úterý 19. června 2018

Nové hřiště v ulici Avenir

Na dětská hřiště si v Lucembursku nemůžu stěžovat.
Staví se nová, stará se opravují, vozí se nový písek, přistavují se k nim pomalu ale jistě záchody.

Dneska se jedno nové nedaleko slavnostně otvíralo.

Jídlo a pití zdarma (z T. nové mikiny by se dalo přesně vyčíst, co jedla), klaun, co dělal zvířátka z balónků, saxofonisti a známé tváře ze školky a z okolí. Dokonce jsem se s jedním pánem pozdravila.

Jen T. se bude muset naučit projevovat svá přání v lucemburštině. Od klauna chtěla dostat balónkovej meč a vyfasovala pudla.




neděle 17. června 2018

Červen plyne

Chce se mi psát o přítomných běžných věcech v nahodilém pořadí.

Oslavili jsme první narozeniny našeho Hedvíděte.
Hedvídě chodí.



Tina si moc přála koupit nějaké pálky a míček, v jedné sámošce je měli, tak je musíme jít vyzkoušet ven. Ještě by chtěla hrát pétanque, na ten ale zatím nemáme vybavení. Hraje ho tak, že po celém bytě rozhazuje všechny míčky. A že jich máme hodně.

Zajímavý, že ji teď lákaj různý sporty, i když tak nějak po jejím způsobu. Zatímco kolem ní frčej spolužáci na kolech a koloběžkách vražednou rychlostí, ona se opatrně odráží a do kopce se odmítá hnout. Má hroznou radost z běhání, i když je věčně poslední. Doufám, že ji nebudou ve škole moc otravovat se soutěžením, protože by ji ta radost mohla rychle přejít.

Chtěla bych víc kreslit a psát, znáte to, ale jakmile si řeknu, že něco budu dělat pravidelně, tak s tím pro jistotu nezačnu vůbec.

Piju vodu s mátou, jedinou věcí, kterou si "pěstuju" (HAHAHAHA) na terásce.

---

V sobotu jsme si s Tinou udělaly holčičí odpoledne, asi jsme to obě potřebovaly. Já si potřebovala chvilku odpočinout od "mam-mam-mam-mam" a kojení. Ona asi taky. Snad byla ráda, že mě má chvíli pro sebe. Často něco štěbetala o svém novém oblíbeném seriálu (The Paw Patrol), pak byla moc šťastná, když v knihkupectví sehnala o těchto pejskách knížečky. Je srandovní, jak pořád říká: "Líbí se mi ty pejsky". Nechce se mi to moc opravovat, pak už to nebude ono.
Taky používá pěkně instrumentál: "Ale já jsem vílou! Nejsem t-paslíkem!"



skutečný urbansketcher v akci <3
V centru Lucemburku jsou na Place de Guillaume vystavený obrázky lucemburských urbansketcherů. Jednou přijde čas, že půjdu kreslit s nima!





V neděli jsme po kostele stihli i vystoupení na Festivalu přátelství v Hesperange. Že naše dítko dělá na pódiu jenom ksichty, dloube se v nose a občas otevře pusu na zpívání je vlastně velký úspěch.


Plánujeme: Udělat si výlet na Sever! (Ne do Skandinávie, ale do Wiltzu, případně do okolních lucemburských Arden.)

Sledujeme: seriál Killing Eve. Je to vlastně dost odporný.

Čtu: Mám rozečteno asi bilion knih, ale poslední dobou se motám spíš teoreticky kolem respektující komunikace s lidma okolo. Asi to potřebujou, abych se tím začala zabývat.

Lucemburština: Začínám občas rozumět běžný konverzaci. Většinou dotazům kolem nakupování, takže vedu dialogy typu:
- Eng Tut?
- Jo, Wann ech glift.
(Tašku?
Ano, prosím.)
Když jsem byla u Tiny ve školce, tak jsem docela rozuměla učitelkám, o čem dětem říkají, s některýma dětma jsem vedla i rozhovory.
- Hues du gär de Spiderman?
- Jo.
- De Spiderman ass cool...?
- Jo!
(Máš rád Spidermana? Je cool, viď?)

Od jednoho dítka jsem se dokonce dozvěděla, že prasátko dělá párečky, zatímco kůň maso.



pátek 15. června 2018

Zrnka z dovolené

Zkusím se vrátit trochu v čase zpět a rozvzpomenout se na dovolenou v Itálii.

Jsme zpátky už zase... 3 týdny? A já ani nevím, co jsem dělala včera. A ta žhavá koule lítá po obloze fakt až moc rychle.

Zas jsme se tedy dopustili té troufalosti, že jsme vyrazili na kratší dovolenou s dětmi. Tentokrát tedy už se dvěma a tomu nejmladšímu bylo někde mezi 10. a 11. měsícem. (Už nevím.)

Letěli jsme se rekreovat k italskému jezeru Lago di Garda. Ubytováni jsme byli v apartmánové "vesničce" s dvěma bazény uprostřed. Strašně mě pobavilo (a potěšilo), že tam byla i pidikaplička s Matkou Boží.

Bazén, to bylo největší lákadlo pro naši starší! Ráno stávala na balkóně, koukala na otužilce, co si v něm plaval rozcvičku a vyřvávala "Moiéééééén" na celý rezort. Dny bez cachtání se jí nelíbily.

Pak se jí líbily i hrady kolem jezera. A s těmi jsme byli spokojeni i my dospělí. Skorobatoleti to bylo jedno, to hlavně nechtělo jenom sedět v nosítku či v autě, toužilo mít možnost se občas někde batolit.

Navštívili jsme místa jako Sirmione, Malcesine, Garda a... mořský svět. Atrakci tohoto typu navštěvujeme snad všude.

Hodně času z dovolené jsme strávili vařením, ale nebylo to špatné. Obzvlášť když Heda spala a Tina koukala na pohádku. Mám skoro pocit, že tohle společné vaření je moje nepříjemnější vzpomínka.

Výjimečně jsme snad neviděli nic z doby římanů, ale to hlavně proto, že jsme se nakonec rozhodli nejet do Verony. Nechtělo se mi vzdalovat příliš od příjemného klimatu jezera.

FOTKY ZDE - KLIK
Bylo složité zabavit Tinu, když jsme potřebovali být chvilku v apartmánu, nejradši by koukala jenom na Oggyho a škodíky, moc se neměla do nálepek, knížek, kreslení. Nicméně mise "dovolená" byla splněna v tom, že jsme si dokonce všichni (tedy bez mimina) zahráli prší a přečetli kapitolu Mumínků. 

Příště, říkám si, jedem autem a max. v okruhu 200 kilometrů. :-D




+IHS+

Kristus vstal z mrtvých, vpravdě vstal z mrtvých! Beránek náš velikonoční obětován byl Kristus, aleluja; a proto slavme hody s p...