely mangu. Taky jsme se sešly, vytáhly časopisy a četly si. Nebo kreslily.
Neděláme teď to samé, jen to prostě sdílíme jinými médii? 


Podobně jako maaristaan bych asi bez internetu nepotkala svého muže. Neměla bych svou milovanou dcerušku (oba jsem je teď odseparovala do vedlejší místnosti, abych mohla psát... ).

Dřív sice nebyl pinterest, ale já byla schopná trávit hodiny času, že jsem prohledávala časopisy a vystřihovala si pěkné obrázky a lepila je do sešitu... taky jsem hodně četla a zároveň hodně čučela na televizi: supermax a pak telenovely! Bylo to stejně dobrý jako bejt venku!  

Svět bez internetu nebyl lepší, jen byl jinej.
Já bych byla cvok asi v jakýkoli době a děkuju Bohu, že jím můžu bejt právě teď. Paradoxně nejvíc můžu poděkovat právě tím, když internet vypnu, pomodlím se, uvařím večeři rodině a prostě zapřu sama sebe, protože být online je pro mě až moc snadný a snadný věci se po nás nechtěj. 

To co mi samotné nepřipadá v pořádku, je, že mě s tou plackou v ruce vidí hodně malá. Nechávám si to raděj na večer, kdy spí, nebo když si s ní hraje Vojta. Na druhou stranu nemá cenu existenci přístrojů tajit, stejně na ně přijde.

Naše děti totiž zas, až jim bude čtyřicet, budou psát mentální tužkou, jaké to bylo báječné vyrůstat v době, kdy se počítače daly odložit a nebyly integrovanou součástí lidských těl. 

středa 12. srpna 2015

Pod tmavočervenými jeřabinami...

Nic zajímavého se neděje, jen je v Lucembursku menší hic než v Česku.

Ale včera se mi povedla vyfotit fotka, o níž bych se ráda podělila. Prostě prosté zákoutí s jeřabinami a já na něj pořád myslím.


Jako jsem ráda chodila na procházky v Praze, chodím ven s kočárkem i tady. Není to tak časté a na dlouho, protože Tina není ležící-spící miminko, ale pěkný živel. I tak se ale občas zadaří. 



A tohle bylo taky pěkný na kochání:





pátek 7. srpna 2015

Posledních deset #kreslim30

Bylo mi připomenuto, že jsem zapomněla nahrát poslední desítku. Ta samozřejmě existuje, nepřestala jsem kreslit, i když jsem ke konci trochu zvolnila tempo, protože mě zaměstnávaly i jiné věci. 

Jsem ráda, že kreslící výzva doplňovala můj všednodenní program o něco trochu navíc. 

Ehm... Volné téma. Eliška vymyslela Domácí porod a já neměla náladu kreslit sluníčková propojení s Matkou Zemí, tak jsem prostě nakreslila, jak si můj manžel představuje úlohu partnera při domácím porodu. :-)

Hrany a hranice

Z přírody

Na vsi

Detail (tohle konkrétně je detail z Jenského kodexu, ze stránky s upálením mistra Jana Husa)

Sen (často se mi zdávají sny o interiérech plných knih, o tomhle se mi zdálo několik let zpátky a stále na něj myslím, když potřebuju "utéct")

Inspirace existujícím obrazem nebo umělcem: Mona Tina (= moje batolátko ve stylu Mony Lisy:-)

Další volné téma: Cesta časem

Slova, slova, slova

Mám to pod kůží