úterý 30. září 2014

Pod její ochranou

Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko.
Prosbami našimi nezhrdej v potřebách našich
ale ode všech nebezpečenství vysvoboď nás vždycky, 
Ó slavná, požehnaná Panno Maria!
Paní naše, prostřednice naše, orodovnice naše,
se Synem svým nás smiř, 
Synu svému nás poroučej, 
Synu svému nás obětuj.


Od prvních chvil mého života jsi mne, milovaná Matko, vzala do náruče a staráš se o mne. 
sv. Terezie od Dítěte Ježíše

Když se modlíme krásnou a prastarou antifonu Sub tuum praesidium - Pod tvou ochranu -, ne vždycky si uvědomujeme, že nám z úst vychází jedna z nejstarších modliteb obracejících se na Matku Boží. Vznikla v Egyptě ve třetím století křesťanství. Pannu Marii v ní nazývá naší orodovnicí, která nás vede k Ježíši a usmiřuje nás s ním. 

Jerzy Zieliński: 365 dní s mystiky Karmelu, KNA 2007, s. 133

http://allaboutmary.tumblr.com/post/98342110222/la-virgen-de-la-merced-our-lady-of-mercy-offering



pondělí 29. září 2014

Objevené blogy - příspěvek odkazový

Poslední dobou se mi několikrát za sebou stala taková nemilá věc. Objevila jsem nějaký blog, začetla jsem se a zhltla jej zpravidla od začátku do konce, nebo alespoň z velké části. Když už jsem myslela, že jsem svobodná, objevila jsem nějaký další. Takhle jsem si málem uhnala smartfounový palec z toho, jak jsem je četla... na wc, při kojení, když malá spala atd. Jak doufám, zaujaly mě proto, že mají nějaké kvality, takže by byla škoda nechat si je pro sebe.

Vizuálně nejpěknější je z nich je blog syroovka: http://syroovka.blogspot.cz/

Dostala jsem se na něj z blogu Život není černobílý, ze článku o supermatkách bloggerkách. Takovéhle blogy mě motivují k udržování pořádku, co kdybych náhodou chtěla sdílet osobní fotky. Od ostatních foto-matko-blogů jej odlišuje tematizovaná katolická víra, kromě citátů též (samozřejmě:) vizuálně. (Jinak ještě musím doporučit blog od téže autorky, který se týká mojí oblíbené patronky Terezie z Lisieux: http://terezicka.blogspot.cz/ )

I blog Život není černobílý patří k řádně pročteným blogům. http://zivot-neni-cernobily.blogspot.cz/ K němu jsem se dostala přes FB diskuzi o knize A dost!, kterou jsem "recenzovala" nedávno. Autorka píše ponejvíc o mateřství a přidružených tématech. 

Další blogy jsou vysloveně přemýšlecí: 

K blogu Christabel http://panirtenka.blogspot.cz/ jsem se dostala přes stránku lumendelumine.cz. Líbí se mi zejména její polemiky s feminismem (jak paradoxní vzhledem k tomu, jaké jsem zde publikovala příspěvky původně!), LG právy apod. Stejně tak mě ale baví její články laděné osobněji.

Nejpolemičtější a zároveň asi nejvtipnější je blog Zbyhněv: http://zbyhnev.com/ S ním jsem strávila dnešní chvíle oddechu. A to mě normálně politika ani ekonomie nezajímají. 

sobota 27. září 2014

O druhé konverzi

Člověk totiž zakusí první obrácení, když se osobně rozhodne pro následování Krista a pro službu Bohu. Bývá to v období dospívání, kdy jinoch nebo dívka odloží dětský způsob víry. Dětská víra bývá upřímná a horlivá, ale obvykle spočívá na autoritě rodičů nebo blízkých.

Někdy první obrácení skutečně znamená hlubokou změnu v životě dospělého, když se mu dostane té milosti, že požádá o křest.

První obrácení se projevuje počátečním nasazením pro dosažení křesťanské dokonalosti. Člověk se začne cvičit ve ctnostech, někdy koná i nějaký sebezápor, postí se, modlí, rozjímá nad Písmem svatým, čte duchovní literaturu a snaží se nehřešit těžce. Ovšem život prvního obrácení se vyznačuje určitou prostředností, kolísáním mezi vlažností a horlivostí a také povrchností, neboť jeho dobré skutky bývají poskvrněny sebeláskou, hledáním vlastních potěšení a lpěním na různých radostech života. Aby se člověk povznesl k druhému stupni duchovního života, na cestu pokročilých, potřebuje druhé obrácení.

Milost druhého obrácení dává Pán všem, kdo vytrvají v úsilí etapy začátečníků. Ta může být i velmi dlouhá, např. u sv. Terezie z Avily trvala do čtyřicátého druhého roku jejího věku. U jiných světců byla naopak velmi krátká, proběhla už v dětství.

Mnoho křesťanů však k druhé konverzi nikdy nedozraje. Ti pak podobný proces musejí absolvovat za velkých bolestí po smrti v očistci, pokud se tam vůbec dostanou, protože kdo v duchovním životě nepostupuje, ten ustupuje.

S. 71 - 72

Z knihy Chudobka z Orlických hor. Sestavil P. Filip M. Antonín Stajner OP. Vydalo nakladatelství Flétna v Ústí nad Orlicí, 2014.

pátek 19. září 2014

Prostředky přepravy dětí - část I.

Jsem mámou teprv 5 měsíců a kousek, ale už jsem se setkala s množstvím prostředků, v nichž lze děti dostat z bodu A do bodu B. A některé mají i jiné příjemné efekty. Například mi umožní vidět film, uvařit jídlo, uspat malou, vidět pěkná zákoutí a tak dále. 

KOČÁREK
Začnu tím, co je v našich krajích považováno za nejtradičnější. A řekla bych, podle diskuzí, v nichž se vyskytuju, i nejkontroverznější. V kočárku jsem malou vozila, když byla úplně malé miminko. Do sedmi týdnů výhradně, protože jsem nic jiného neuměla. Teď toho trochu lituju, protože jsem to měla udělat obráceně. Nejdřív nosit, pak vozit. Sdílím názor, že úplně malá miminka by měla být v co největším kontaktu s mámou. (Pobavil mě inzerát na kočárek, který umožňuje větší kontakt miminka a mámy, protože je korba umístěna výš. :-D No tak přesně takhle jsem to s tím kontaktem nemyslela.) Navíc novorozenci nevážej tolik, aby nošení bylo náročné. V kočárku jsme nicméně našly zalíbení později. Kolem 4. měsíce přestala Tina snadno usínat v šátku, tak jsem oprášila kočár, který do té doby sloužil jako vozíček na nákupy, případně postýlka u babičky, umístila jsem do něj malou, vydala se ven svižnou chůzí... a ejhle: dcerka spokojeně usnula. V dalších dnech se to opakovalo a od té doby jezdíme denně na dlouhé vycházky, o nichž jsem tu už vyprávěla. (Aktuálně máme na chvíli po ježdění, protože jsem pokoušela kolečka usilovným výletováním tak dlouho, až se jedno píchlo, fotku asi dodám, až bude kompletní. Máme dvoukombinaci Dorjan Sport, hnědý s oranžovými kytičkami, zatím jsme vyzkoušeli pouze hlubokou korbu.)

+
Záda si odpočinou.
Dá se vyrazit na dlouho.
Je možné kombinovat s jinými prostředky.
Starší dítě má prostor na vrtění.
-
Malý kontakt.
Chcete-li jet veřejnou dopravou, musíte číhat na nízkopodlažní spoje, případně "prudit" mladé osvalené muže či jiné dobrovolníky na zastávkách. 
Někam se s ním prostě nedá.
ŠÁTKY
Malou jsem začala vázat v sedmi týdnech do šátku Vatanai Kipawa. Hodně maminek s ním asi začíná, ačkoli se už nevyrábí, koluje za slušné ceny po bazarech. To proto, že se s ním nedá nosit dlouho, ale podle mě je šátek podobného typu (tj. měkký, tenký) pro maličké děti vhodný. Když však malá začala vážit kolem sedmi kil, už to bylo docela cítit v ramenou. Ne že bych se pod tou tíhou celá předkláněla, ale tenká látka se zařezávala. Protože jsme s manželem byli na individuálním kurzu vázání šátku (odkaz ZDE), od lektorky jsme si ještě půjčili šátek Dydimos Lisa v dlouhém provedení, aby nošení trénoval i on, jemuž byl Vatanai krátký. O vázání do Lisy si toho moc nepamatuju (takže se asi nevázal špatně), sama jsem v něm měla malou asi dvakrát, nicméně tehdy mi přišel jako pořádná deka. (Teď si říkám, že na zimu by se podobný šátek hodil.:-) O týden později jsem si vyzvedla objednaný "první vlastní" šátek v neutrálních barvách a délce pro manžela: Šanami Oříšek - bavlna s příměsí bambusu (měl být chladivější, před námi bylo horké léto.) Z nějakého důvodu, zatím jsem na něj nepřišla, nemají šátky Šanami mezi ortodoxními nositelkami moc dobrou pověst. Osobně s "oříškem" nemám špatnou zkušenost. Pokud uvážu "kříž s kapsou uvnitř" bez roztáhnutí popruhů, prověsí se, ale to bude spíš tím, že mám veledítě. Roztáhnu-li popruhy na ramenou i přes zádíčka dítěte, pak se s ním nosí dobře. Zároveň mi vyhovuje mnohem víc než šátek z vyšší cenové kategorie, který jsem si objednala z estetických důvodů: Ellevil Zara Fresh. Po měsíci nošení v něm jsem si uvědomila, že estetika není všechno, a asi půjde brzy o dům dál. Nosný docela je. Zatím. Ale hůř se navazuje, asi by chtěl zkušenější majitelku, protože se po chvilce musí pořádně dotáhnout a mně tyhle opravy nejdou, když s tím dotahováním dlouho šaším, dítě je netrpělivé. Oříšek se mi váže lépe, rychleji.

Shrneme-li si to:

Vatanai Kipawa
+
Lehký, tenký, hodí se na novorozence.
-
Využitelný krátké období, později za cenu nepohodlí.

Šanami Oříšek
+
Taky by se dal používat od začátku.
Příměs bambus = vhodný na léto.
Dobře se váže, není tuhý.
Pěkné, neutrální barvy.
-
Nevím nevím, jestli bude vhodný i na batolecí období. Uvidíme, vyzkoušíme.


Kříž s kapsou uvnitř... a s dítětem uvnitř kapsy. Kvůli mobilové kvalitě vypadá trochu červěněji, než ve skutečnosti. Původní barva je lépe vidět na první fotce shora, i když tam také sluníčko rozjasňuje.


Ellevil Zara Fresh
+
Nádherná barva.
Je silnější, mohl by být použitelný v chladnějším počasí.
-
Hůř se navazuje.
Barva trochu deformovaná instagramovými efekty a sluníčkem. Originální odstín je zelenější.


Vyzkoušené úvazy: kříž s kapsou uvnitř, dvojitý kříž

Obecně k nošení v šátku:

+
Pohodlné nošení pro všechny zúčastněné.
Blízký kontakt matky a dítěte. Očuchávání miminka a podobné aktivity.
Někdo umí z šátku i nakojit. Já moc ne. :)
Se spícím dítětem v šátku se dá vařit, uklízet, číst, koukat na filmy, nakupovat...
Uspat se v šátku dá svižnou chůzí nebo skákáním na míči. (Aspoň u nás to tak fungovalo do 4. měsíců. Jistou dobou to byla jediná záruka klidného denního spánku dcerky.:)

-
Trvá delší dobu naučit se dobře a rychle uvázat.
Delší doba navazování dítěte.
V nečase se můžou urousat cípy.
Horko.

středa 17. září 2014

V Praze se vyskytují také lidé

Mám z toho webu rozporuplné pocity. Nejčastěji tam jsou silné smutné příběhy (to mi nevadí) nebo banální moudra, většinou pseudoduchovní (to už jo).

Přesto mě tam pár "článků" zaujalo. (Jak je nazvat? Nemůžu řict "lidí". Jsou to jen jejich tváře a pár vět. K poznání člověka to nestačí. Zkrátka pár fotek a slov ve mně zanechalo silnější dojem, podobně jako když jdu kolem někoho na ulici.)
Pán, co si na nic nehraje a má geniální triko

http://humansofprague.ihned.cz/archiv/1103
Tahle holčička se hrozně podobá naší dcerunce

Miminko v ergonomickém nosítku

Smutný příběh a jeden z těch negativních vzorů, které mě podněcovaly k mateřství.
(Další z podobné kategorie byl jeden náš vyučujícící, o němž jsem se dozvěděla, že prý pronesl cosi jako: "literatura je mojí manželkou a film milenkou". Nevím, jestli to řekl takhle či podobně, nevím, v jakém kontextu, ale tohle vyprávění ve mně vyvolalo dvě související myšlenky: Věnovat se naplno vědě je řehole a musí se tomu obětovat hodně z osobního života. -> Nechci to tak!)

Pro mě jsou tyto stránky inspirativní v tom, že mi nabízí jiný pohled na svět, než jaký umím: lidským tvářím se vyhýbám a bloguju spíš o věcech, čase a prostoru, které mě fascinují proto, že nesou stopy lidských životů, ale kolem konkrétních lidí kroužím z uctivé vzdálenosti. Ačkoli... tohle taky není nic víc než STOPY lidských životů, jen povrchní nakouknutí. Nakousnutí. Žádná hluboká filosofie, jedině snad trochu té banality podobné výrokům některých hipsterů.

úterý 16. září 2014

Veselé trafostanice

V Praze 8 jsem objevila zatím dvě. Dejte mi, prosím, echo, kde se nacházejí další pěkně pomalované trafostanice. 


V Bohnicích za knihovnou v KD Krakov: 


V Čimicích:




Architektura Kobylis

Co jsem vydolovala z archivního fotoalba 2012:

Zaměřila jsem se na objekty, kolem nichž chodec projde spíš bez povšimnutí. Možná skutečně nijak významné nejsou, ale jsou součástí prostoru, v němž se odehrávají naše životy, spoluutvářejí naše vnímání světa a vůbec: tím, že na ně poukazuji, jim význam dodávám a to dělám moc ráda.
(Až budete fotky otvírat, nedivte se divným názvům, nějak pomalu trvalo jejich stahování, tak jsem je pojmenovávala poněkud zuřivě.)

funkcionalistická vila
Libišská ulice, Richard F. Podzemný http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=cr&action=show&id=425

funkcionalistická vila
Čimická ulice, Richard F. Podzemný

sídliště Kobylisy
pohled z Horňátecké do Mirovické ulice

dvouletkové domy
původně třípodlažní domy se sedlovou střechou v klínu mezi ulicemi Služská, Vršní a Kobyliské náměstí, realizace - V. Jetel, J. Kincl, F. Marek, M. Tryzna, M. Olexa, v 90. letech mansardové nástavby

Obrázek si zvětše, uvidíte lépe "novodobá" domovní znamení nad vchody. Čimická ulice.
Obrázek si zvětše, uvidíte lépe "novodobá" domovní znamení nad vchody. Čimická ulice.

Na světlejším místě bývaly mozaikovité sluneční hodiny. "V Kobylisích na stěnu domu v Třeboradické 1 vytvořil sluneční hodiny patrně v roce 1973 akademický malíř Matušík v mozaice (obr. 7). Jde o hodiny nevelké, vybavené polosem a číselníkem s římskými černými číslicemi na bílém mezikruží. Střed hodin tvoří oranžové slunce s paprsky, kolem slunce jsou znaky Zvěrokruhu ve tvaru používaném středověkými astronomy. Modrý podklad mozaiky je doplněn černým rakem a kozorohem." zdroj: http://www.zastarouprahu.cz/ 
kaple u Kobyliského hřbitova
http://www.hrbitovy.cz/obnova.html
pomník Rudé armády
"Na základě požadavku MHMP a po dohodě s městskou částí Prahy 8 byl na kobyliský hřbitov přemístěn pomník Rudé armády z centra Prahy 8." zdroj: http://www.hrbitovy.cz/obnova.html
památník Rudé armády
v jižním cípu Čimického háje, blízko silnice Čimická
výhled na Prahu
z louky u Čimického háje, Luhovská ulice, v popředí je rozestavěné koupaliště Šutka - dnes se jedná vlastně již o historickou fotografii, protože ačkoli už nikdo nedoufal, že se tak stane, koupaliště je dostavěno a snad i hojně využíváno.

Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR
http://www.ufe.cz/

pondělí 15. září 2014

V okolí léčebny




Kostel sv. Václava




Poprvé po hodně dlouhé době si bez výčitek užívám procházky v babím létě. Minulé roky jsem na ně neměla čas. Teď mám čas právě na ně. Musím využít toho, že si miminko oblíbilo spát v kočárku. Vynahradím si tak loňské (babí) léto, kdy jsem malou čekala, a nikam jsem nemohla, protože mi bylo neskutečně zle. A když už mi bylo líp, musela jsem makat ve škole a v práci. Současný zpomalený čas mi vyhovuje. Zas se učím těšit z přítomnosti.

Trochu objektivnější psaní najdete zde: http://www.prahaneznama.cz/praha-8/bohnice/psychiatricka-lecebna-v-bohnicich/

neděle 14. září 2014

Co o mně nevíte.

Věšte.Vězte. 
Věštec věště:
Klíště příště!
(Kleště ještě?)






Jak ráda poslouchám ty noční deště
syčící za oknem, když spící dítě dýchá.

Co jsem tušila za černou hradbou smrků?

Snad perníkovou chaloupku,
snad nekonečný les,
snad vílí píseň z palouku,
snad mimozemský ples.

Všechno bylo možné a já stále
nejradši stojím na východní skále
na východním břehu se zrakem upřeným,
jak na horizontální čáře se slunce ukládá do peřin.


středa 10. září 2014

U řeky

S kočárkem podél Vltavy

Na řece racčí ostrůvek a v pozadí Dejvice
U řek mám břízy nejraděj
a olše, do nichž stín se dere,
a cvrčků šum a vážek rej
a v dálce města rysy šeré.

Sice to nebylo večer, nýbrž odpoledne, ale vzpomněla jsem si na Sovu:

Antonín Sova
U řek
U řek mám večer vlažný rád,
u řek, kde plno mušlí leží,
kde zvolna z řeky vstává chlad,
a bílá pěna z dálky sněží.

U řek mám břízy nejraděj
a olše, do nichž stín se dere,
a cvrčků šum a vážek rej
a v dálce města rysy šeré.

Rád u řek rybáře já zřím
za clonou par s lodičkou línou
se ploužit šerem večerním,
kdy červánky v mze modré hynou.

A večer když se nachýlí
a měsíc v řece kdy se houpá,
ten noční chodec, napilý
modravou parou, z vod jež stoupá:

rád spřádám rytmus hudby pln
při vzpomínkách a sladké tuše,
při šplouchání ztišených vln
a při vzrušení celé duše.

Vyzvednuto na poště


 



středa 3. září 2014

Průzory aneb mj. exaltovaný popis jedné procházky s kočárkem


Svižnou chůzí jsem procházela okolím, třímajíc v rukou madlo od kočárku, v němž zpívala dcerka předspánkové žalozpěvy. Když usnula, měla jsem čas si prohlédnout okolí a všimla jsem si, že podzim opravdu nastává. Je příjemné procházet těmi samými místy, která jsem s kočárkem a s pocitem mírného (?) zoufalství brázdila, když začínaly rozkvetát stromy. Nyní jezdím s vědomím, že dítě povyrostlo a je s ním řeč. A není to hubeňoučký rozježený skřítek, který nemluví řečí našeho kmene, pouze křičí nebo spí a netváří se, že by v budoucnu mělo být něco jinak. Jak rychle se vše změnilo!

Srdce mi zaplesalo, když jsem cestou mezi paneláky v okolí socialistického obchodního centra, zahlédla prostor ZA Prahou! Mrknul na mě zpoza panelů a vyvolal ve mně touhu zas prchnout někam mimo asfaltové cesty, strčit malou do šátku a přebalovat ji na pařezu. Případně dát sbohem vltavskejm břehům proklatejm a odstěhovat se někam do lesů. Ta touha ale není bolestná a zamávání přírody spíš potěšilo a dodalo naděje.

Myslela jsem, že až malá usne, usednu někam na lavičku a počtu si z knihy, kterou mi chvíli před procházkou přinesla pošťačka. Nakonec jsem to neriskla, nechala jsem ji spát, koneckonců malá je zatím kojenec a vzdělání nepotřebuje. Ale těším se na počtení v pauzách při kojení či ve vzácných momentech, kdy miminko doma spí. 

Dnes jsem hodně přemítala nad tímto veršem z Bible. Připouštím, že se jím řídím méně než bych měla. Mnohem. A že bych se měla snažit to napravit. S pomocí Boží...

Mt 6,33: Hledejte tedy nejprve království Boží a jeho spravedlnost, a toto všechno vám bude přidáno.

pondělí 1. září 2014

1. září

Dnešní den je pro mě celkem významný tím, že poprvé po 19 letech nejdu ani do školy, ani na zkoušky, ani do studovny na zkoušky se šprtat a tak dál. Vůbec mi to nechybí. Všímám si teď jiných věcí.

Před našima očima probíhá fascinující změna: z miminka se stává dítě. Za pár dní bude naší malé 5 měsíců. Pozorujeme, jak víc a víc vnímá nás a okolní svět, jak přesněji reaguje, jak se (byť ještě nedokonale) dokáže přizpůsobit situacím, kdy nemůže spát ve své oblíbené poloze. Je s ní legrace, smíchem odpovídá na naše pitvoření a snaží se pohybovat jako píďalka. Mohla bych pokreslit celý blok srdíčky a stejně tím nevystihnu hnutí lásky, které ve mně probouzí pohled na ni.

Po roce a kousku manželství jsem dostěhovala 99% svých knih od rodičů k nám. Zatímco část bydlí v obýváku a tváří se reprezentativně, ostatní (mnohé též reprezentativní) sídlí v ložnici. Aspoň se na ně můžu po ránu z  postele dívat a říkat jim: "Nemám tušení, kdy vás přečtu. Vidím to na důchod." 


Genealogické objevy: Tragédie ze školní kroniky

Kdykoli objevím nějakého svého předka v matrice, mám radost, ale poštěstilo se mi ještě něco lepšího. Objevila jsem záznam o svém prapradědo...